Dovolím si ještě malou vsuvku.
Až dlouho po tom, co jsem napsala minulý článek, jsem se setkala se dvěma naprostými extrémy v jednom týdnu.
První zážitek, který otřásl mou pozicí kreativní matky, co rozšiřuje svému (zatím téměř) bezduchému dítěti slovní zásobu, je z našeho prvního rodinového (neplést si s rodinným) výletu. O tom samotném někdy příště.
Příběh je to ryze reálný, ačkoli určité části čtenářské obce se může zdát lehce přitažený za vlasy.
Na chatičce kdesi v horách, trávilo několik dní několik rodinek s několika dětmi.
Jeden z otců, říkejme mu Aspik, říkal svému synáčkovi, dejme tomu Vavřinci, zásadně jinak než jménem.
A že to byl otec originální, až se hory zelenaly. Za pár dní počastoval Vavříska zhruba padesátkou láskyplných slovíček.
Letmým výběrem zmiňme třeba: Ty můj puškvorče, plantážníku, opeřenče, ptakopysku, lasičko, pásovče, plyšáku, ohniváku, vačice, aeropláne, kosmonaute a velmi oblíbeným rudý komunisto.
Tohle by si měly přečíst všechny matky, které mají pocit, že bez výrazu "bejbátko" by svoje dítko ochudily o něco podstatného z dětství.
A tím se dostáváme k druhému extrému. Tentokrát ryze virtuálnímu a zcela neautorskému. Na jednom blogu jsem narazila na něco, co snad ani nemůže být pravda (za autentičnost uveřejněných skutečností tedy neručím). Nicméně jsem vyskočila ze židle a na mně totéž udělaly všechny chloupky.
Článek není úplně nejčerstvější, ovšem jeho sdělení je nadčasové.
Pozor, nevhodné pro slabší povahy a silnější inteligenci.
Za něco takového ta ženská snad ani nemůže přijít do pekla. To už je totiž na léčení.
jak jsem ti napsala v konverzaci :-D zasekla na poblážněným článešku o úplně děbilní ujeťoušký mamiňce na netu....pane bože to snad ani neni pravda :-D jestli tohle nekdo dela tak ja doufam ze me takovyhle stadium prejde v jakekoli zivotni fazy :-D