Zásady šťastné matky Aneb Čistej koberec

4. srpna 2012 v 14:15 | Vyděšená prvorodička
Abych se v nově mi přiřčené roli matky nezbláznila hned za čerstva, rozhodla jsem se dodržovat některá z pravidel Líného rodiče (kdo neví, co to je, strýček Google vám poradí). A k tomu mi časem vyplynulo i několik dalších ryze funkčních zásad.


Nejdůležitější pravidlo, ke kterému se všechna ostatní více či méně vztahují, zní:

"Spokojené dítě dělá především spokojená matka."

A to je pravda pravdoucí a měla by se tesat do kamene. Už v těhotenství jsem se snažila vyhýbat stresu, co to šlo. I když mi kvůli tomu sem tam ujela tramvaj (nebo dvě) a já přišla někam pozdě. Kouzelná formulka: "Omlouvám se, to víte, jsem těhotná." vyžehlila téměř všechno.
Když mě přepadla chuť na hermelín, prostě jsem si ho dala. Ačkoli v průvodcích těhotenstvím na internetu důrazně varovali před požíváním všech plísňových sýrů.
Přece nebudu mít doma potom malýho nerváčka jen kvůli tomu, že jsem si jednou v těhotenství nedala hermelín, a stresem z neukojené těhotenské chutě (pozorní čtenáři vědí) okusovala opěradlo židle, ne?

A úplně stejně jsem přistupovala i k dalším věcem. Stresem pro mě mohlo být i to, že na úplném konci těhotenství jsme se s mužem rozhodli realizovat rekonstrukci kuchyně. Tedy. Rekonstrukci. De facto jsme kuchyň přesunuli z pokoje do předsíně (neb ta má rozlohu většího z pokojů) a tak z našeho 1+1 rázem vytvořili 2+1.
Tedy. Rázem. Nakonec to trvalo asi 2 měsíce, protože plánovaný harmonogram nám narušili 1. řemeslníci, 2. pražská energetika, 3. podlaha.
To, co zprvu vypadalo jako jednoduché přesunutí jedné místnosti do druhé, se posléze rozrostlo o sekání do zdí (tímto se omlouváme sousedovi, kterému jsme se prokopli v jeho bytě do skříně. O té díře na svém záchodě ještě neví. Zaplaťbůh je tam nádržka WC, a tu jsme nenavrtali.), natahování elektřiny, trhání podlahy, obkládání stěn WC, broušení parket, malování, potom opět kopání do zdí, opět malování, opět natahování elektřiny, lakování parket a nekonečné přemisťování všemožného bordelu z místa na místo.
Užila jsem si opravdu dobrodrůžo s břichem, majzlíkem, pneumatickým kladivem, rouškou proti prachu a elektrickou dvouplotýnkou z chalupy, na které jsem vařila na konferenčním stolku.
Ale hlavu jsem si z toho příliš nedělala. Chtěla jsem, aby tekla voda, fungovala elektřina a byla zapojená varná deska. Jestli bude usazená linka nebo zapojená digestoř, mi bylo celkem jedno. Zbytečný stres.

Takže do porodnice jsem jela ve fázi finálních úprav nové kuchyně. A úplně spokojená s vědomím, že až se vrátím, můžu v klidu uvařit a umýt nádobí. A zbytek klidně počká.

Zbytek znamená například úklid.
Těm, kdo mají nebo měli doma novorozence, nemusím asi sáhodlouze vyprávět, že když si dítko usmyslí, tak si ani zuby v klidu nevyčistíte.
Vy, koho to ještě čeká, vězte, že občas je skutečně problém si dojít na záchod, převléct se z pyžama (pokud vám ukřičenec předešlého večera dovolil si ho vůbec obléct, dřív než jste padli vysílením spolu s ním) nebo si namazat chleba. V extrémním případě jíte pracně ukrojený chléb suchý a máslo přikusujete k němu. Na namazání totiž potřebujete aspoň chvíli obě ruce.

Proto chápejte, že nějaký úklid, jako utírání prachu, mytí oken nebo leštění klik skutečně nepřipadá v úvahu. Všem čerstvým matkám důrazně radím:

"Pokud dítě dovolí, maminka spí."

Protože spokojená matka=spokojené dítě. Pokud dítě nespí v noci, dožene to přes den venku v kočárku. Vy ne. Když vám brouček zničehonic usne i doma (!), neleňte a zalezte taky.
Nádobí počká. Nebo ho umyje muž. A nebo umyje alespoň ten talíř, který chce použít, když už je kredenc prázdná. (A i to je úspěch)
Stejně tak funguje i podrobená linka, nepověšené záclony, nesundané prádlo ze sušáku. Počkají.

Když už má žena tolik sil, že nemusí spát nutně vždycky, když spí dítě, osvědčil se mi harmonogram prací takto:
Pračka, kuchyň, záchod, podlaha.
To znamená strčit prádlo do pračky (po narození dítěte se nestačím divit, jak často musím prát, ačkoli B. ještě zdaleka nechodí a vůbec se nemá kde ušpinit. Je to ovšem tak, že tu pokaká pyžamko, tu poblinká tričko. A nejen sobě, ale i mamince nebo tatínkovi. Nebo oběma zaráz. Ano, už zvládla i toto. A zásadně jde jen po čistých kouscích oblečení, ne po tom týden nošeném flekatém vytahaném tričku), umýt nádobí - v mém případě strčit ho do myčky, ach díky můj muži, budu ti za to líbat ruce do konce našich dní!-, uklidit linku, umýt záchod a koupelnu (jakto, že to ti chlapi neviděj?), vyluxovat kuchyň a koberce v ložnici.
Při tomto základním kolečku vysáváme zásadně "cestičky", tudíž koridory, po kterých se pohybujeme.
Plus navíc, všechna místa, kam je dítě schopno vyplivnout dudlík, jelikož zachovávám pravidlo tří vteřin. (Někdo ho možná zná jako pravidlo pěti vteřin - tedy tak dlouho může upadnutá věc ležet na zemi, než na ni naskáčou pozemní bacilové)
Takže první místo, které luxuju, je většinou pod postelí. Skoro vždycky tam najdu další zapomenutý dudlík.

Základní kolečko rozšiřujeme podle délky spánku dítěte. Čili pračka, kuchyň, záchod, podlaha podruhé.
Vyndat a pověsit prádlo, umýt krájecí prkénka octovou vodou, umýt sporák a kuchyňská dvířka, vysát a vytřít v koupelně a na záchodě, a poté i všude jinde. (K poslednímu bodu jsem se ještě nikdy nedostala, pokud je dítě v baráku. Aplikuju pouze v případ, že s ním babička jede na procházku.)

A kolečko můžete vzít i potřetí, ale to jste asi matka superman a zvládáte při tom ještě chodit do práce a vychovávat další čtyři děti v pěstounské péči.

Hlavně ze začátku se vám bude stávat, že nedokončíte ani základní okruh prací. Nevadí. Jestli máte podezření, že spánek vašeho dítka bude kratší než 15 minut, vykašlete se na to úplně, dejte si nohy nahoru, otevřete knížku, zapněte televizi nebo prostě jen tak chvilku koukejte do blba.

Protože spokojené dítě dělá především spokojená matka. A když se na vás dítko usměje, bude vám úplně fuk, jestli máte čistej koberec!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sona Sona | E-mail | 11. září 2013 v 12:23 | Reagovat

Taky mám doma věčně binec. Ke spokojenosti mi stačí mít umyté nádobí, podlahu bez drobků a jsem happy. Zbytek počká.

2 Nikola Nikola | 3. srpna 2014 v 17:51 | Reagovat

Tak to nevím jak udělám. Akutně potřebuji mít doma pořádek...jsem zvědavá jestli mě to vůbec přejde i když budu mít dítě

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama