Zazvonil zvonec a kojení je konec! Aneb Cizí dítě

28. července 2012 v 11:13 | Vyděšená prvorodička
Když se mě různí lidé před i po porodu ptali, jak dlouho chci kojit, vždycky jsem odpovídala, že tak dlouho, dokud to půjde.
Na povytažené obočí ve smyslu: "Jako třeba do čtrnácti, jo?" není co dodat.
Kojení, a o tom není pochyb, je činnost záslužná a potřebná. Stejně jako v předchozím článku na stejné téma se o tom nebudem rozepisovat, jo?
Kdo se chce přiučit, nechť si to vygoogluje.


Ožužlávání mých bradavek za účelem napapání skončilo po 12 týdnech života malé B. Máme to v rodině, máma mě kojila 6 týdnů, takže jsem ani já nečekala kdovíjaké zázraky.

B. zlobila. Jako tak že hodně. Při téměř každém kojení se sice zakousla, ale za chvíli se zase pustila a řev. Pláč bolavého bříška. (Pozorní čtenáři vědí.) Takže jsem ji pochovala, a až se uklidnila, zkusila jsem to znovu. Řev. Gymnastický míč, ten vždycky zabíral. B. přestala plakat. Zkusila jsem to znovu. Řev.
Nakonec to dopadlo tak, že jsem kojila při hopsání na míči. Nic moc zážitek skákat s odhaleným hrudníkem a řvoucím dítětem v náruči tak dlouho, dokud nerezignovalo a konečně se nenapilo. Takhle to šlo skoro týden.
Už jsem si myslela, že ji chytá záchvat koliky při změně polohy, a že si kojení spojila s bolením bříška.

Když dva dny nepřišlo do plenky žádné e-e (ne, to doopravdy doma nepoužíváme, ale pro tyto účely vám e-e bude stačit.), zavelel muž, že jdeme k doktorce. Sice jsem mu tvrdila, že je to u dětí normální, když stolice na dva dny vynechá, ale prokoukl to jako mou fobii z lékařů (pokud jde o naše mrně, samozřejmě).
Hrdinně jsem šla s nimi, ale pro jistotu zůstala v čekárně. Abych se nesložila hned ve dveřích.
Nakonec mě výslech stejně neminul. Muž totiž nějak nedokázal odpovědět na otázky, jestli kojím z obou prsů, kolikrát denně, po kolika hodinách, jak dlouho z každého a podobné vychytávky. Což se dá pochopit.
Paní doktorka miminko prohlédla, pak mi zvážila kojení (jako, nevážila mi prsa, ale dítě. Před kojením a hned po kojení. Rozdíl hodnot je objem mléka, které mimino zvládne vycucat.) a v podstatě mi řekla, že B. trápím hlady.

Úplně jsem se vyděsila při myšlence, že to už může trvat třeba dva týdny! Doporučila mi Nutrilon (dražší sunar) a šli jsme.
Rozbrečela jsem se až venku.

Když jsem viděla B., jak se hladově vrhá po lahvi (žádné postupné přivykání cumlíku, jak se doporučuje) a na jeden zátah do sebe klopí decku mlíka, brečela jsem znovu.
A pak ještě jednou, když poprvé "kojil" můj muž a naše maličká si ho nedůvěřivě měřila těma svýma vševědoucíma očima. Ale lahve se nepustila ani na moment.
A naposled ve vaně, když na mě padlo to, že mě maličká už nepotřebuje. Kojení je totiž jediná věc, ke které dítě musí mít výhradně matku a nikoho jiného.

Pak jsem se oklepala, a šla to zapít. Po dvou skleničkách vína se mi pletly nohy a třetí jsem nedopila, abych došla domů po svých.
A tatínek vesele kojil a kojil.

Od té doby, co B. papá jenom "chemku" (tak tomu doma nesmím říkat, ale když otevřete krabici, cítíte sušenou smetanu do kávy a kedlubny), je jako vyměněná.
Jako bych měla doma cizí holčičku.
Třeba že začala spát i přes den, aspoň na dvacet minut mezi každým krmením. A to je, vážení, pro matku prvorodičku jako spása. Pauza na kafíčko, na oholení nohou, na umytí nádobí. Labůžo.
Mám teď taky úplný přehled o tom, kolik toho vypije (takže vím, kdy simuluje hlad, aby přitáhla pozornost) a bolení bříška je to tam.

Samozřejmě nastaly taky komplikace spojené s umělou stravou. Musím s sebou všude tahat hektolitry kojenecké vody, převařovat a chladit na správnou teplotu, vyvařovat lahve, kupovat sudy toho bílého prášku, mít dostatek cumlů v zásobě, hlídat hodiny, nosit termosku a odpovídat na dotazy, proč už nekojím.

Ale taky můžu poslat babičku ven s malou na celé odpoledne, jít večer tancovat, dát si panáka, jíst čerstvý chléb a syrovou cibuli a hlavně, a na to se těším od poloviny těhotenství, vážení.....tatarák.
Taky si můžu přispat. Zjistila jsem, že na mužovu otázku, z kolika vody a kolika odměrek "chemky" má připravit ranní dávku mlíčka, dokážu opovědět aniž bych se úplně probudila.
A pak jsem najednou vzhůru, vyděsím se, že jsem zaspala krmení a dítě určitě plakalo tak hlasitě, a mě to nevzbudilo, a jsem špatná matka, a měla by na mě přijít baba sociálka (ano, přesně tolik myšlenek matce během půlvteřiny bdění dokáže proběhnout hlavou)... a najednou koukám, B. si spokojeně brouká v mužově náručí, zatímco on na ni vyplazuje jazyk.
Takhle nějak si představuju ráj během mateřské.

Teď, když už nekojím, mě ovšem čeká velká zkouška. Půjčit dítě přes noc babičce. Tak mi držte palce. Už teď jsem z toho dost vyděšená.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Bels Bels | E-mail | Web | 30. července 2012 v 23:44 | Reagovat

Ok, málokterej blog přečtu od začátku do konce a ačkoliv jsem děti nikdy moc v lásce neměla (může se to vůbec spravit?), tvé stránky mě fakt baví :)
Btw koukám, že kojení i umělá výživa maj obojí výhody i nevýhody ;)

2 Iswida Iswida | Web | 22. srpna 2012 v 13:53 | Reagovat

:-) To já jsem byla líné miminko, které neumělo sát. A jelikož v té době se zrovna pro změnu prosazovalo kojení, doktor pořád říkal, že to je v pořádku, že se rozkojím. Takže mě normálně týrali hlady, dokud mamce konečně nějaká léčitelka neřekla, ať mi proboha dá umělou výživu. Prý jsem měla naprosto nezapomenutelný výraz, když jsem vzala tu flašku a zjistila, že to teče :-D

Děti zatím nemám a plánuju nejdřív tradičně těch pár titulů, i když nějaké to tikání už jsem taky zaslechla, ale hrozně mě baví to tady číst. Umíš to skvěle povyprávět. Málokdy se mi stane, že přijdu na blog a ztvrdnu tam několik hodin.

3 Kosma Kosma | Web | 30. srpna 2012 v 12:23 | Reagovat

Tak já zase tvrdila, že když odkojím 3 měsíce, budu borka, protože "u nás se nekojí", nakonec jsem se přes všechny možné potíže šprajcla, kombinovala kojení s dokrmem a kojím přes rok. Prostě jsem se psychicky nesmířila s tím, že přestanu - zkoušela jsem to, sle skončila bych na psychině. Dneska mám zkoušky jako laktační poradkyně. Někdy je to kojení výhra za každou cenu, já to provozovala pár měsíců vyloženě kvůli sobě, dítěti by bylo fajn s flaškou, jak popisuješ. Nelituju toho, ale byly okamžiky, kdy pro mě bylo přednější kojení než hlad dítěte, a to už není v pořádku! Je to fenomén dnešní doby - v tomto ohledu jde naše společnost od extrému k extrému a ten psychický tlak je fakt velký!

4 beach wedding dresses beach wedding dresses | E-mail | Web | 18. ledna 2013 v 12:10 | Reagovat

Helpful blog, saved your blog in interest to see more information!
http://www.movedress.com/evening-dress-function-occasion.html

5 Sona Sona | E-mail | 11. září 2013 v 10:42 | Reagovat

Já jsem měla hladové mléko. Malá i po kojení plakala hlady a nakonec nechtěla sát vůbec. Musela jsem přejít na nutrilon a od té doby se mám nádherně. Spí celou noc, je sytá...prostě hodnější.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama