Červen 2012

Kozy ven aneb Co se dá dělat

28. června 2012 v 11:20
Kojení. Záležitost tak omílaná a důležitá, že na ni existují televizní reklamy a samostatné odnože feministických hnutí. Nebudu tady básnit o nejintimnějším svazku mezi matkou a dítětem, o důležitosti správné techniky ani o vytváření psychických bloků při odpírání mateřského prsu.
Tentokrát krátce o kojení na veřejnosti.


Seniorky v parku aneb Špatná matka

27. června 2012 v 8:49 | Vyděšená prvorodička
Ve chvíli, kdy si donesete drobečka z porodnice domů, přestáváte být oficiálně pacientkou - prvorodičkou, tedy ženou opečováváníhodnou, a začnete být pouze "matkou".
A hurá do toho. Nejdřív zlikvidovat škody v bytě po vaší několikadenní nepřítomnosti. Do toho samozřejmě neustále odbíhat k miminku, bez ohledu na to, jestli je vzhůru nebo spí. Je to přece první okamžik, kdy ho nemáte neustále na očích.
Takže když je vzhůru nakojit, přebalit, pochovat, uspat. A když spí tak kontrolovat, jestli dýchá, jestli se nepřehřívá, jestli se v tichosti nedusí zvratky.
Řeknu vám, ta rozpolcenost, kdy nemyslíte na nic jiného, než mít aspoň deset minut pro sebe, zatímco sundáváte devátou podělanou plenku, a pak ustavičného napínání sluchu směrem postýlka (takže z těch zasloužených deseti minut vám zbudou asi dvě - to je slastné koukání do blba), vám vydrží ještě dlouhou dobu.


A když poprvé vyjedete s kočárkem ven, mění se najednou úplně všechno.


Hlad Aneb Co vám v porodnici neřeknou

24. června 2012 v 17:13 | Vyděšená prvorodička
Jako správná vyděšená prvorodička jsem sbírala všechny dostupné informace o porodu a porodnicích. I přes mou veškerou snahu (přirovnala bych to shánění informací na test k přednášce, na které jsem nikdy nebyla a ani netuším, o co by se mohlo jednat) bylo několik záležitostí, na které jsem nebyla plně připravena.


To byl teda porod! Aneb Nekřičte maminko, to Vám totiž vůbec nepomáhá

21. června 2012 v 21:19 | Vyděšená prvorodička
Teď přichází to, na co jste všichni tak netrpělivě čekali. Povídání o porodu. Berte to jako malou vzpruhu před vysvědčením, aneb Může být i hůř!

Předně, vůbec jsem se nebála. Tak nějak jsem tušila, že to bude bolet. Říká se, že to bolí dost. Jako hodně moc. Jako úplně nejvíc jak to jde. Jako že až tak moc, že chlapi nerodí, protože bysme vymřeli.


Šťastné číslo 7 aneb Kdo si počká...

21. června 2012 v 18:08 | Vyděšená prvorodička
Ačkoli se to nezdálo, daří se nám přimět dítě k hlubokému spánku už (!) v 9 hodin. Tudíž, přes počáteční nedůvěru, se nemusíte o dávky článků bát.
Někdo holt ve chvílích volna okopává záhonky, někdo chodí na masáže a já jsem matka nové generace, co relaxuje u počítače...

V přístím příspěvku se šťastným číslem 7 se dozvíte, co se stalo na konci toho téměř tři čtvrtě roku trvajícího maratonu.
Ano, chápavějším došlo, že bude o porodu.

Chvilka napětí...

Porod za rohem aneb Nemám co na sebe

18. června 2012 v 8:10
Všichni známí mi říkali, jaké mám štěstí, že jsem těhotná přes zimu a ne v létě, když jsou největší vedra.

Pravda, kombinace nízkého tlaku a dušnosti kvůli děloze tlačící na bránici a tím zmenšující objem plic by byla v třicetistupňových teplotách a v rozpálené Praze k zbláznění. Nicméně během zimy jsem musela řešit jiné trable.


Není jenom veselo aneb Těhotenství na obtíž

15. června 2012 v 23:54
Možná ani ne tak těhotenství na obtíž, jako těhotenské obtíže,
Ačkoli celých mých devět měsíců probíhalo nadmíru klidně a spokojeně (jak jsem bedlivě kontrolovala na internetu), přece jen jsem se některým negativním jevům neubránila.


Meruňkový kefír aneb Každý týden o dvě kila víc

13. června 2012 v 15:38
Nikdy jsem o tomhle jevu nezapochybovala. Ačkoli se mi dlouho vyhýbal.
Slyšela jsem historky zkušenějších (rozuměj MATEK) o sladkých snídaních, hamburgerech, tmavém pivu a hovězích játrech. A samozřejmě nezřízeném obžerství.


Jsem tlustá aneb Nemáš nějaký velký prsa?

10. června 2012 v 10:27
Dobrý na začínajícím těhotenství je to, že je.
Nevýhodou je to, že není vidět. A pokud jste tak pověrčiví jako já, zachováváte pravidlo tří měsíců. To znamená, že se po tuhle dobu nikdo nemá dozvědět o mém změněném stavu.


Těhulky, mimískové aneb Jsem v tom

8. června 2012 v 9:20
Hned, jakmile jsem vtrhla do ordinace svojí ženské lékařky se slovy, "Mám dvě čárky na dvou těhotenských testech různých značek, tak jsem si přišla pro - gratuluju," jsem se začala, jako správná vyděšená prvorodička, pídit po veškerých dostupných informacích.


Biologické hodiny aneb V nejlepším se má přestat

5. června 2012 v 23:37

"Já bych brala dítě hned," říkávala jsem ještě na střední. A jak se rok s rokem sešel...

Ale popořádku. Biologické hodiny tikají každé(mu). A kdo tvrdí že ne, tomu prostě ještě nezačaly. Já jsem měla mateřský touhy asi od sedmnácti. Když se mě asi potisící někdo zeptal, co budu studovat po gymplu, klidně jsem mu odvětila, že nic, že budu do konce života rodit děti.


Naproti tomu moje nejlepší kamarádka mi ještě při mém tehotenství jasně řekla: "Ale chovat ho nebudu!" Zkrátka netiká.
Otec mého dítěte se mi jednoho brzkého rána (nebo pozdní noci) v mírném alkoholickém opojení svěřil, že už asi taky trochu tiká. A jak už to tak bývá, do roka a do dne z toho byl další člen naší rodiny.
Musím předeslat, že nezapadám do věkového průměru prvorodiček v České republice, který činí víc než 28 let (pochází z neověřeného zdroje), věkově patřím spíš do kategorie: Zničila si život takhle mladá. Ovšem, zatímco moji spolužáci ze střední houfně oznamují prostřednictvím sociálních sítí dosažení titulu, nebo dalšího titulu, a někteří dokonce i nějakého dalšího titulu, já si s ukončeným vzděláním úrovně střední s maturitou moc hlavu nelámu. Spíš se těším na to, že až zase začnu studovat, bude to z mého vlastního zájmu a ne proto, že se to čeká.
Nicméně, jako většina studujících vysokou školu a pracujících zároveň, jsem si života užívala plnými doušky.
Kdo mě zná, pochopí. A pak jednoho dne, uprostřed sedmidenního festivalu hudby, přátel a alkoholu se na onom lakmusovém papírku (jak trefně poznamenal nastávající otec, který vážnost situace pochopil až při prvním obrázku z ultrazvuku) objevila víc než jedna čárka. Zasvědcení vědí, že čím víc proužků, tím víc těhotná. A zdálo se, že se můj život mění od základů. Ano, svědomitě jsem během závěrečného večírku cucala černorybízovou limonádu ve sklence na víno.

Postupem času se ovšem ukázalo, že nic přirozenějšího než těhotenství asi neexistuje.