Otrávená Aneb Mateřská je mor

12. prosince 2012 v 23:02 | Vyděšená prvorodička
Upozornění: Tento článek je značně pesimistický, takže pokud jste si přišli zlepšit náladu, nebo právě snídáte, počkejte si radši na příště. (Pokud vás ale zajímá, jak se mám, hurá do toho.)


Předně. Jsem šťastná žena. Mám nejlepší léta před sebou, krásné dítko (co mi přpravuje perné chvilky pouze zřídka, třeba při skoku letmo z postele - ale to byla má chyba, nedávala jsem pozor, nebo když mu rostou zuby -za což ale chudák dítko nemůže-, nebo pokaždé když kýchne s plnou pusou kaše, popřípadě nespí, kdy by mělo, ale pouze v nejnevhodnější okamžik - třeba metr od vchodu do domu po hodinové procházce v mrazu, nebo pět vteřin poté, co dovařím nějakou miminčí šlichtičku k obědu) a báječného muže, který by pro svoje robě dýchal, ale taky vydělává dost peněz na to, aby se z nás nestali snobové a já zároveň nemusela lomit rukama nad výší své mateřské.

Přesto jsem se přistihla, a to častěji než je zdrávo, že bezduše přepínám programy v televizi (kterou jsem dlouhou dobu blahosklonně přehlížela), zatímco se drobeček batolí kolem.
Že mě zasahuje lokální slepota v kuchyni u linky plné špinavého nádobí (přece nebudu rušit potomka v dopoledním spánku řinčením skleniček, když to můžu udělat za jeho asistence, a ten čas, který mi byl miminčím spánkem dopřán, věnuji jiným -tišším- činnostem, třeba každodennímu kolečku po oblíbených webech. Abyste rozuměli, občas mám touhy tyto drahocenné minuty věnovat nějakému vyššímu cíli, ale pak se doberu k tomu, že cokoli mám v plánu udělat, produkuje hluk, který budí děti, což produkuje bdící děti, což se neslučuje s vykonáváním dané činnosti...)
Že se častěji vymlouvám, že kvůli Babetě něco nejde, než bych hledala finty, jak by to i s batoletem mohlo jít.
Že plánuju pouze v hlavě, ale pak nenajdu sílu najít sílu na realizaci.
Že začínám blbnout ze samoty, ale nevyhledávám společnost, ale čekám, až se mi kdo kdy ozve s nějakou úžasnou nabídkou.


Jako abyste si nemysleli. Já jsem s Babetou moc ráda. Je fajn, že si spolu konečně můžem hrát a baví nás to obě (pokud teda přede mnou nedá přednost třeba pytlíku od chleba, i to se stane. Holt, život je otázkou priorit...), mateřství jako takové je brnkačka, prostě od rána jedete papání, nočník, plínky, hraní, plínky, spaní, nočník, plínky, papání, hraní, plínky, spaní, nočník....do toho občas nějaká ta procházka, a je to jak na drátkách.

Nevím ale, kde jsem udělala chybu. Stěžuju si mužovi, že je s námi málo (ačkoli vím, že ve většině rodin je to ještě horší), nutím ho do věcí, na které nemá náladu (třeba společná procházka v jediném dni v týdnu, kdy opravdu, ale opravdu nemusí řešit nic do práce a tudíž může odpočívat), chci po něm, aby mi víc pomáhal (ačkoli bych všechno zvládla sama, kdybych nebyla tak zlenivělá) a aby se mi víc věnoval (ale kdyby dělal všechno, co po něm chci, nezbyl by mu vůbec žádný čas, aby se věnoval taky sám sobě.)
Chci, aby chodil za kamarády, aby udržoval svoje vazby, a pak jsem smutná, že jsem večer sama doma. Když je večer doma, jdu ven já, abych byla občas chvíli mezi lidmi. A pak mu vyčtu, že spolu netrávíme žádný čas.

Možná je to docela zmatené, tyhle řádky, nějak si to neumím utřídit v hlavě. Pokud by to někdo zvládnul, a vypracoval mi nějakou kartotéku, směle do toho!
Ale jedno vím. Nastávající maminky, které čtete tento blog (a já vím, že čtete), držte si své kamarády. (až vás dostihne jako mě tahle divná Předvánoční blbá nálada, budete je potřebovat) A najděte si jiné nastávající maminky. Protože ve dvou (a více) se to lépe táhne. A nebudete pak protivné doma na své muže!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dáda Dáda | E-mail | 13. prosince 2012 v 2:13 | Reagovat

Až se z UK vrátíme zpět do Prahy, ráda bych Tě poznala a seznámila naše potomky :)

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 13. prosince 2012 v 16:58 | Reagovat

Když si to všechno uvědomuješ, není to ještě zdaleka tak špatné :-) A podle toho, co píšeš, si myslím, že do lenivění máš daleko!

3 Modrooká Modrooká | Web | 13. prosince 2012 v 17:22 | Reagovat

Souhlasím s [2]:, když si tohle všechno uvědomuješ tak to není tak zlý jak to vypadá :-)
Taky mam ted takový blbý období, kdy mi přítel pomáhá se všim co může a vydělává, protože já studuju, ale přesto ho obviňuju za to, že se o mě dost nezajímá a že nechce třeba chodit na procházky, když má konečně volno z práce.
Jestli jsi sluníčkovej typ jako já, tak to přejde až bude po zimě a prodlouží se doba světla ve dne ;-) :-D
Kdybys potřebovala někdy někoho alespoň na emailu (jelikož nejsem z Prahy, ale i emailový dostaveníčka někdy pomáhají) tak napiš přes muj blog zprávu autorovi, ráda se s Tebou alespoň elektronicky seznámim ;-)

4 Modrooká Modrooká | E-mail | 13. prosince 2012 v 22:33 | Reagovat

musela jsem ten vzkaz autorovi zrušit, byla tam špatná adresa :-( Přidala jsem teda tu správnou k tomuhle příspěvku.

5 Lady I. Lady I. | Web | 18. prosince 2012 v 22:57 | Reagovat

Jestli si někdy mezi plínkami, hraním a plínkami najdeš čas, stav se u mě, stala ses jedním ze tří originálních českých blogů. :)
http://oh-my-lady.blog.cz/1212/oceneni-originalni-cesky-blog

6 Kosma Kosma | 25. prosince 2012 v 15:15 | Reagovat

Tak to je normální nálada - mateřská je sice brnkačka (nesnáším, když někdo říká, že to není žádná dovolená! Co dělaly ty ženské v práci?!), ale občas psychicky náročná! Ta sebekritičnost a snaha o objektivní vidění situace se mi moc líbí! Že bych šla taky do sebe? :-)

7 affordable wedding dresses affordable wedding dresses | E-mail | Web | 18. ledna 2013 v 11:03 | Reagovat

I have stumbled upon your blog before, but I have never left a comment. Today, I thought to myself, I should post a comment.  So heres my comment! Keep up the good work! I appreciate your website and would hate to see them end.
http://www.movedress.com/cocktail-dress-function-occasion.html

8 Renča Renča | 13. prosince 2014 v 14:21 | Reagovat

Zadala jsem si do google Zoufalé matky a vyskočilo mi přesně to, co jsem potřebovala, co koresponduje s mými pocity. I když u vás je to dva roky stará záležitost, já už to prožívám rok a bohužel se moc nezměnilo, děti rostou, situace se mírně mění, ale zase nastávají jiné problémy, že se třeba děti více perou. Hledám matky, které trápí to stejné, tady u nás na vesnici si nikdo nepostěžuje, všichni jsou jak Madony, mám vztek, jsem ho plná, štve mě rodičovská dovolená, jsem už 4 roky doma a jsem ráda, že jsem to konečně vypustila dál, nidko nemůže být lepší podporou než matka, která se cítí podobně nebo už to začila. Prosím tedy o případné kontaktování renca.lokajickova@gmail.com. děkuji, cítím se v té situaci vážně sama a nechci to řešit jako mé kamarádky marihuanou či alkoholem. Renča

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama