Akce nočník Aneb Zkouška charakteru

27. února 2017 v 22:27 | Vyděšená prvorodička
Když jsem Babetu ještě nosila v břiše, byla jsem jednou v mé oblíbené (protože nejbližší) drogerii vybírat balení a mazání na děti.
Tenkrát již obtěžkána skoro dvaceti kily, co tam dřív nebyly, taškou a vozíkem, připadala jsem si malinko, opravdu decentně nemotorně, jak jsem kličkovala mezi regály ve snaze najít správný neparfemovaný miminí šampon (který jsem do konce spotřební doby nezvládla použít, protože Babeta byla dlouho plešatá).
 

Respirační Aneb Babetiny prsky XV.

20. února 2017 v 8:03 | Vyděšená prvorodička
S usoplenými dětmi v autě, směrem do přírody.

Prvorodička:
"Děti, musíte pak pěkně dýchat, ať se vám roztáhnou hrudní košíčky."
(mrknutí na tatínka, jestli si na hlášku z filmu vzpomněl. Vzpomněl.)

Babeta:
"No, to jo. To je důležitý. To budem dýchat. A víš co? Já jsem dýchala i v Praze a pro jistotu dýchám už i teď. "

No, jistota je jistota.

Ze života pěti Aneb Střípková

16. února 2017 v 10:48 | Vyděšená prvorodička
Život pádí, děti se prodlužují, dny se prodlužují, děti těžknou, peněženka ne. Nestíhám, nestačím (o nějakém svačení ani nemluvě), proto alespoň telegraficky.
 


Do boje! Aneb Šestinedělka

24. ledna 2017 v 12:15 | Vyděšená prvorodička
Omlouvám se čtenářům nedočkavým nových prvorodích příhod, ale moje obavy z obsluhy tří dětí dvěma rukama se naplnily.
Jako, většinou je to pohoda, ale párkrát denně nastávají okamžiky, kdy se to prostě nedá.

Týden trojitá Aneb Tour de porodnice

10. prosince 2016 v 21:46 | Vyděšená prvorodička
A je to. Je nás 3+2. A nebo 2+3?
Nebudu vás nudit vyprávěnkami o porodu,to jste přece četli ne jednou, ale hned dvakrát, nebudu psát o tom, že mi poprvé filmově praskla voda (ačkoli scéna, jak v šest ráno stojím v chalupě v noční košili na ručníku a přemýšlím, jak se obléknout tak nějak za sucha, by se v žádném bijáku neprosadila), že to byl nejdelší porod (teda technicky ne, ale mně se tak zdál, protože jsem si ho celý odhekala v porodnici), a že to fakt dost bolí (čím častějc rodím, tím víc si říkám, proč jsem do toho zase šla).

Odpočítávání Aneb Mezičas

29. listopadu 2016 v 14:06 | Vyděšená prvorodička
Stejně jako před dvěma lety, i teď už dny a hodiny nemají pro Prvorodičku valněho významu. A musím říct, že v celém širém okolí jsem sama.
Nevím, neplánuju, bdění a spánek vrstvím značně nepravidelně a jen čekám. Čekám, kdy se Odinovi zachce. V porodnici mi totiž už dva týdny tvrdí, že já už můžu. Teď je to jen na něm.

Ostatním začal Advent a shánění veledarů a předvánoční šúrink.

Politická Aneb Babetiny prsky XIV.

21. listopadu 2016 v 21:33 | Vyděšená prvorodička
"Mami, víš jak se jmenuje ten pán, co teď sedí na věži? Prezident?"

"Myslíš na Hradě? Na Pražským hradě?"

Komunikační Aneb Minimalista

16. listopadu 2016 v 20:39 | Vyděšená prvorodička
Zatímco Babeta ve skoro dvou letech vedla rozsáhlé, téměř filozofické rozpravy, Indiana si dává velký pozor, aby náhodou něco neuspěchal.

Měsíc do porodu Aneb Zenová

2. listopadu 2016 v 23:22 | Vyděšená prvorodička
Život třetitěhule běží rychleji, než mi roste břich. A mé děti sprintují stejně tak. Přesto čas plyne tak nějak bez mého přičinění.

Tuhý kořínek Aneb O Matce rodu

6. října 2016 v 12:23 | Vyděšená prvorodička
Matka rodu je babička. Rozumějte, moje babička. A taky prababička (to už ne moje) a světe nediv se, i praprababička.

No řekněte, kdo z vás to má?

Další články


Kam dál