Co nám bylo naježeno Aneb Tydlidom!

30. prosince 2012 v 23:05 | Vyděšená prvorodička
První Vánoce naší maličké měly být velkým zážitkem. A taky tréninkem pro nás rodiče, jak to udělat hezké, až z toho Babeta příště bude taky něco mít.
Tedy nejdřív nadílka doma, na Boží hod u babičky Dámy, na Štepána procházka po Praze, 27. k Velké medvědici, pohoda, klídek, atmoška a tak...
Já, jako rozená plánovačka jsem se nedala odradit nachlazením (a poctivě jsem si odstonala jeden den už v době Adventu, dlužno dodat, že to až tak úplně nestačilo), ani nápady babičky Dámy, že nám dovezou dárky už na Štědrý den, abysme toho jako pod stromečkem měli víc.
Strom stál sice trochu křivě, františek smrděl jako vůně do auta, marokánky se mi slepily na podnose, dítě mi křupkou poslintalo jediné vánoční šaty a muž pouštěl muziku, co se "Vánoční hity" jenom jmenovala, ale jinak Helenka a Walda, a navíc to nebyly ani ty hity, ale sváteční nálady jsem se držela zuby nehty.


Nechala jsem se ukecat k tomu, že prarodičové přijedou odpoledne a vezmou mrňouska na procházku.
Díky tomu se 24. v poledne lesklo všechno, co nabízelo aspoň malou odraznou plochu. Ačkoli poslední úpravy se děly jen chvilku před tím, než zazvonil zvonek. Návštěva maminky dokonce vyburcovala mého muže k tomu, že vyluxoval i v pracovně (kde odmítám uklízet cokoli jiného než hrnky od kávy) a vůbec, činil se jako...jako o Vánocích.

Je pravda, že to bylo téměř s nasazením vlastního života, neboť po tom, co přivlekl domů chřipku, kterou rozchodil, a plivnul ji na mě, si ji přivlastnil zase zpět, do práce chodil na paralenu, a na Štědrý den ho to skolilo definitivně.

Do toho Babeta zažívá první separační úzkosti, takže jsem smažila kapra se řvoucím prckem nalepeným na kotnících (popřípadě přivázaným do autosedačky. Ano, jsem matka tyran, ale snažila jsem se jí vysvětlit, že je to bezpečnější varianta, než se plazit pod pánví s rozžhaveným olejem. Nepochopila.), zatímco jsem krájela citrony do mužova čajíčku, a kašlala do kapesníku.

Kapra jsem v téhle atmosféře samozřejmě usmažila blbě, takže si pak ještě potřeboval odpočinout v troubě, abychom neměli rybu úplně syrovou. Třeba u tuňáka to až tak nevadí, ale kapr chce prostě být hotovej.

Muž trpěl nechutenstvím, ale poslušně spapal polévku, a já navrhla, že řízek bude až po nadílce. Souhlasil a byl rád, že ho nenutím do dalšího jídla. To byl ovšem neklamný počátek katastrofy, ano, modří už tuší, že jsem toho blbýho ptáka (rozuměj rybu) zapomněla v troubě.

V tu chvíli jsme ale už leželi pod stromečkem a pozorovali Babetu, jak si vůbec nevšímá toho jediného svého dárku, ale naopak je nejvíc zaujatá krabicí od tatínkova parfému. Nu což, hlavně, že se dobře bavila.

Po nadílce mi ti moji drazí svorně usnuli, já jsem vytáhla hodně hodně tmavou rybu z trouby, oškrábala to nepoživatelné, zasedla k televizi, cpala se salátem a říkala si, že takové Vánoce jsem rozhodně neplánovala.

A co že nám to ten Ježíšek nadělil? Chřipku vážení. A abysme si nezáviděli, podaroval nás spravedlivě všechny.
Na Boží hod do sebe muž nacpal pár paralenů a vyrazil do práce (ano, aby byla rovnováha na světě, když už mám tak skvělého muže, příroda nebo kdo nás trestá aspoň tím, že musí pracovat i o nedělích a o svátcích) a maličká se probudila s horečkou. Tak dostala nurofen. A za tři hodiny ji měla vyšší. Tak dostala znovu. A pak paralen... A pak v jednu ráno měla 40, tatínek se polekal a se jelo na pohotovost.

Hodná paní doktorka nás nechala čekat asi jen půl hodiny (i když jsme tam byli jediní), řekla, že malá má horečku, ať jí dám paralen a jeli jsme zase domů.

Na Štěpána se dostal muž už do takové fáze nemoci, že nás poslal k Velké medvědici, neb si přišel hrozně infekční a Babetinu horečku bral jako svou chybu a odmítl s námi sdílet jednu místnost a odstěhoval se do pracovny na kanape.

Takže jsem sbalila paralen, dítě a tisíc kapesníků a vydala jsem se na Moravu.

No a co myslíte? Za tři dny jsme se vrátily domů, muž nemocný úplně stejně, a Velká medvědice mi volá, že chytla chřipku.

Ježíšek totiž naděluje všem spravedlivě.
(Zajímalo by mě kolik obětí bude, až zítra pojedeme k babičce Dámě. Tam se má totiž sejít všelijaké příbuzenstvo.)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 30. prosince 2012 v 23:38 | Reagovat

Chřipka byla zjevně hitem letošního vánočního trhu. Tisíce děkovných dopisů! :-). Tak se brzy uzdravte, snad vás v tom nový rok podpoří.

2 Skříteček2 Skříteček2 | Web | 31. prosince 2012 v 15:20 | Reagovat

U nás to samé. V celé široké rodině jsou všichni nachcípaní, od malých dětí až po starší členy rodiny.

3 userka userka | E-mail | Web | 4. ledna 2013 v 17:35 | Reagovat

A co byl nakonec ten ručně vyráběný dárek pro malou? :)
Doufám, že už jste všichni zdraví ;)

4 pukina pukina | 4. ledna 2013 v 19:32 | Reagovat

Výborně napsané, hezky se čte. Ukládám blog do oblíbených a až si najdu chvilku, určitě ho přečtu celý :-)

5 chiarore chiarore | Web | 5. ledna 2013 v 18:27 | Reagovat

To naše rodina podlehla vlně nachlazení a další týden břišní infekci. Chřipka k nám ještě nedorazila. Brzy se uzdravte a hodně štěstí do nového roku :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama