Zubatá Aneb Zabte mě rychle!

16. listopadu 2012 v 23:01 | Vyděšená prvorodička
Už jsem se vám jako správná hrdá matka chlubila, že Babeta má dva zuby?

Na začátku to šlo celkem hladce. Nic nic...a najednou mi v její puse cinkla lžička, klasika. Pár večerů dítko sice prudilo, ale se slovy: "Chudinko moje, ty zoubky ti tam překáží, co?" jsem to zvládla. (ale stejně si v koutku duše myslím, že byla vzteklá protože prostě proto a zuby s tím neměly nic společného)


Tenhle téměř bezbolestný postup mě uchlácholil do blažené nepozornosti.



A teď to přišlo. Prořízla se jí i jednička nahoře a každou chvíli bude i druhá. A z dítěte se nepozorovaně stala krvelačná nebezpečná a slizská bestie.

Kouše. Jako že hodně. Pravda, zkoušela to už dřív i bez toho smrtícího arzenálu, ale co budem povídat, ačkoli měla stisk jak pitbul, bezzubé dásničky nenatropí tolik škody jako čerstvě ostré zoubky.
Takže maminka je teď každý den označkovaná jako kravka tu na prstu, tu na tváři (ne, opravdu je to jediné domácí násilí, které je na mě pácháno, ačkoli sem tam se nezdá, že by bylo schopné mi to způsobit nemluvně), jindy zas na lokti (možná se ptáte, jak se mi takové dítě dostane na loket, ale věřte mi, jde to...).


Co je ale horší než kousání? Slintání, drazí. Ono totiž když takovému mrňousovi rostou zuby, nutí ho to produkovat větší množství slin. A jelikož děti slintají dost i mimo tuto dobu, umíte si představit, jaká je to lábuž teď.
Babeta je prostě nebezpečná a slizská. Mokré rukávy (od toho jak si strká do pusy celou pěst) jsou v pohodě, stejně jako koberec (však uschne, ne?), přežiju i uslintaná trička (tož taky uschnú, hej?), ale Babetin oblíbený cíl je holá kůže a úplně úplně nejlepčejší je maminčin obličej.
Takže pokud zrovna není do mojí ruky natvrdo zakouslá, aspoň ji pokrývá souvislou vrstvou slin.
A nejoblíbenější gameska dnešních dní má název: Kolik toho naslintám mámě do nosu. (Ona maminka totiž stále naivně věří, že když se dítě s úsměvem od ucha k uchu blíží k jejímu obličeji, že dostane sladkou pusinku.)

Občas ji přistihnu při tom, že si v pusině připraví nějakou dávku a pak mě skenuje, kam že je to nejlepší vyvrhnout. A to je, vážení, legranda grande.

Ale co je ještě horší než kousání a slintání dohromady? To utrpení, když to bolí. Ano. Sice jsem se na začátku hrdě přihlásila k prvním dvěma zubům, ale ty další nám dávají zabrat. Všem.
Dítko mi třeba blaženě usne v osm večer, aby se za půl hodiny probudilo a křičí a křičí až do půlnoci. Nad ránem zase potřebuje dudlík, aby si ho mohla vyndat s pusinky, chvíli si s ním hrát, pak ho zahodit na zem a zase chtít... Má to periodu asi 20 minut, což je dost na to, abych usnula a nechala se vzbudit. Když už se rozhodnu, že mi to za to nestojí a vstávám, usne dítě.
Tak pak babo raď. Kecám, poradím si sama. Zase zalehnu, ale po půl hodině Babeta zjistí, že vlastně už spát vůbec vůbec nechce. A mámo pojď. A mámě se mezitím zdá sen, jak maličkou převlékla a přebalila a nakrmila...a když se probudí, kouká jak sůva z nudlí, že je dítě v pyžámku a v postýlce.

Potíže s usínáním mě vážně štvou. Když nemá malá dobrou náladu přes den, a nenechá mě dělat užitečné věci (jako vaření, úklid, nádobí a tak, víme), nechávám si je na večer. Pokud ae usne před půlnocí, poslední věc, na kterou mám náladu, je drhnutí vany.
Když se k večernímu usínání ještě přidá boj o každou lžičku večerní kaše (ne, nedávám ji kaši z lahve a ani jsem netušila, že se to dělá. Trapně sedím s lžičkou, protože Babeta chce kaši jíst jako vcelká holka a z lahve si ani necucne...), kdy nejprve přichází velký pláč - rozuměj velký hlad - , kdy do ní přes vzlykot nic nedostanu, aby se pak zalila čajem, poslušně snědla dvě lžičky a zbytek se pokoušela vyklopit na mě nebo na sebe, nebo aspoň prstíčkem si rozpatlat po plešce. A když tam nedosáhne rukou, zkusí to nohou, do toho se dožaduje čaje, se kterým si chce hrát, pak najednou otvírá pusinku, jakože -proč mě mámo nekrmíš-, aby mohla prsknout do lžičky (jojo, kaše se totiž rozstříkává kolem daleko zábavněji než čaj nebo mrkev), to si říkám, zabte mě radši hned, dřív, než já to dítě.... A leckdy ji pošlu spát hladem.
Dobrá dobrá, zas tak krkavčí matka nejsem, pokud nespí do jedenácti, udělám jí mlíčko a doufám, že se s ním uchlácholí (dlužno dodat, že to taky moc nefunguje...)


A já se vás ptám, zkušenější matky, co pomáhá? Mimo kůrky chleba, všelikých kousátek masírovacích a z lednice vytažených...
A bolí takhle všechny zuby, když rostou? (jako, kolikrát se na to mám ještě připravit...) Pamatuju si, když mi rostly osmičky, že jsem si říkala, že chápu ty drobečky, když se tak vztekaj. Protože to bolelo vážně čertovsky...
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 mengano mengano | E-mail | Web | 17. listopadu 2012 v 7:11 | Reagovat

Hm, zaručená rada zřejmě neexistuje. Jedno moje dítě, když mu lezly zuby, řvalo jako pominuté, druhé bylo v klidu. Malé vnučce vylezly zuby taky celekm bezbolestně, bolely ji až stoličky. Kousala rovněž příšerně, své matce v osmi měsících prokousla stehno jako vlčák:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama