Jak nám ujela loď Aneb První noc v novém bytě...

1. srpna 2012 v 0:30 | Vyděšená prvorodička
Co začalo koncem (mého kojení), muselo logicky nějak pokračovat. Ano, mluvím o první noci bez dítěte. Mužův kamarád nás pozval do kina. A ne na jen tak ledajaký film. Rovnou na premiéru slibného česko-koprodukčnho snímku (a modří už vědí....). To znamenalo hlídání na noc, ideálně ještě přes ranní kocovinu.
Pro mě výzva hned dvojnásobná. Jednak jsem na žádné premiéře filmu nebyla, a jednak jsem neopustila dítě na víc než pár hodin.


Seznam věcí, co k babičce na těch 24 hodin, jsem ladila asi dva dny. Abych nebyla za špatnou matku, co zapomene přibalit kojeneckou vodu, náhradní dupačky nebo nedejbože cumlíky k lahvi.
Původně měl maličkou odvézt jenom můj muž, takže mimo seznamu jsem vypracovala ještě třístránkový manuál s pracovním názvem "Co s dítětem". Nakonec jsem jela s ním a v rámci zachování zdravého rozumu a důvěry k babičce jsem manuál ekologicky znehodnotila.
Ponechala jsem si jenom harmonogram krmení. (protože paní doktorka - stejně jako maminy na mimískovských diskusích - tvrdila, že ve chvíli, kdy dítě pláče hladem, je už pozdě a řád musí být)
B. si k babičce vezla: oblečení na léto (2 sady), oblečení pro chladnější počasí (nikdy nevíš, kdy přijde hurikán a sněžná bouře) 2x, plenky 42ks + výbavička na přebalování, metrák nutrilonu (kdyby se nám porouchalo auto nebo vznikla půlmetrová trhlina ve vozovce nebo jsme na ni zapomněli nebo jiné živelné katastrofy) a kompletní sada 4 lahví a 7 cumlů, dva dudlíky, tři oblíbené hračky - Schmusetuch (="mazlící hadr" ve tvaru slona od kamarádky), plastová obludnost s výčnělky na cumlání, a Hajánek (plyšový zajíc, co nemá tělo, jen hlavu, nohy a malé ruce - tím se dítko nezadusí, když náhodou usne s hračkou na obličeji), dečky, podložky, kočár, sedačka, termoobal na lahve, šňůra k dudlíku a asi ještě deset pitomostí.

Babička, natěšená na hlídání, si vyslechla můj půlhodinový monolog na téma péče o dítě, pak se oklepala, řekla: "Tak si to užijte!" a vyšoupla nás ze dveří. Říkala jsem si, že budu statečná.
Až v autě se mi udělalo mdlo. Celou cestu jsem tvrdila, že budu zvracet. Vydržela jsem to.

Dokonce jsem zavolala asi až za tři hodiny, když jsme čekali, až nás pustí do promítacího sálu. A po filmu už jenom jednou. Abych se ujistila, že maličká zvládla usnout bez pohádky, co umí jenom maminka.

Taková já jsem. Naprosto nevyděšená (ale uvnitř strašně nervozní) prvorodička.
Když jsem se dozvěděla, že B. spinká, nervozita ze mě opadla a já si začala naplno užívat večera.

Afterparty na lodi a polské speciality, a hlavně dospělí lidi, co nemaj děti (nebo je mají, ale spíš už mého věku), zkrátka parádní večer.
S mužem jsme si naprosto neočekávaně dopřáli projížďku parníkem po Vltavě uprostřed noci. (to když se loď odpíchla od břehu dřív, než jsme stihli vystoupit) A byla to romantika jako z filmu. Stejně jako procházka domů a první noc bez B.
Připadalo mi, jako bych se pohybovala v novém bytě, když se všude nepovalovaly plenky na otírání našeho slintáčka, hračky a dudlíky.
Ráno jsem se probudila jako po týdenní dovolené a ani lehká kocovinka mi nezkazila den.

A co teprve odpoledne, když jsme si jeli maličkou vyzvednout zpátky k babičce. Cestou na mě padla tíseň: "Co když nás nepozná?" ptala jsem vyděšeně. Ale B. se začala hlasitě smát, už když nás slyšela v předsíni. Spadl mi kámen ze srdce, babička přežila, vnučka přežila, obě bez viditelných trvalých následků.

A maminka? Jako znovuzrozená. Už se těším, až B. svěřím babičce příště...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sona Sona | E-mail | 11. září 2013 v 10:46 | Reagovat

Je krásný, když má mamina možnost hlídání. Občas vypadnout a užívat si i bez dítěte. Já jsem za babičku vděčná. :-D Ale musím uznat, že jsi pořádný plašoun. :-D Já jsem v případě předání klidná.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama