Nenažraná Aneb Láska prochází žaludkem

24. ledna 2013 v 23:39 | Vyděšená prvorodička
Moje rozmilá B. se od prvotního ocumlávání kdečeho dostala do další fáze. A tou je cílené ochutnávání.
Už to není tak, že cokoli dostane do ruky, strčí okamžitě do pusy. Nejprve prohlíží a ohmatává, a teprve potom zkusí, jak ta věc chutná, nebo lépe, jestli není úplně k jídlu.
Což přivádí její rodiče do situací od zděšení k šílenství.



Musím podotknout, že moje dítě je senzační v tom, že neodmítá žádnou potravinu.
Kuře je stejně mňam jako řepa, kukřičná křupka (pro neznalé, dětská mňamka chuťově podobná polystyrenu), kapusta, špenát nebo hrášek (což dovádí k šílenství mého muže, protože hrášek je jediné, co mu skutečně nejede, a doufal, že bude mít doma aspoň v tomhle spojence).
Nejlepší samozřejmě je to, co má na talíři rodič. Když vidí, jak se tatínek láduje svíčkovou s knedlíkem, to se pak můžu jít i s báječným banánem zahrabat.
Vydrží stát u stolu s otevřeným zobáčkem jako ptáček tak dlouho, až se někdo smiluje, a kousek jí dá. Tedy...kousek. Dost často se stane, že takhle vyžebrá půlku mojí večeře. Ale nedejte jí, když vidíte ty smutný očička...
Došlo to dokonce tak daleko, že ačkoli jí ulomím kousek svého chleba k snídani, po chvíli ho najdu na zemi a moje dítě mezitím bleskurychle ukořistí zbytek mého krajíce a odmítá se ho vzdát.

Pokud by šlo jenom o kradení jídla (ne že bych se s ní nerada podělila, ale jako vocamcaď pocamcaď, ne?), dalo by se to přežít.

Horší je, že spolu s rozvojem úchopu palcem a ukazováčkem, se v maličké vyvinul i jemnocit pro nalézaní různých drobečků a jiných smetí.
A že se toho dá i v průměrně často uklízené domácnosti najít tuny!

Takže náš drahoušek už zvládnul ochutnat drobečky chleba na koberci, samozřejmě najde i všechny zbytky křupek (které nejdřív ocumlala a pak zahodila pod kanape - zjistila jsem, že to nejspíš dělá naprosto záměrně, že si je zkrátka nechává "na pak"), peří vylítlé z polštáře, slupku od cibule, kus nitě, celý burský oříšek ve slupce (to jsem se opravdu vyděsila, ještě že byl tak velký, že jí nešel ani spolknout, ani rozkousat. Hlavně nechápu, kde ho vyštrachala, protože poslední arašídy jsme měli doma před víc než rokem, kdy mi je donesl Mikuláš...), cenovku z oblečení a soustu neidentifikovatelných kousíčků čehosi.

Naposledy to byla jahoda. Abyste rozuměli, normálně jahody neválíme po zemi, ale pekla jsem mužovi k narozeninám koláč (místo dortu, neb se nechal slyšet, že bude hubnout) a zdobila jsem ho jahodami ze zahrádky, co jsem měla v mrazáku. A při tom hledání vhodných jahod mi jedna mrcha spadla pod myčku. A snažila jsem se ji najít, fakt že jo. Ale nikde jsem ji neviděla.
A tak zdobím, jako by se nechumelilo s tím, že ji pak vytáhnu vysavačem, a najednou koukám, Babeta leží zastrčená celou rukou pod myčkou a slyším povědomé "Mňam, mňam, mňam..."
Celá pusa červená a šmátrá, jestli tam není ještě jedna ta parádní věc k jídlu.

No to už nemůžete jinak, než se smát. (a hlavně nemusíte vytahovat ten vysavač, že...)

Trošku se děsím nestřeženého okamžiku, kdy Babeta okusí i štěrk, co doma odpadává z roztávájícího sněhu na kolech kočárku. S absencí předsíně (ano, skutečně nemáme předsíň, kamarádka tvrdila, že máme byt jako v Přátelích, kde se vstupuje rovnou do kuchyně) nemůžu úplně zabránit dítěti dostat se ke kočárku. Zatím funguje striktní ne-ne, ale kdo ví, jak to bude, až si holka postaví hlavu a just si ty kolečka půjde olíznout.


Doufám, že do té doby nastane obleva, nebo se vážně budu muset zbláznit...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 userka userka | E-mail | Web | 24. ledna 2013 v 23:42 | Reagovat

Tvoje články mi fakt vždycky zvednou náladu :)

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 25. ledna 2013 v 0:23 | Reagovat

Moc pěkné povídání, jako vždycky. Takové mimino má výhodu: Většinou ostřeji vidí a má to k zemi blízko. Pak není divu, že je pánem podlahy se vším, co k ní patří normálně, či jako nadstandard :-). Dobrou chuť! :-):-)

3 Modrooká Modrooká | Web | 25. ledna 2013 v 9:49 | Reagovat

lepší než sterilní domácnost, malá musí mít vytvořenou obranyschopnost přece ;-)

4 bludickka bludickka | Web | 10. února 2013 v 16:50 | Reagovat

To mi připomnělo, jak mi dnes zapadl někam k pračce kousek prášku na štítnou žlázu. Ještěže nemám mimino ale kočku, snad ho nevyškrábe :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama