Bílé lodičky Aneb Šedesát ve městě

24. listopadu 2012 v 1:00 | Vyděšená prvorodička
Rodičovství je legrace. A náročná dřina. Ale jakmile zvládneme úskalí spojená s bolením bříška, prskáním kaše a nenadálými nočními probuzeními, co si budem povídat, je to taky trošku nuda.

A jelikož jsem matka činu, rozhodla jsem se před nějakou dobou (a modří už vědí), že si stůj co stůj musím zpestřit život nějakým tím adrenalinem.
(Ne tedy, že Breberčiny pokusy o popření gravitace nebyly adrenalinové až až...)
Přihlásila jsem se do autoškoly.


Před domem nám pláče naše autíčko, že se mu nikdo nevěnuje, Velká medvědice pláče, že ji málo navštěvujeme a já pláču, že chci do IKEA.
Abych setřela všechny slzy světa, usedla jsem jednoho dne za volant žlutého fiátku po bok postaršího, leč zachovalého Milana.

Od svého prvního šoférovacího snu (rozuměj, jako jsou sny létací, já mám čas od času řidičské) jsem věděla, že budu zatraceně dobrá řidička. Ačkoli ve snech mi sem tam chyběla řadicí páka, nebo dokonce volant, zvládla jsem zaparkovat i v mezeře poloviční oproti šířce auta. A couváním!

A to obuta do bělostných střevíčků na podpatku! To je totiž jediné, co se mi v šoférovacích snech snech opakovalo s železnou pravidelností. Jednou jsem se dokonce kvůli tomu běžela i přezout!

Autoškolu tedy chci absolvovat ne proto, abych se naučila řídit, nýbrž z toho důvodu, abych si ověřila, že opravdu umím.
S tímto vědomím jsem "odjezdila" 4 hodiny trenažeru (pro ty, kdo ještě způsobilostní papír nemají: trenažer je jako videohra. Gameska, kde se učíte točit volantem. Pozor, ovšem řadit a točit volantem dohromady, to už je vyšší dívčí.) a nasedla do opravdovského auta. Zapnula pásy, nastavila zrcátka (a po zasvěceném výkladu - tohle je volant, tohle silnice, a vy, drahoušku, vy jste řidič) a rozjela se.

Šlo to přesně tak, jak jsem čekala. Jen si ověřuju, jestli to, co umím ve snu, zvládnu i ve skutečnosti.

Teď konkrétně jsem v polovině výcviku.
Mám za sebou jednu cestu centrem metropole, jednu cestu po dálnici, jednoho skoro přejetého chodce (ten si za to ale může sám, protože vyběhl zpoza rohu, a pak se gestem omlouval, že skáče pod kola autoškoly) a jedno téměř uražené zrcátko (což se stalo při střetu s běžícím chuligánem viz výše, takže by se to taky nemělo počítat)

Podélné parkování couváním zvládám (pokud mi MIlan říká, kam točit volantem. Na to jsem tupá, protože na chatě nezacouvám ani se čtyřkolákem...), na rovné cestě si to šinu padesátkou (když mi MIlan stojí na brzdě...), nekoukám na řadicí páku a vůbec, při hodině zvládnem prodiskutovat padesát témat, která se týkají dětí. A pradětí. V jeho případě.

Toho jsem se bála nejvíc. Že nebudu umět komunikovat za volantem, protože se budu soustředit na řízení. Ale naštěstí jsem stejně ukecaná jako ve frontě u řezníka nebo na zastávce tramvaje.

Doufám, že moje nadšení neopadne, a jak mi jdou jízdy během kurzu, tak mi půjdou i závěrečky.

A pak, Velká medvědic,e třes se, ušetřím na benzín a budeme s Batetou na Moravě častěji než by sis byl bývala přála.


Muhehehe!



P.S. Jo, a až dostanu glejt na jízdu autem, pořídím si ty bílý lodičky....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 mengano mengano | E-mail | Web | 24. listopadu 2012 v 9:32 | Reagovat

To jsi ovšem žena šikovná. I po letech praxe couvám jako prase a nejlíp se mi parkuje na prázdné přistávací ploše letiště.

2 userka userka | E-mail | Web | 24. listopadu 2012 v 15:47 | Reagovat

Já se nejdřív lekla, že článek bude o tom, že sis na závěrečný zkoušky vzala bílý lodičky a jela šedesát... ;) Ale naštěstí je to mnohem optimističtější, tak hodně štěstí ;)

3 plus size bridesmaid dresses plus size bridesmaid dresses | E-mail | Web | 18. ledna 2013 v 11:13 | Reagovat

Im having a weird problem I cannot subscribe your rss feed, Im using google reader fyi.
http://www.movedress.com/muslim-wedding-dress-wedding-dress-function-occasion.html

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama