Posedlost nakupováním Aneb Bez čeho se klidně obejdeme?

14. října 2012 v 14:27 | Vyděšená prvorodička
Minule jsem vám slíbila hitparádu blbůstek a kravin, které se dají pořídit dítku.

Ať už těhule, co jsou celé dny samy doma a čas si krátí belháním se po obchodech, nebo jejich akční příbuzní, kteří by novému přírůstku pořídili i modré z nebe (kdyby bylo ve slevě), často zavalí svoje bytečky hromadou zbytečných miminčích pomůcek.

Na co se bude jen prášit a co si za pár minut vyrobíte doma sami?


Pro tenhle článek jsem se musela na internetu trošku dovzdělat. Dost novinek mi asi ještě uteklo, ale jak stojí v nadpisu, klidně se bez nich obejdu. A přece jen, na to bloumání po obchodech už nemám až tak úplně čas, ale hlavně nechci chuděrku Breberku vláčet celé dopoledne po krámech, když můžeme dělat pro ni zábavnější věci.
(Tímto chci apelovat na maminky, které mají pocit, že nákup nových kozaček s dítětem v kočáru je ta pravá činnost na víkendové odpoledne. Není, dámy, není. To má potom i prvorodička chuť křičet něco o tom, že všechny matky by se měly vystřílet.)

Nuže, zde jsou věci, jejichž nákupu jsem se úspěšně ubránila.

1) PŘEBALOVACÍ PULT. Sama o sobě docela užitečná záležitost, kterou oceňuji v čekárně u doktora, v obchoďáku nebo na veřejných záchodcích. Domů mi nesmí ale ani před vchod. Náš byteček není úplně malinký, ale každý kus nábytku tu má svou funkci a své místo. A je zabydlený tak, že i nákup nové židle dokáže způsobit problém, kam s tím? Takže obrovitá komoda s přebalovací deskou je už nad naše síly. Můj muž je člověk činorodý a kretivní, takže veliké vyplétané křeslo (na kterém nikdy nikdo neseděl, protože se z něj nedá koukat ani na televizi) předělal na místo, kde maličké měníme plenky už od narození. Stačilo na to pár latěk (vybraných ze zrušené police ve vestavné skříni) a nafukovací podložka se zvýšenými okraji, kterou nám podstrčila babička Dáma. Vejde se na něj dítě, vlhčené ubrousky, krém na opruzeniny, olejíček, zásoba plenek a ještě zbude místečko, kam se dají odložit ty použité. Ideál.

2) HRACÍ DEKA. Platí o ní to stejné jako o pultu. Člověk si dokáže představit, jak se dá použít. Ale odjakživa (Breberčina odjakživa) se mi trošku eklovalo nechat dítě ležet na zemi. Občas tam táhne a z maminky vidí akorát tak nohy, nehledě na možnost (mizivou, ale stále přítomnou), že ji trošku přišlápneme. A pokud se u vás práší tak jako tady, je vám jasné, že tudy cesta nevede. Naše maličká je stejně nejspokojenější ve velké posteli. Má rozhled a navíc se tam vejde i máma. Úplně si nedokážu představit, jak se celé dny válím v kuchyni po parketách...

3) CHRASTÍTKA DO KOČÁRKU. Mám na mysli takové ty obludně velké a psychedelicky barevné plyšové šustivé a chrastivé příšerky, co se dají připnout téměř kamkoli. Jednou jsem viděla asi dvouměsíčního drobečka v autosedačce obeskládaného šesti podobnými hračkami. Tedy, viděla drobečka...toho jsem tam musela pracně hledat, pod hromadou plyše. Letmým pohledem jsem zhodnotila jeho barevný arzenál asi na 800 korun. Dítěmu to bylo fuk. Čili funkce - 0%, efekt zděšení kolemjdoucích - k nezaplacení.
Nemám nic proti šňůře na kočárku, na které se houpají malé hračky, sama jsem Bažince taky jednu udělala (a stačil na to provázek, dva kolíčky, barevný papír, nůžky a lepidlo). Když ale dítko začne mít zájem brát hračky do ruky (a z ruky hned do pusy, že), nemá už cenu připínat cokoli kamkoli, stejně to tam dlouho nevydrží.
Totéž je s kolotočem nad postýlku. A taky se dá vyrobit doma. Jen k výše popsanému seznamu přidejte tři špejle. A pak jen hlídat dítě, aby si kolotoč nesundalo a neomotalo kolem krku (jak jen to ty děti dělají, že i sebenevinnější hračku dokážou během vteřiny promenit na smrtící zbraň?)

4) CHODÍTKO. Mám na mysli takovou tu plastovou věc s kolečky a pultíkem, do které posadíte dítě, ono se tam zkroutí jak paragraf, vetchýma nožičkama se odstrkuje a naráží do nábytku. Jednak mám pochyby o zdravotním dopadu na vývoj páteře, držení těla a celkově pohybového aparátu, a jednak je to kráva velká neskladná. A dělá hluk, když se dítě snaží přejet přes práh. Jo a na dlaždičkách je to taky labůžo.
A navíc, od toho je tady máma, aby svému drobečkovi byla k dispozi, pokud má chuť pokoušet se o chůzi.

5) STERILIZÁTOR NA LAHVE. Mnozí rodičové na něj nedají dopustit. V podstatě se jim ani nedivím. Vezmou tu věc, zastrčí ji do zásuvky (nebo vrazí do mikrovlnky), do ní zastrčí lahev, a až to pípne, je to hotovo. A navíc se v ní dá ohřát kojenecká přesnídávka.
Když jsme rekonstruovali kuchyni, muž pořídit indukční varnou desku. Je dost výkonná, hravě předběhne i rychlovarnou konvici. Takže já lahve vyvařuju jako za starých časů v hrnci s vodou. Je to stejně rychlé jako se speciálním sterilizátorem, a ušetřím místo.
Docela mě pobavil známý, když jsme v létě byli na výletě na horách, který bezradně stál u hrnce s vodou, a netušil, co má dělat. Se slovy "No, my máme doma sterilizátor, nenapadlo mě, že tady nebude, tak nevím, jak to mám udělat tady s tou vodou a tak..." si nechal vysvětlit tenhle prehistorický postup, a nechápavě kroutil hlavou nad tím, že jsem ochotná tohle podstupovat každý den. Pravda, kdybychom vařili na plynu nebo na plotně, asi bych nákup nějaké sofistikované pomůcky zvážila. Takhle mám jasno. (Jo, a nemáme ani mikrovlnku....)

6) PODLOŽKA DO VANY. Pamatuju si, že Velká mevědice ji používala u všech miminčích příbuzných. I sebe jsem s ní našla na fotkách v rodinném fotoalbu. Ale asi nějaká chyba v genech, já ji prostě neumím používat.. Kdo neví, jak to vypadá, tak je to taková kovová konstrukce potažená látkou, na jedné straně je zvýšená a pokládá se na ji dítě ve vaně, abyste ho náhodou neutopili. Ať jsem se snažila, jak jsem chtěla, při používání podložky bylo riziko, že se Babeta naloká větší, než bez ní. Vždykcy to dopadlo tak, že jsem podložku zlostně z vany vyhodila, udělala v koupelně malou potopu (neb ten textil docela nasaje, a když máte jen jednu ruku - a tou druhou držíte dítě, a to je podstatnější, než nějaká blbá podložka - dost těžko se ji dá spacifikovat nějakým nemokrým způsobem.) a zařekla se, že už ji do té vany prostě dávat nebudu.

Pokud s touhle pomůckou máte nějaké dobé zkušenosti, těším se na návody k použití. Sice Babetka si už za chvilku ve vaně posedí, ale aspoň budu poučena pro příště, aby ze mě nebyla i vyděšená druhorodička.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | 16. října 2012 v 16:59 | Reagovat

Úplně souhlasím. Přebalovací pult sice mám, ale po domácku vyrobený ze skříňky na kterou jsme přidělali prkno a nemůžu si ho vynachválit. Kdybych ho ale měla kupovat za 3 000 Kč byť jen za 2 tisíce, tak bych ho mít nemusela.
Ale podložku do vany za pár korun si nemůžu vynachválit. Podle mě buď vanička nebo podložka. Vanička by nám zabírala moc místa, proto podložka, berušu tam položíme, jednou rukou mi drží prst, druhou plácá do vody a směje se tom jak na ní cákám vodu.

2 Vyděšená prvorodička Vyděšená prvorodička | 16. října 2012 v 22:58 | Reagovat

Tak cákání chápu, držení prstu taky, ale jak na tu podložku instalovat dítě, aby neujíždělo dolů, na to jsem nepřišla. Pravda, vaničku jsme měli první tři měsíce taky (dar od babičky Dámy, samozřejmě), ale nakonec je největší labůžo velka vana se spoustou vody. Dají se tam dělat vlny, a občas se přidá i máma, a to je pak srandy kopec.

3 Jana Jana | 18. října 2012 v 14:55 | Reagovat

Nám malá z podložky klouže jen když jí dáme moc nahoru, jinak ne. Ale věřím že ve vaně se spoustou vody jí to vyhovuje víc.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama