Hlad Aneb Co vám v porodnici neřeknou

24. června 2012 v 17:13 | Vyděšená prvorodička
Jako správná vyděšená prvorodička jsem sbírala všechny dostupné informace o porodu a porodnicích. I přes mou veškerou snahu (přirovnala bych to shánění informací na test k přednášce, na které jsem nikdy nebyla a ani netuším, o co by se mohlo jednat) bylo několik záležitostí, na které jsem nebyla plně připravena.


Ačkoli jsem přesně věděla, jakými pomůckami, přístroji a nástroji porodnice disponuje, jak budou vypadat pokoje na oddělení šestinedělí i samotný porodní pokoj. I když jsem měla úplný seznam věcí, které patří do tašky do porodnice. Dámy snažilky a těhulky, i jiné zainteresované, termín "taška" do porodnice je značně zkreslující, protože všechno, co byste si měly s sebou vzít, se vejde spíš do menšího (podle nároků i většího) lodního kufru.
Já ale, jako vyděšená prvorodička, jsem se zuby nehty držela návodu s termínem taška. Takže ve finále mi muž každý den nosil věci, o kterých jsem byla zprvu přesvědčená, že se bez nich obejdu. A domů jsme odjížděli s taškami dvěma. A dítětem, samozřejmě.

A co že mě to v porodnici tak zaskočilo?

Například, že plodová voda teče. Tím nechci říct, že jsem si myslela, že se snad sype. Zkrátka prasknutí plodové vody jsem si představovala....asi jako když propíchnete balonek.
Ne, tak to opravdu nebylo. Plodová voda mi odtékala před odjezdem do porodnice, během všech předporodních vyšetření a vlastně při celém porodu.

Taky jsem si myslela, že mi po porodu splaskne břicho. Proč by ne, když už ho neplní to dítě, co na mě teď kouká z postýlky.
Nesplaskne. Ne hned. Těsně po porodu jsem vypadala jak v šestém měsíci těhotenství. Místo plochého bříška jsem měla napůl vyfouknutý svraštělý gumový balon. (I na pohmat to bylo stejné.) Jediné, co mě uklidňovalo, že proti ostatním maminkám jsem pořád měla postavu téměř modelkovskou. Stejně jsem se pár dní pro jistotu vyhýbala zrcadlům a ostatním lesklým odrazným plochám.

Ponožky. Ty jsem měla, samozřejmě, byly ve všech seznamech co vzít do porodnice. Ale až na místě jsem úplně docenila proč.
Po porodu vás totiž nechají s miminkem dvě hodiny odpočívat na sále (v mém případě porodním pokoji). A protože tyhle místnosti jsou dobře větrané (kyslík je u porodu vážně fajn, jak jste se už mohli dočíst), zakrátko vám začne omrzat všechno, co není pod dekou.
Třeba nohy. Ono je to dost namáhavé změnit polohu pár minut po heroickém výkonu - porodu. Takže asi po čtvrt hodině odpočinku, kdy jsem měla nohy pořád ještě opřené na koze, jsem měla chodidla jako led. A absolutně žádnou sílu se pohnout. Výhoda mít tatínka u porodu.
Instruovat, nechat si donést ponožky....a pak si je nechat i obléknout. (ještě že jsem si pro jistotu zabalila ty nejteplejší) Labůžo!

Hlad. Ano, vážení, hlad. Ne, že by nás v porodnici snad trápili bez jídla, ale přiznejme si, jaká je nemocniční strava.
První hlad přišel hned po porodu. Když vezmeme v úvahu, že jsem ráno snědla půl misky ovesné kaše a pak podala výkon svého života, uznejte, že kolem druhé odpolední jsem už na nějaký hlad nárok měla.
Mojí spásou se stala porodní asistentka Bětka. Když jsem viděla její rozměrné tělo vlnit se k posteli s velkým tácem pečiva, sýra, šunky a džusíků, měla jsem chuť jí vlepit pusu. Ale úplně mě dorazila otázkou, jestli chci kafe nebo čaj. Byla to moje bohyně!
Druhý den po porodu, když se mi začalo tvořit mléko (a to byl další div - vždyť všude psali, že dítě se má co nejdřív přiložit k prsu, aby se mohlo přisát. A ono nemělo co sát. Chvíli to totiž trvá než se tělo vyrovná s šokem z porodu a zaměří činnost hormonů na dělání miminkovského jídla...), a to samo o sobě je dost energeticky náročné (proto se při kojení hubne), jsem zažila absolutně největší hlad svého života.
Když mi muž druhý den donesl kytku místo řízku, měla jsem chuť mu ukousnout hlavu. Na jeho obranu musím říct, že se další den polepšil a vystrojil mi piknik (tak romantický, jak jen takový piknik může být) před porodnicí na lavičce.

"Jsem jako Dolly Buster." To pyšně říkala maminka z vedlejší postele a nakrucovala se před zrcadlem. Však měla proč. Z jejích nulek (pro ty, kdo nezvládají číslovat ženské poprsí: něco jako lentilky pod kobercem nebo čočka na žehlicím prkně) se přes noc staly trojky (trojky nebo C, chcete-li Citrony. Ovšem velikosti slušných grepů). Pravda, rozměrů vyžilé pornohvězdy ani zdaleka nedosahovala, ale hlavně že se tak cítila.
Paní ze třetí postele - druhorodička - se jen potutelně usmívala a neříkala nic. Však už věděla proč.
Kolem druhé ranní mě probudilo kvílení, které nepatřilo ani jednomu ze tří dětí v místnosti. Ano, Dolly Buster bojovala s odsavačkou mléka a masírovala si svoje přebujelé vnady. Zatvrdlo jí mléko. A to, vážení, ku*evsky bolí.
Jinak, pánům se nedoporučuje manželce při masáži nikterak pomáhat, ačkoli to svádí. Prsa se totiž na pár dní stanou tou nejcitlivější částí těla (ano, dokonce je nepředčí ani poporodní stehy) a ženy pod vlivem hektolitru hormonů jsou schopné čehokoli. (Dokonce je v tomto období i nižší trestní sazba za vraždu a podobné činy.)

Stolice. (Všem, které toto téma zasáhlo, se omlouvám, ale s vědomím, že čtete blog především o dětech, musíte s určitou dávkou fekálních článků počítat) Každý den se kontroluje, zda-li rodička vykonala všechny potřeby a závisí na tom i propuštění z porodnice. Takže hlavně nezapomenout doma sušené švestky (působí proti zácpě), nebo zkysnete v nemocnici o den déle jako já. (Nakonec jsem paní doktorce zalhala, a odnesla si to stejně nadoma.)

Na obranu porodnic musím říct, že všichni, od porodní asistentky, doktorek a sester, až po fyzioterapeutku nebo paní z matriky, jsou opravdu milí a nápomocní. To uklidní i sebenejvyděšenější prvorodičku, když vám ukážou a vysvětlí všechno, co vás zajímá, a měli byste vědět.
Jak miminko držet, jak ho svléknout, obléknout, zavázat do zavinovačky, uložit do postýlky, nakojit, přebalit, vykoupat. A pokud jste i přesto v koncích, můžete přenechat drobečka v péči sestřiček a dát si třeba šlofíka. Je to totiž na dlouhou dobu poslední možnost, jak se vyspat do sytosti.
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Draconis Draconis | Web | 23. srpna 2012 v 10:14 | Reagovat

Píšu si sušené švestky

2 inexpensive prom dresses inexpensive prom dresses | E-mail | Web | 18. ledna 2013 v 11:09 | Reagovat

It seems too complicated and very general for me to comprehend.
http://www.movedress.com/prom-dress-function-occasion.html

3 Sona Sona | E-mail | 10. září 2013 v 21:23 | Reagovat

No..mě nepomohli ani sušené švestky ani čípek. Když už jsme teda u těch fekálií, tak já na záchodě po porodu byla až 7. den. Z porodnice mě pustili domů a ani se mě na to neptali. :-D

4 cheap beats cheap beats | E-mail | Web | 19. listopadu 2013 v 1:48 | Reagovat

Nearly all from the factors you claim happens to be astonishingly exact and that makes me ponder the reason why I had not looked at this within this light previously. This certain piece genuinely did switch the light on for me as considerably as this problem goes. Nevertheless at this time there is in fact one particular position I am not also comfortable with so whilst I try to reconcile that using the real main theme of one's place, permit me see what all the rest of one's audience really need to say.Extremely well done.
http://beonair.com/beats-by-dre-headphones/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama