Stíhačka Aneb Kde seš tak dlouho?

2. prosince 2012 v 21:34 | Vyděšená prvorodička
Jako, abyste rozuměli, já nejsem stíhačka.
Aspoň myslím.
Jen mám ráda časové plány. To, že se mi vždycky někde rozsypou, je jiná věc, a já to připisuji neochotě mého robátka jíst méně než dvacet minut, snahám o co nejrychlejší útěk z přebalovacího křesla (ideálně uprostřed pokusu sundat všechnu včerejší cuketu z její zadnice), samovolnému zneviditelňování ponožek nebo svetrů (Babetiných, samozřejmě), nenadálému nedostatku lahviček na čaj a podobně.

Ale. Ty plány vždycky existují a pak jsem nenápadně vnitřně rozběsněná, pokud je naruší někdo jiný než dítě.



Někde jsem četla názor nastávající maminky, že se bude chtít plně věnovat dítěti.
Jako jo, idea je to hezká, ale co si budem říkat, večeře nepřijede ke dveřím, nezazvoní a nenaservíruje se na stůl sama. Stejně jako skvrny z oblečení neseskákají jenom proto, že se na ně člověk zamračí.

Takže mimo té "plné péče o dítě" musí žena zastat i jiné práce. Ve stejném časovém limitu.

Abyste si nemysleli, já nechci brblat, protože mám úžasného muže, který, ač chodí vydělávat korunky, je svolný i k velkým (a težkým) nákupům v obchoďáku, který nesnáší. Když nejde do práce, dokonce uvaří. A když ho to kolem půlnoci popadne, vygruntuje celý byt.

A vůbec nechápu, jak to dělají maminky, co nemají k prckovi tatínky. Ty si zaslouží můj velký respekt.


Ale. To nic nemění na tom, že mě štve, když nevychytám správně čas večeře (i když vím, kdy muž končí - tedy, občas vím. Jenže jeho jedno pivko po práci a krátká pracovní schůzka do toho započítaná není), a já ohřívám vystydlou rýži (i když ji ohřátou nemá rád), zatímco se mi Breberka snaží dostat do nohavice tepláků a vzteká se, že jí to nejde.

Nebo si naplánuju rodinnou vycházku (nebo aspoň vyzvednutí tatínka z práce, abysme jako trávili aspoň nějaký ten čas pohromadě venku, že), a ve chvíli, kdy dokrmím dítko a začnu chystat padesát propriet nutných na cestu, hlava rodiny se zjeví doma ve dveřích se slovy: "Mně to dneska všichni zrušili, tak jsem rád, že jsem doma a můžu zalézt do postele."

To se pak cukám mezi radostí z toho, že mám muže doma, a rozmrzelostí z toho, že stejně nepůjdem na prochajdu všichni spolu.

Ono totiž, pro vás, kdo nemáte dítě, vězte, že mateřská je o čekání na manžela, až se vrátí z práce, abyste mu vrazily robátko a užily si alespoň pět minut té dovolené. Aby s vámi aspoň někdo sdílel tu frustraci z toho, jak je to vaše mimino celý den na pěst, a tu radost z brebtání nesouvislých slabik.

Mně až tak nevadí být doma s maličkou sama. Pokud vím, na jak dlouho to je. Takže s klidem pustím drahého na víkend s kamarády, i když vím, že předtím i potom musí být v práci, takže ho uvidím za pět dní na tři hodiny.
Smutná jsem ale, když na něj čekám od brzkého odpoledne a on se zjeví kolem půlnoci. Ne, že bych se zlobila, pamatuju si, že sem tam člověk někoho potkal třeba při cestě domů, a byl rád, že ho vidí, a pozvání na pivo se prostě nedalo odmítnout. Nebo že zničehonic zavolala kamarádka a potřebovala nutně, ale nutně probrat něco veledůležitého, co hraničí s otázkou života a smrti.

Takže úplně poprvé v životě požaduju po partnerovi, aby mi hlásil, když se zdrží (mimo můj plán).
Připadám si jako svoje máma. Nebo máma obecně. Mužova máma.
Jako dítě jsem to nenáviděla. Udávat hodinu návratu, příchodu, příletu, čehokoli. To pak člověk na narozeninové oslavě poslední tři hodiny nedělá nic jiného, než že kouká na hodinky, aby se stihl vrátit včas, a vůbec si to neužije.

Ale asi to tak v rodinách prostě chodí. A nebo se tam taky večeře ohřívají třeba pět hodin?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 girli girli | Web | 3. prosince 2012 v 12:46 | Reagovat

Anebo se prostě nedělají teplý večeře, ne?
My je každopádně nedělali, každej si vzal na co měl chuť a žilo se v pohodě a klídku :)

2 Vyděšená prvorodička Vyděšená prvorodička | 3. prosince 2012 v 12:55 | Reagovat

Tak u nás zase někdo musí dohlédnout na to, aby muž nežil stylem chleba ráno- celý den nic- a chleba večer...

3 chiarore chiarore | Web | 3. prosince 2012 v 16:19 | Reagovat

"Stejně jako skvrny z oblečení neseskákají jenom proto, že se na ně člověk zamračí." Tak tahle věta u mě v tomhle článku vede :D Jenom doufám, že taky neztratím humor, až budu mít jednou svoje robátko.

4 girli girli | Web | 3. prosince 2012 v 18:43 | Reagovat

[2]: To pak jo :)
Naší rodině zas naopak lehčí večeře neuškodí, většina členů by se za chvíli neunesla :)

5 mengano mengano | E-mail | Web | 3. prosince 2012 v 21:25 | Reagovat

Ohřívaly se obědy, ohřívaly se i večeře, protože se nevědělo, kdy se přijde domů:)
Vítej v realitě:)

6 Čerf Čerf | E-mail | Web | 4. prosince 2012 v 0:13 | Reagovat

Moc pěkně napsané, jako obyčejně. Bavím se, a přitom jde o zatraceně vážné věci.

7 nespres nespres | Web | 4. prosince 2012 v 12:52 | Reagovat

S tím manželem bych to líp nenapsala. Jinak moc ráda čtu tento blog!

8 Kosma Kosma | 26. prosince 2012 v 23:44 | Reagovat

Každý potřebuje vědět, kdy mu skončí šichta, tedy i my, ženy na MD a RD! :-)Já teda to čekání nesnášela i předtím, mám ráda, když všechno odsejpá bez zbytečných prodlev...:-)

9 formal wedding dresses formal wedding dresses | E-mail | Web | 18. ledna 2013 v 12:15 | Reagovat

I consider, that you commit an error. I can defend the position. Write to me in PM.
http://www.movedress.com/flower-girl-dress-function-occasion.html

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama