Jak přežít doktory Aneb Statečné dítě

15. září 2012 v 10:03 | Vyděšená prvorodička
Můj strach z lékařů točících se kolem maličké je všeobecně známý. Proto mám skvělého tatínka, který se mě při různých vyšetřeních a ostatních pícháních snaží nahradit. Bohužel, protože mám tak skvělého tatínka, musím občas počítat s tím, že spíš vydělávat korunky než trdlovat na pediatrii.


O zážitek z prvního očkování jsem ho ale nemohla ochudit. Vyrazil ráno satečně sám, a já si doma zatím s lehkou žaludeční nervózou kousala nehty a koukala na hodiny, proč ještě nejsou zpátky.

Máme milou paní doktorku, která všechno popíše, vysvětlí, poradí. Bohužel, Breberka tatínkovi v náručí křičela tak, že jen viděl, jak lékařka otevírá pusu, ale neslyšel ani slovo. Tak jenom přikyvoval.

Ale zvládli jsme to. I tu dvoudenní horečku, střídanou ukrutným pláčem a nenadálým hlubokým spánkem.

Příště jsem vyrazila já. Nic netušíc. Myslela jsem si, že se jedná jen o rutinní kontrolu, ale když mi sestra zahrozila stříkačkou s další dávkou očkování, podlomila se mi kolena. Pro tentokrát jsem ji usmlouvala. (Měli jsme v plánu vyrazit na týden do divočiny na naši chatičku. A to se s horečkou a vůbec nedobrou náladou maličké moc neslučuje.)
Nechala jsem si napsat náhradní termín, a měla radost, jak jsem na to vyzrála, že příště zase můžu poslat muže.

Co myslíte? Práce mu to nedovolila. Takže jsem si dala první píchání já. V noci jsem se vzbudila asi patnáctkrát, mezitím se mi zdály prapodivné sny a celé dopoledne jsem se Breberce omlouvala za příkoří, které jí bude způsobeno.

Cestou k doktorce jsem střídavě propadala panice a snažila se potlačit zvracení (šlo to lehce, protože jsem ráno nebyla schopná pozřít ani čaj). Ačkoli jsem sestru i doktorku předem upozornila, že se se mnou může stát cokoli, nakonec jsem to ustála hrdinně.
Podpořila mě i B., která si nechala v klidu píchnout polovinu dávky (protože na stole v ordinaci ukořistila hračku, a ta ji zajímala daleko víc, než nějaká injekce) a plakat začala až po několika vteřinách.
Na druhou polovinu už byla připravená, párkrát vřískla, a přestala hned, jak jsem ji vzala do náruče.
Venku už se na mě smála, jakože: "Koukej mámo, to jsme si to ale užily, co?"

I horečka přišla až s večerem. Nechala si dát paralen (čípky vážení, čípky) a úplně klidně usnula.

Měla jsem za to, že tím moje strastiplné výlety po doktorech končí. Neprozřetelně jsem si nechala napsat termín na nastřelení naušniček (protože máme spoustu báječných klukovských oblečků, a naše stále ještě plešaté mimino si lidé na ulici pletou. A navíc. Babičky by mi to neodpustily. Jedna vybrala naušnice, druhá je zaplatila - aby se nemohly hádat, od koho maličká bude tenhle dáreček mít.)
Datum padlo přesně na moje narozeniny, tak jsem muži oznámila, že chci jako dárek, aby šel s maličkou na to nastřelení on. (suma za zákrok 400,-, což je docela slušná hodnota dárku, on bude mít vystaráno, a já klid. Spokojenost na všech frontách.)

Ale čert a kolegové nikdy nespí, takže muž místo k doktorce šel na nějakou schůzku.

Opět se opakovaly všechny mé tělesné a duševní procesy předcházející nějaké píchání Breberky. U doktorky jsem strčila malou do ordinace se slovy: "Odcházím omdlít jinam, až bude po všem, tak mě můžete vzkřísit." a zanechala jsem našeho chudáčka svému osudu.

Křičela ukrutně moc, a přestala ukrutně rychle. V okamžiku, kdy jsem ji dvakrát zhoupla v náručí. A pak už jenom dvakrát zaječela. Jednou při pohledu na sestru a podruhé, když se podívala na doktorku.

A venku zase: "Hehe, mami, to bylo dobrý, co? Co budem dělat teď?"

Takže jsem si jako odměnu za statečnost upekla výborný dort a vůbec mi nevadilo, že jsem si narozeninový dárek musela dát sama.

A příště už se nebudu tolik bát doktorů. Protože mám statečné dítě. (Jen doufám, že jí ta záliba v bodání jehlami nevydrží, a v patnácti nepřijde opiercingovaná jako klíčenka.)
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Gaba Gaba | 25. září 2012 v 12:29 | Reagovat

Ceka me preockovani tetanu, nechces me tam zavest? Garantuju, ze budu rvat vic, nez Bara :D Btw, mrkvovejch dortu neni nikdy dost

2 Vyděšená prvorodička Vyděšená prvorodička | Web | 26. září 2012 v 9:34 | Reagovat

No to vis, ze pujdu s tebou. :o))

3 alouette alouette | Web | 4. října 2012 v 10:35 | Reagovat

já nesnáším jehly a obávám se období, kdy se jim nevyhnu... ráda totiž omdlívám...

4 Vyděšená prvorodička Vyděšená prvorodička | Web | 4. října 2012 v 14:44 | Reagovat

Tak to je jeste dobra varianta, kdo omdlel, nekrici!

5 summer dress summer dress | E-mail | Web | 18. ledna 2013 v 12:18 | Reagovat

Terrific web page! Lots of thanks for sharing
http://www.movedress.com/wedding-dress-function-occasion.html

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama