Myčka v rukou kreativce Aneb Óda na muže

12. srpna 2012 v 3:47 | Vyděšená prvorodička
Následující dva články nebudou primárně o dětech (dobrá, jednom dítěti) a výchově, ale o mých blízkých a nejbližších. Ať si i bezdětné ženy přečtou něco zajímavého.
Jsem ta šťastná, která vychovává své robě v kompletní (ačkoli formálně nepotvrzené) rodině.
Tenhle příspěvek ve mně bublá již od založení blogu, a myšlenka na něj už při cestě z porodnice.
Hlavním tématem bude totiž muž. A ne jen tak ledajaký!


Tímto chci svému muži dát pochvalu před nastoupenou jednotkou za lásku a péči jíž se nám dostává.

Kdybych měla vyjmenovat všechny jeho hrdinské činy od početí naší rodiny, potřebovala bych na to asi kilometr čtvereční virtuálního prostoru.
Vypíchnu proto jen to, za co si podle mě zaslouží minimálně pusu na čelíčko.

Z loňské bujaré dovolené jsem mu dovezla těhotenský test se slovy:
"Něco pro tebe mám, hádej, co to je!"
"No já nevím, to je nějakej lakmusovej papírek."
"A k čemu tak slouží?"
"No, asi aby se zjistilo, jestli někde něco je, nebo není...."
"A nenapadá tě, co by to mohlo zjišťovat?"
"No to fakt netuším."
Přesto se zachoval jako chlap, nebrečel, nevyhrožoval sebevraždou ani potratem, nevyhazoval mě z bytu, nepodezíral mě, že není otcem, ale prostě a jednoduše se začal těšit.

Uvolil se k přebudování našeho hnízdečka lásky tak, abychom dostali jeden pokoj (coby dětský) navíc. Ačkoli neustále koketuje s myšlenkou nechat si ho jako pracovnu a dítě pak přesunout do místnosti s názvem dílna (dříve patrně pokojík pro služky nebo oooobrovská spižírna). Tomu naštěstí vzdoruju, takže nemusíte mít obavy, že by nám B. jednou zašla na nedostatek prostoru a světla.

Pořídil myčku. Vestavnou. A vlastníma rukama na ni stvořil dvířka. (Ostatně jako v celé kuchyni, což byl úkon daleko složitější, než se na první pohled zdálo, protože ty mrchy nechtěly být přimontovaný rovně a nechtěly a nechtěly. Takže strávil několik nocí převrtáváním pantů, přesazováním desek, smlouváním a klením.)
Obsluhu už nechal velkoryse na mně. Až časem se začal zajímat o to, kde jsou čisticí tablety a jak vypadají. Taky který program běžně používám a proč. Ano, chlapácky si to nenašel v návodu, ale zeptal se ženy.
Dokonce v mé nepřítomnosti myčku i použil. A to když likvidoval stopy po zločinu, ve chvíli, kdy jsem se měla vrátit z porodnice.
Občas se stane, že se chytí iniciativy a nádobí nenechá osychat na kuchyňské lince jako obvykle, ale nastrká ho do myčky. A než stačím zareagovat, spustí program.
A jeho kreativitě, co se týče uspořádání nádobí uvnitř, se skutečně meze nekladou.
Totiž, abyste rozuměli vážení, já nejsem puntičkář. Jen mám ráda systém. (Na jeho otázku, kde najde žárovky, odpovídám, že v dílně v krabici s nápisem ŽÁROVKY) I v tom skládání nádobí do myčky. Už jsem si ho tak vymakala, že při vyndávání otevírám skříňky postupně podle toho, co je shora a příbory mám uklizené jedním pohybem. Šetří to čas, v jednu chvíli není rozbombená celá kuchyň a hlavně na mě B. pořád vidí, když nemám otevřená všechna dvířka od linky. (to se jí totiž moc nelíbí, a křičící dítě se zase nelíbí mamince)

Co se týče domácích prací, iniciativně se vrhl na velké nákupy (to začalo v těhotenství, když mi zakázal tahat se s taškami z obchodů a já mu za to byla nesmírně vděčná), já mu zase zadala starost o pracovnu (budoucí to dětský pokoj).
On mi za to nechal luxování ("Víš, já nesnáším luxování, ale hrozně rád se na to koukám." Takže já zapnu vysavač a muž nakluše do pokoje, uloží se na gauč a užívá si to víc než televizi) a starost o prádlo.
Abych mu nekřivdila, na programy naší pračky už se mě taky ptal, takže teoreticky ví. Možná jsem ho jednou při praní i přistihla, ale hlavu do ohně za to strkat nebudu.
Já jemu zase zkouším nacpat ukládání jeho vlastního prádla do police (neb nemáme skříně, jak bystří vědí) a do komody. To se mi zatím nezdařilo zcela.
Jsem si jistá, že poskládané komínky (dokonce rozdělené na trička "domácí" a "venkovní") a ruličky z ponožek na té kuchyňské lince vidí. Navíc si troufám tvrdit, že chápe sdělení: "To prádlo je čistý, může se uklidit." Kde je ale chyba v komunikaci (když tři dny kolem té hromádky chodí a přesunuje ji z místa na místo, pokud mu překáží, než rezignuju a uklidím ji sama), to netuším.

Ale nechci být škarohlíd, když dnes to má být chvalozpěv.

Můj muž je úžasný, protože od té doby, co je s maličkou aspoň trochu srandy, se jí věnuje opravdu poctivě. Když začala broukat, i on se na ni rozmluvil. Dokonce jsem ho několikrát přistihla, že jí polohlasně zpívá (to si ale myslel, že ho neslyším. Tak doufám, že s tím nepřestane, až se to dozví).
Mají spolu i oblíbené gamesky typu Zašťourej tátovi v nose, Letí ptáček nebo Koukej, olympiáda.
Taky mu nedělá problém B. přebalit, ať je nadílka sebevětší. Jen pokud je obsahu víc, než plenka zvládne, musí maminka přispěchat na pomoc a likvidovat škody na zádech a za ušima a pak jít přemáchnout pyžamko (ono zkuste dítě svléknout, když většina toho, co má být jinde, se rozlije přes půl bodíčka a ne a ne se někam vsáknout. Prostě stáhnout to z dítěte a pak honem pod sprchu. Pokud máte jiné tipy, tak sem s nimi, ráda se přiučím, přece jenom, dělám to poprvé...)
Stejně tak si spolu užívají koupání a následné sušení, mazání a oblékání. To aby jeden zatlačil slzu dojetí.

A co v posledních dnech nejvíc oceňuju? Ranní krmení. Čas, kdy maličká vstává, se plus minus shoduje s časem, kdy má muž upito z ranní kávy a též s časem, kdy by maminka brala ještě dvacet minut spánku. A přátelé, dospat se v těch dvaceti minutách, kdy miminko vesele snídá a užívá si poslední chvilky, než tatínek odejde do práce, to je k nezaplacení.

Mimo tohle všechno překrásné a přenádherné má můj muž stále ještě dost energie na to, aby mi sem tam projevil ždibíček lásky, a já jsem za něj neskonale vděčná.

Proto ti, tatínku, obě děkujeme, že tě máme!
Amen
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 12. srpna 2012 v 12:15 | Reagovat

My bezdětné ženy máme rády i tvoje dětné příspěvky :)

A je prima číst článek o manželovi, kde se na něj nenadává :)

2 userka userka | Web | 12. srpna 2012 v 18:33 | Reagovat

Oceňuju ženy, které mají rády systém! :D Taky poberu příbory jedním tahem ;) Tak vám přeju, ať se nevzájem máte ještě hódně dlouho! :)

3 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 13. srpna 2012 v 8:00 | Reagovat

[1]: Jo, jo většinou si na manžely na internetu stěžují :D

4 Egoped Egoped | E-mail | Web | 13. srpna 2012 v 16:44 | Reagovat

[3]: A kdyby jenom na internetu. Ale kdybyste věděli, co dělá ta moje stará, tak...!

Dávám bod za minimalizaci citově zabarvených slov (u těhotných/poporodních žen až obdivuhodné) a jdu si ještě něco přečíst :)

5 hank009 hank009 | 21. srpna 2012 v 10:24 | Reagovat

Líbí se mi upřímný poměr dobrých a horších vlastností. Zní to jako: ano, pochválím tě, ale zadarmo to nebude. Nejprve to, co bys mohl zlepšit, abych byla spokojena úplně :)

6 helena helena | Web | 24. srpna 2012 v 10:16 | Reagovat

Pořádek je půl života,takže se Ti vůbec nedivím.

7 mengano mengano | Web | 25. srpna 2012 v 9:16 | Reagovat

Jsem rovněž příznivcem určitého systému, mám ráda, když se věci vrací zpět na místo. Můj milovaný věci systemticky odkládá, kde ho zrovna napadne.

8 Cantharus Mortifera Cantharus Mortifera | Web | 30. srpna 2012 v 14:54 | Reagovat

Ehm, byť je mi 17, to s přesouváním hromady prádla z jednoho místa na druhé dokonale chápu. No, možná právě proto, že je mi sedmnáct. Kdo by to uklízel do skříně, když cesta od postele k židli u stolu je dvakrát tak delší, ne? :D

9 Sona Sona | E-mail | 11. září 2013 v 12:54 | Reagovat

Tak to máš krásný a moc ti to přeji. Můj chlap je taky hodnej. Má nás rád a malou miluje víc, než svůj život. Přesto jí nepřebaloval, nemyje nádobí a není schopnej jí pohlídat třeba na hodinku, protože to s ní neumí a malá s ním pláče.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama