Hemžení Aneb Miminčí blues

22. srpna 2012 v 11:06 | Vyděšená prvorodička
Mám neskonalé štěstí, že vývoj spánkové situace se po pár týdnech života našeho drobka obrátil k lepšímu. Ano, začala spát v noci.
Později při přechodu na "chemku" (pšt, to je přece u nás doma zakázané slovo) se unavila dokonce i přes den. Vrcholem toho všeho bylo odpolední spaní i doma, nejen v kočárku při procházce.
Prvorodičce u toho spadnul kámen ze srdce a koule od nohy.


Teď si užívám posledních týdnů (ach, matko Země a naše B., dej aby to bylo spíš pár posledních měsíců), kdy miminko spí téměř mezi každým jídlem.
Po obědě dokonce třeba i hodinu a půl. To je ráj, vážení.

Bohužel, při pročítání chytrých webů a knih jsem ještě nenarazila na manuál, jak dítě donutit spát pravidelně stejnou (nebo aspoň přibližnou) dobu.

To se mi vymstí většinou v okamžiku, kdy rozpálím olej na řízky (zdravím, Bloude!), vytahám všechno z kredence za účelem velkého úklidu, zalezu do vany nebo ulehnu k dobití energie.
Veškerá tato činnost musí tedy být přerušena, sporák vypnut, vana vystydlá, spánek přetržený (pak se chovám trošku jak přetažené dítě, a muž, místo aby mě litoval v mém nelehkém údělu, radši někam zaleze, aby taky jednu neschytal) a nebo kuchyň jako po výbuchu.

Malá si už zvykla na svoje místečko v sedačce v kuchyni, protože když maminka potřebuje nutně práci dokončit, jinam se to dítě prostě odložit nedá. Ona na mě vidí, já vidím na ni, a když produkuju dostatečné množství slov, vydrží mě pozorovat po dobu nezbytně nutnou k dokončení večeře.

Ty tam jsou ty báječné chíle, kdy stačilo položit dítko na postel, zabavit ho hračkou a pak jen sem tam mrknout, jak třeba Hajánkovi mezi oblizováním plyšových ušisek něco vypráví.

Ano, moje dítě se začalo pohybovat. Ačkoli to zatím vypadá spíš jako hemžení rybího potěru, před pár týdny jsem začala registrovat snahy o koordinaci a cílené zaměřování toho mrskání.
A je to tady. Nejprve otočení na bok, a teď i na bříško. Tím mi skončilo veškeré odkládání mimina bez dozoru.
Pravda, zatím je to usilovný (a mnohdy prohraný) boj s gravitací a vlastním tělem, ale v jednu chvíli se jí podaří překulit jednou a pak dvakrát...
A u toho musím být. (ne proto, abych si mohla zaznamenat čas a datum do příslušné kolonky v knížce Deníček naší holčičky, co jsme dostali s mužem loni o Vánocích od švagrové, neb je to kniha růžová neužitečná, a její vyplňování jsem prošvihla už v prenatálu, kdy jsem neuspořádala miminčí párty s dostáváním dárků pro nenarozené miminko...Napadá mě, vážně se to dělá?)
Z čistě prakticky-bezpečnostních důvodů samozřejmě.
Protože maminka si odskočí zalít kávu, miminko se dvakrát překulí, a hurá, jedeme na pohotovost, a káva mi vystydne. A budu naštvaná. A budu mít ovázaný orentgenovaný miminko. A budu vyděšená. Pekelná kombinace.

Stejné hemžení a různé přesouvání se děje teď i v postýlce. Jsem matka bezmezně milující svoje dítě a také svůj život, čili v rámci zachování zdravého rozumu nechávám dítě usnout samo.
Tedy, ne jako že bych maličkou strčila do postýlky a čau, dělej si co chceš.
Samozřejmě, máme večerní rituály.
Každý den povídám pohádku (zatím pořád stejnou, neb podle knihy, co napsal kolektiv doktorů jakýchsi, dítě začíná rozumět obsahu slov až kolem 9. měsíce, tak proč zbytečně vystřílet arzenál hned na začátku, ne?), o Šípkové Růžence umím ve verších, maminka mi ji taky kdysi říkávala.
Má to tu výhodu, že nemusím myslet na to, co říkám, B. ji pozná už podle první věty, je akorát dlouhá na pohádku a dost krátká, aby mě neštvalo ji každý večer opakovat.
Potom B. hladím po tvářích a po nose (protože u toho zavírá oči, a to je přece cíl), a jakmile se začne "šmudlit" po obličeji, dám jí dobrou noc a odcházím, aby usnula sama.
Vracím se jenom najít vypadlý dudlík, protože to je prostě trága a bez toho to dítě neusne (ach, ty dudlíky, taky si zaslouží vlastní článek), nebo sundat plenku z obličeje. Malá si zvykla usínat s ní v ruce a občas si ji tak blbě přehodí, že ji neumí sama sundat. A to je pohroma snad ještě větší než dudlík.

Jenže teď se stává, že maličkou políbím na dobrou noc, je ticho, za 15 minut se jdu mrknout, jestli už je všechno v pořádku a odstranit tu plenku (aby se mi jí v noci náhodou neudusila) a najednou koukám, B. si vesele (a potichoučku) brebentí, nohy jí trčí z postýlky tak daleko, jak jen dosáhnou, hlavu má zaseklou o šprušle na druhé straně a celá je k tomu otočená vzhůru nohama (jako, rozuměj, hlavu má tam, kde běžně nohy, ne že by visela z postýlky).

Sem tam mě v noci probudí pofňukávání, proto poslepu hledám dudlík kolem její hlavičky, ale nenajdu ani tu hlavičku. A vlastně vůbec nic z dítěte.
Vyděsím se, rozsvítím, vzbudím tím jak dítě, tak muže, a maličká je nacpaná v rožku postýlky, kde má obvykle hračky, protože tak daleko nikdy nedosáhla.

Z toho občas plynou její rozlady. Když je trošku přetažená a nemůže usnout, nechám ji prostě vybrečet k smrti (nebojte, trvá to jen pár minut), ona se unaví a já vím, že nic jiného nezabírá. Tak proč jí to nedopřát, ne? Je to takové miminčí blues, ale není možné se tomu nějak rozumně vyhnout.

Jenže jak se tam tak vzteká, tak sebou hází a různě hemží, pak se někde zasekne mezi tyčkami, a vzteká se ještě víc, protože se odsud nemůže sama dostat, a nejvíc nejhroznější je, když jí maminka přispěchá na pomoc, protože ji vytrhne z procesu vztekacího usínání, a musí začít nanovo.

Ach, není lehký úděl miminka na tom světě. Ještě, že je maminka moudrá žena, vezme dítě na chvíli do velké postele, pomazlí, řekne pár hezkých vět a pak to zkusí s tím spaním znova.

A pak padne vyčerpáním taky!

Dobrou noc, miminko...
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 userka userka | Web | 22. srpna 2012 v 17:38 | Reagovat

To jsem netušila, že rozeznávají význam slov až tak pozdě... Ale přitom vaše babička říká, že se musí pořád mluvit, aby mělo dítě velkou slovní zásobu! Tak že by přeci jenom něco vnímaly a pamatovaly? :))

2 Vyděšená prvorodička Vyděšená prvorodička | 22. srpna 2012 v 23:03 | Reagovat

userka, prd, tim se trenuji rodice. Co se v mladi (ditete) naucis, pozdeji se ti hodi...

3 mengano mengano | Web | 23. srpna 2012 v 5:20 | Reagovat

[1]:
Babička má pravdu. Na dítě je třeba mluvit, mluvit a když už nevíš co, tak pro změnu zase mluvit. Úplně malé mimino vůbec nerozumí tomu, co mu říkáš, jenom vnímá tón hlasu své matky (ta jediná většinou mluví, mluví, mluví....) a až později začíná tato činnost přinášet ovoce v podobě vytváření slovní zásoby malého tyránka.

[2]:
Úplně jsi mi připomněla, jak jsem provozovala podobné rituály. U nás vedla Křišťálová studánka, kterou jsem nasadila snad ještě v šestinedělí. Ještě dnes, když mne o půlnoci probudíš, tak ji spolehlivě odrecituju. A to už uteklo fakt hodně vody:)
Rovněž hlazení po tvářičkách, nosánku a očičkách, které na moje děti mělo zcela jednoznačný uspávací účinek. Dudlíkové epizodky jsou také prima. Syn měl na noc u postýlky připraveno 7 dudlíků, ty jsem mu během noci postupně umisťovala do řvoucí tlamičky a pravidelně ráno kolem páté jsem lezla v plospánku po zemi a snažila se najít alespoň jeden, který bych mohla ještě ( opláchnutý )použít. Díky za připomenutí.

4 Modrooká Modrooká | Web | 23. srpna 2012 v 13:37 | Reagovat

přečetla jsem to tu všechno (během pár hodin), a jsem nadšená :))

5 Vyděšená prvorodička Vyděšená prvorodička | 23. srpna 2012 v 15:52 | Reagovat

[3]: Mengano, trochu off topic, cetla jsem Vas komentar na Blog roku o brozurkach pro matky. A nebojte, beru je s nadhledem a jak uz jsem tu jednou psala, ruzne vzdelavaci instituce me naucily filtrovat informace. :o) A kdyz si nejsem jista svou materskou intuici, volam Velke medvedici!

6 Alue Alue | E-mail | Web | 24. srpna 2012 v 9:51 | Reagovat

[4]: Taky jsem to vzala zgruntu archivem. Dokonce je fajn to všechno vytisknout na večerní čtení :)

7 exotsfanclub exotsfanclub | 24. srpna 2012 v 12:36 | Reagovat

Promiň, že otravuju, ale jeto důležitý.!Pomoct kapele Exots dostat se na Landronkafest 2012.!

Stačí se zaregistrovat vlevo pod loginem "zaregistruj se zde" a poté najít pod odkazem na stránce "Seznam kapel a hlasování" a můžete hlasovat(po registraci se na této stránce dole objeví tlačítko "hlasuj")! Svým hlasováním můžete dát až maximum 5 bodů! Soutěž trvá až do 8.9.2012!
Odkaz na soutěž : http://ladronkafest.cz/souteze/soutez-studentskych-kapel
Odkaz na registraci : http://ladronkafest.cz/component/user/register

8 veronikehugles veronikehugles | Web | 25. srpna 2012 v 15:46 | Reagovat

ahoj podívejte se na můj blog, přečtěte pár zajímavých článků, okomentujte, děkuji. :-)

9 zdenas-world zdenas-world | E-mail | Web | 25. srpna 2012 v 18:53 | Reagovat

no tak to máte teda živí život:) Ale aspoň nemáte dieťatko čo vám po celom obchode kričí ,,Mamiii!!!!Tatíííí!!!!" ako majú naši známi :D Ale ke´d nás zoberu do obchodu a idú s nimi aj ich deti,predsalen je to dobrá navigácia :D Váš blog sa mi naozaj veľmi páči, a dokonca si niečo aj povytláčam a pri večeri čítam:) prajem veľa úspechov s miminkom:)

10 Čerf Čerf | Web | 26. srpna 2012 v 18:49 | Reagovat

Moc pěkné psaní, které má smysl hned v několika rovinách. Tak ať se vše daří na všech stranách.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama