Porod za rohem aneb Nemám co na sebe

18. června 2012 v 8:10
Všichni známí mi říkali, jaké mám štěstí, že jsem těhotná přes zimu a ne v létě, když jsou největší vedra.

Pravda, kombinace nízkého tlaku a dušnosti kvůli děloze tlačící na bránici a tím zmenšující objem plic by byla v třicetistupňových teplotách a v rozpálené Praze k zbláznění. Nicméně během zimy jsem musela řešit jiné trable.



Ano, největší tragédie pro ženy i míň těhotné než já. Nemám co na sebe. (Ještě že mě zachránila babička svým áčkovým kabátem -pro pány a jiné módní analfabety, áčkový střih se dolů rozšiřuje, takže by se v něm daly schovat i dvojčata- tipuju tak z roku 75 až 80, v překrásné rosničkově zelené barvě, nebo chcete-li v barvě fotbalového hřiště při oblačném počasí.Ale kvalita, 100% vlna, vhodný na Sibiř. A taky kamarádka, která je skvělá, a objemná, a to víc než kyprá, protože mi darovala svůj svetr pro jistotu už v srpnu se slovy: "Mně je rtošku větší, ale ty ho užiješ." )
Naštěstí zima nebyla tak krutá. Až na týden dvacetistupňových mrazů, kdy zamrzala nafta i v nádržích městských autobusů. Jenže to zas na Prahu padla taková inverze, že jsem ani nos na balkon nevystrčila.
Přesto počasí nebylo úplně na letní šatičky. (O kterých jsem vždycky snila. Že budou lehce obepínat moje těhotenské bříško a já budu rozkošně vlát ulicemi s květinami ve vlasech a hříšně tučnou zmrzlinou v rukou....)

Takže co s tím? Jediné těhotenské kalhoty, do kterých jsem se vešla, měly to nejlepší už za sebou. Ale přece nebudu kupovat nové a vyhazovat peníze, když rodím za chvilku ne? (Držgrešle ve mně, spolu s mamičinou výchovou, mi to prostě nedovolily)
Zimní punčochy už nepobraly moje obrovské břicho a jejich lem neustále klouzal hluboko pod ledviny. Kdo zažil zánět močových cest nebo ledvin, chápe, že tudy pro mě cesta taky nevedla.
Všechny svetry mi najednou odjížděly těsně pod prsa, takže plán mít bříško v teple taky úplně nevyšel.
Pokud jsem našla nátělník nebo košilku (ano, přesně tu část oblečení, kvůli níž jsme ve školce dělali scény a ve škole si ji tajně sundávali na záchodcích ještě před prvním zvoněním), která by všechny tyhle problémové patrie zakryla, nedostala jsem ji přes prsa.
Těch několik kousků oblečení, které jsem si koupila v těhotenství, na mě teď, po porodu, úplně visí. (A moje šetřivé já skřípe zuby.)
Takže jsem vytvářela módní kreace jako Bára Štěpánová s Jirkou Kornem dohromady. Ale většinou mi nakonec přece jen bylo teplo.
Podobný problém jsem měla s obutím. Pravidelný čtenář ví, že mi nohy otékaly do rozměrů telegrafních sloupů a obouvání čehokoli byl skutečně heroický výkon.
Namítnete, že pohorky jsou široké dost, aby pobraly i sloní nohu? Jen představa, jak si každý den v předklonu nebo v dřepu šněruju kilometr tkaniček, mi stačila. Navíc jsem si od jistého okamžiku přestala vidět na nohy.
Jedinkrát jsem se pokusila zapnout si zip u kozaček. Po pěti minutách předem prohraného boje jsem to vzdala a vrátila se k ovečkám. Ano, jsem hrdou majitelkou ošklivých bot značky UGG s ovečkovým vnitřkem. Jsou z druhé nebo třetí ruky a dostala jsem je darem jako pracovní (protože už se na nic jiného nehodily) od muže minulý rok. A vesele jsem v nich běhala celou zimu. Pravda, podrážka byla ochozená do hladka, ale jelikož nebyla ledovka, ani mi to nevadilo.

Tuším, že jsem v nich odjela i do porodnice, protože to byly jediné boty, do kterých jsem se samou nervozitou trefila.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Draconis Draconis | Web | 23. srpna 2012 v 9:48 | Reagovat

Mohla bys vydat knihu

2 Sona Sona | E-mail | 10. září 2013 v 21:34 | Reagovat

Tak já byla těhotná přes léto a taky žádná sláva.Když byli největší vedra, tak jsem omdlévala, jak mi bylo zle. Na druhou stranu je pravda, že jsem si přímo libovala v tom nosit a ukazovat bříško v letních šatičkách. :-D Jenže mě zase štvalo, že malá se narodila do zimy. On si člověk asi nevybere. :-D

3 anniele anniele | Web | 5. dubna 2015 v 16:14 | Reagovat

... úplně to vidím, letní šatičky, úsměv, kabelka, sandálky (možná na klínku nebo rovné - však je to moderní) a čokoládová zmrzlina... Přesně chápu, i mě by se to líbilo, ale taky mi to časově nevychází...:-) Zmrzlina doma odpoledne a ven můžu vyjít v rozepnuté bundě, protože je marná snaha snažit se ji dopnout..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama