Jak dostat dítě zpod stolu Aneb Hybaj!

9. listopadu 2012 v 10:00 | Vyděšená prvorodička
Všem čtenářům se omlouvám za delší absenci, nicméně podzimní prudy padly i na mě.

A jelikož spokojená maminka=spokojené dítě, jistě vám došlo, že blbou náladou trpí sem tam i ta moje drobečka.

Ale dneska se nechci zpovídat z toho, jaké to máme doma au, to přece není vůbec zajímavé. Dozvíte se ale, jak to dopadá, když se dítěti začne chtít do světa...



Jsem přešťastná matka, že mé dítko přesně kopíruje tabulky vývoje (ne že bych to považovala za bernou minci, ale přece jen, dělám to poprvé, tak mě dost uklidňuje, že je všechno v normálu) a od otáčení na bříško se dostala na čtyři. Jen to plazení jí z toho tak nějak vypadlo.

Už jsem tady psala, že B. není z těch dětí, v jejichž kukuči se zračí naprostá prázdnota. Naopak. Úplně vidíte, jak jí to zapaluje, jak pohledem skenuje okolí a vybírá si nejlepší hračky (ano, kabely, nabíječky telefonů, igelitové pytlíky, sklenice, mobilní telefony a samozřejmě ovladač k televizi), ke kterým se snaží jakýmkoli způsobem dostat.

Když je mámě v náručí, jde to líp. I za cenu toho, že mi strčí prst do oka, nebo se mi opře do břicha, že by mě zlomila vejpůl.
Problém nastává v okamžiku, že ji proradná matka položí na deku nebo na koberec. To musí vzít za vděk lákadly, ke kterým má šanci se přesunout.
Čili její uvažování není -vidím hračku, docestuju k ní, ale naopak -cestuju, cestuju, a možná narazím na něco zajímavého.

Moje dítě totiž stále ještě nepochopilo pohyb vpřed.
Když leží na břiše, nemá problém s rotací kolem vlastní osy. Pokud už dostala všechno, co stojí za pozornost ze svého rádiusu, začne couvat.

A prostě někam docouvá.

Ještě, že máme tak nízký konferenční stolek. Zasekne se o něj prdelkou, a máma má větší šanci, že ji odsud vyšťourá. Dlužno dodat, že toho maminka dost často využívá, protože dítku tohle zaseknutí evidentně nevadí, všechny ostré přžedměty jsou ze stolku odstraněny a tak má rodička jistotu, že pokud půjde oškrábat brambory, najde dítě nepoškozené a na stejném místě, až se vrátí.

Breberka už takhle odcestovala i pod přebalovací křeslo, pod postel (to už byl trošku problém), pod kuchyňskou linku a jednou dokonce pod sušák na prádlo. Z toho jsem nebyla úplně nadšená, protože byl nacpaný čerstvě mokrým prádlem. A přiznejme si, kdo by chtěl být přizabit hromadou nacucaného textilu. Nehledě na ty vyprošťovací práce. Ale tentokrát se naštěstí (klep, klep, klep) nic nestalo.

Sladké období, kdy dítě leží jako placka, a stačí ho zabavit vhodnými hračkami, nám skončilo. Achjo. Teď už se mi ani nevyplácí nechat maličkou ve velké posteli vedle probouzejícího se tatínka. Ona mu už totiž takhle odešla na noční stolek. (doteď nechápu jak, protože jsem ji obestavěla hradbou peřin a polštářů. Tehdy se bohudík taky nic nestalo, mimo shozené učebnice autoškoly a náhradního dudlíku jsme měli vlastně docela spokojené miminko....)


Je až komicky bolestné sledovat, jak nemožnost pohybu podle vlastní vůle Babetu vytáčí. Když maminka tak nehorázně demonstruje svou převahu tím, že položí nějakou zajímavost (nejnověji zafungovala silikonová mašlovačka) před dítě přesně do té vzdálenosti, kdy je ještě zajímavá, ale už na ni nedosáhne, dostává se B. do prekérní situace. A povzbuzování a lákání je taky úplně nanic.

Bleskově vyhodnotí splnitelnost mise, jednou se pokusí dosáhnout rukou, a pak zvolí polohu lachtan. To spočívá v tom, že zvedne hlavu i všechny ostatní končetiny do vzduchu a začne sebou cukat.
Marně jí vysvětluju, že tento postup nejen že je dost fyzicky náročný a neekonomický, ale navíc vůbec nikam nevede.

Ona by tak moc chtěla, ale vůbec netuší, jak na to. (To má asi po mně. Prý jsem byla dlouho placka, pak jsem začala sedět, a jednoho dne jsem se rozhodla, že se chci přesunout, tak jsem se prostě zvedla a šla. Plazit se a batolit jsem se naučila až dlouho po zvládnutí chůze.)


Tak snad je to i tak dobrá zpráva. Maminka má aspoň jistotu, že jí dítko ještě nějakou dobu nikam daleko neuteče...
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 9. listopadu 2012 v 13:05 | Reagovat

Výborně napsáno, tleskám jak tobě tak i hlavní aktérce. A souhlasím s tebou - proč se zdržovat přechodnými stavy, když je člověk jednou stejně překoná :-). Tak držím moc palce na další cestě k poznávání světa a těším se na další očitá svědectví :-).

2 Lady I. Lady I. | Web | 9. listopadu 2012 v 16:45 | Reagovat

Směju se strašně :D A vzpomněla jsem si na bráchu, ten prý jako malý taky jen couval, dodnes si z něj děláme srandu :D To se prý tahle pozpátku dobatolil do obýváku, kde se o tom zrovna bavily mamka s babičkou, a nevím, asi mu vadilo, že ho přímo před ním tak nestydatě pomlouvají, takže se prostě zvednul a uraženě odkráčel. :D

3 vintage bridal gowns vintage bridal gowns | E-mail | Web | 18. ledna 2013 v 10:57 | Reagovat

Just discovered and enjoyed this, an update will be nice should you ever have time, cheers nubbler.
http://www.movedress.com/evening-dress-function-occasion.html

4 Sona Sona | E-mail | 12. září 2013 v 7:25 | Reagovat

To období, kdy dítě začíná objevovat sílu pohybu je hezké, ale ta starost kolem toho.:-D Malá, když začala lézt, tak jsem se o ní pořád bála. To je prostě mžik a neštěstí je na světě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama