Srpen 2012

Černá díra Aneb Dudlaj dudlaj dudlajdá!

27. srpna 2012 v 15:35 | Vyděšená prvorodička
Nejsem dokonalá matka, jak jsem si to v těhotenství vysnila.

Ano, oblékám svou Breberku do růžové. ("Babičko, nic růžovýho mi nesmí přes práh. Jak tě s něčím takovým načapám, poletí to oknem!") Kdo dědil miminčí oblečení po kamarádkách, pochopí. Jelikož jsem krkavčí matka, a nehodlám investovat sumy do hadříků, které moje princezna obleče ( a vzápětí poblinká) jednou nebo dvakrát, než z nich vyroste, musela jsem se smířit s tím, že holt občas bude vypadat jak z cukrkandlu. (Tímto děkuju mamince Honzíka za megasupertruper prďácký dupačky s autama!)

Další z věcí, za kterými jsem si celou dobu těhotenství pevně stála, byl dudlík. ("Babičko, nic takovýho mi nesmí přes práh...")

Hemžení Aneb Miminčí blues

22. srpna 2012 v 11:06 | Vyděšená prvorodička
Mám neskonalé štěstí, že vývoj spánkové situace se po pár týdnech života našeho drobka obrátil k lepšímu. Ano, začala spát v noci.
Později při přechodu na "chemku" (pšt, to je přece u nás doma zakázané slovo) se unavila dokonce i přes den. Vrcholem toho všeho bylo odpolední spaní i doma, nejen v kočárku při procházce.
Prvorodičce u toho spadnul kámen ze srdce a koule od nohy.

Sláva nazdar výletu aneb Spokojenec

20. srpna 2012 v 23:02 | Vyděšená prvorodička
Abych hned na úvod vysvětlila ten novotvar v názvu článku, spokojenec = spokojený kojenec.
Ano, ani my doma jsme se nevyhnuli zpatvařování češtiny za účelem oslovování potomka, avšak jen v určitých mezích (správně, bejbátko tady nečekejte).
Dalším takovým výrazem, které často používáme je "kříče". Kříče nebo kříčátko, je křičící děťátko.
Tak. Dost bylo osvěty, dnes bude řeč o cestování. A ne jen tak ledajakém.

Velká medvědice Aneb O babičkách a ostatní zvěři

15. srpna 2012 v 6:57 | Vyděšená prvorodička
Naše maličká má to štěstí, že je obklopená spoustou babiček a ostatních rodinných příslušníků. Jmenovitě, babička 2x + jedna prababička, dědeček 1x, teta, strejda, sestřenka. A pak ještě hromada dalších z druhé větve, ale s těmi se nikdy neviděla, neb rodinně-vztahové zaležitosti jsou krapet napjaté.
Ale i tak je to na takového prcka lidí až až.

Myčka v rukou kreativce Aneb Óda na muže

12. srpna 2012 v 3:47 | Vyděšená prvorodička
Následující dva články nebudou primárně o dětech (dobrá, jednom dítěti) a výchově, ale o mých blízkých a nejbližších. Ať si i bezdětné ženy přečtou něco zajímavého.
Jsem ta šťastná, která vychovává své robě v kompletní (ačkoli formálně nepotvrzené) rodině.
Tenhle příspěvek ve mně bublá již od založení blogu, a myšlenka na něj už při cestě z porodnice.
Hlavním tématem bude totiž muž. A ne jen tak ledajaký!

No a co, jsem matka Aneb Oholené nohy

8. srpna 2012 v 14:17 | Vyděšená prvorodička
Kdesi na webu jsem viděla úsměvný článek o matkách v různých epochách. Neb jsem hlava děravá a zapomněla jsem, kde jsem k tomu přišla, dovolím si parafrázovat. (kdyby někdo poznal zdroj, nechť se mi ozve)

Na prvním obrázku je velká rodinná sešlost kdysi mezi válkami. K tomu popisek ve smyslu : Babička denně nosila vodu ze studny, prala na valše, vařila na kamnech, hospodařila na statku a starala se o pět dětí. Ve společnosti byla vždy elegantní a upravená.
Na druhém obrázku rodinka někde na kolonádě: Moje matka měla tekoucí vodu, pračku bez bubnu, ždímačku, elektrický sporák, starala se o dům a tři děti. Ve společnosti byla vždy elegantní a upravená.
A konečně na třetím obrázku ze současnosti žena v teplácích s větrem rozcuchanými vlasy a jedním dítětem na procházce. K tomu dodatek: Mám automatickou pračku, indukční plotnu, myčku, mikrovlnku,bydlím v paneláku, ale nechtějte po mně, abych se fintila, protože se starám o dítě a nemám na to čas.
Přesně to tak nějak vystihuje dnešní dobu a stav, ke kterému se nikdy nechci dobrat.

Zásady šťastné matky Aneb Čistej koberec

4. srpna 2012 v 14:15 | Vyděšená prvorodička
Abych se v nově mi přiřčené roli matky nezbláznila hned za čerstva, rozhodla jsem se dodržovat některá z pravidel Líného rodiče (kdo neví, co to je, strýček Google vám poradí). A k tomu mi časem vyplynulo i několik dalších ryze funkčních zásad.

Jak nám ujela loď Aneb První noc v novém bytě...

1. srpna 2012 v 0:30 | Vyděšená prvorodička
Co začalo koncem (mého kojení), muselo logicky nějak pokračovat. Ano, mluvím o první noci bez dítěte. Mužův kamarád nás pozval do kina. A ne na jen tak ledajaký film. Rovnou na premiéru slibného česko-koprodukčnho snímku (a modří už vědí....). To znamenalo hlídání na noc, ideálně ještě přes ranní kocovinu.
Pro mě výzva hned dvojnásobná. Jednak jsem na žádné premiéře filmu nebyla, a jednak jsem neopustila dítě na víc než pár hodin.