Matka na odpis Aneb Slůně stůně

22. září 2012 v 12:23 | Vyděšená prvorodička
Nikdy jsem nebyla hypochondr, u doktorky jsem byla za posledních 6 let třikrát. A to při výstupní prohlídce u pediatra, v těhotenství pro razítko do kartičky a teď naposled kvůli řidičáku. (Ano, vážení, prvorodička už si připadá tak málo vyděšená, že si prostě musela dopřát nějaký ten adrenalin navíc, a vrhla se do spárů instruktorů autoškoly.)

Ale známe to všichni, když přijde rýmečka, kašílek a nedejbože ještě i teplotka, tak je i sebeemancipovanější ženě prostě bídně.

Na druhou stranu, co je lepšího, než se nechat dva dny obskakovat, popíjet čajíčky, dlabat pomeranče a číst si zachlumlaná pod dekou (v pauzách mezi horečnatým spánkem s barevnými sny po paralenu)?

Jenže! Ono to má trochu háček!



Ano, tušíte správně. Mimino.

To se totiž maminky nezeptá, jestli náhodou nechce čaj nebo silnější deku. Ani si neodejde tiše hrát do vedlejšího pokoje, aby maminka mohla spinkat.

Prostě mami, pojď, já vstávám, přebal mě, nakrm a jdem si hrát. A to, že vás bolí záda, jak po složení metráku uhlí, uši máte zalehlé, jak kdybyste měli na hlavě kbelík, a z nosu vám teče víc než z vodovodního kohoutku, ho vůbec, ale vůbec nezajímá.
Ale říkám si, když jsem zvládla porod, nějaká rýmečka mě neskolí. A tak mimo hraček a počůraných plen sbírám po bytě ještě promáčené kapesníky, myju si ruce a snažím se kašlat v protisměru od dítěte.

Jeden by řekl, že se to dá ustát v pohodě, jenže teď jsem narazila na pár úskalí. Třeba to, že se mi dítě válí v posteli (neb tam si spolu hrajeme), která je semeništěm bacilů a ostatních zákeřných breberek. Taky není lepší věc, než mámin prst v puse.

Navíc jsem matka šmudla, tudíž si sem tam strčím její dudlík do pusy, při krmení jí olizuju lžičku (aby neukápla, že), a že jsem milující matka šmudla, políbím svoje miminko denně několikdesítekkrát.
No, a na to si teď musím dávat pozor (protože horší než nemocná máma je nemocná máma i s dítětem).
Poradí mi někdo jak na to?
Zatím tak nějak doufám v Breberčinu přirozenou obranyschopnost, protože není z cukru a třeba ponožky dostává, až má studené nohy, umývání upadnutého dudlíku se řídí pravidlem tří vteřin (tak dlouho trvá pozemním bacilům na něj naskákat, když je to pod, stačí olíznout nebo otřít), a dokonce ji nechávám hrát si s hračkami (co většinou nejsou původně hračky), které neprošly důkladnou sterilizací.

Takže teď se léčím zázvorovým čajem upíjeným v poklusu, teplými ponožkami a horkou vanou pozdě večer. A silou myšlenek odháním od dítěte zlé síly a angínu...

Tak mi držte palce.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lenka Lenka | Web | 22. září 2012 v 18:06 | Reagovat

Brzké uzdravení! Modli se, ať to malá nechytne, o to víc, abyste zase nemusely k doktorce.. ;)

2 Aňa Aňa | Web | 23. září 2012 v 18:00 | Reagovat

U doktorů to nemám ráda. Je to tam nasáklé ne zrovna dvakrát příjemnou atmosférou.

3 Sasa Sasa | Web | 24. září 2012 v 22:08 | Reagovat

celý blog zhora dolů, zprava doleva ! tvoje články mě nejen baví, ale opravdu si znich mnoho odnáším, ač matka prozatím nejsem ... :)

4 large size wedding dresses large size wedding dresses | E-mail | Web | 18. ledna 2013 v 11:05 | Reagovat

Hello. magnificent job. I did not imagine this. This is a impressive story. Thanks!
http://www.movedress.com

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama