Škaredá máma Aneb Co si nedopřeju

14. ledna 2013 v 22:24 | Vyděšená prvorodička
Jsem žena. Možná spíš Žena, jako rozumějte, žena s velkým Ž. Se vším, co k tomu patří. Jsem ráda upravená, načesaná, nalíčená, "vyfiknutá", pokud mám jít mezi lidi. (pravda, když nesu pytle tříděného odpadu, obejde se to v teplákách, mužově mikině a bačkorách, ale zase mě omlouvá, že to mám jen za roh.)
Od té doby, co jsem i Matka, se změnilo pár věcí a ze své definice Ženy jsem musela trošku slevit.



Nikdy jsem nebyla častá návštěvnice kadeřnictví. Moje odvaha mě definitivně přešla asi v sedmnácti, kdy jsem sice odcházela ze salonu s melírem přesně tak červeným, jak moje tehdejší já očekávalo, a účesem jen o trošičku oškubanějším, než jsem si představovala, ale do tří týdnů se mi barva vymyla do odstínu popelářské oranžové a z mých patnácti vlasů na hlavě zbylo pět ve třech řadách.
Od té doby jsem svoje kreativní choutky řešila důmyslným systémem dvou zrcadel v koupelně, kancelářských nůžek a Velké medvědice, vždy připravené zarovnat mi zubatý sestřih na místech, kam jsem si prostě neviděla, nebo nedosáhla.
(dlužno dodat, že jsem byla z maminky vytlačena způsobem, který mi nijak nezdeformoval lebku, a proto mi sluší téměř cokoli, co se mi na hlavě objeví. Včetně čepic. Za to jsem opravdu vděčná.)
Než jsem otěhotněla, rozhodla jsem se (navzdory přetrvávajícímu pubertálnímu přání být v těhotenství dohola - to abych byla kulaťoučká nahoře i dole) nechat svoje vlasy napokoji. Udělala jsem tedy tlustou čáru za všemi ofinkami, podstřihy, rozcuchy, oškuby a jinými vyfikundacemi, stejně jako za semaforově červenou, bordó, kaštanovou a čokoládovou barvou. Chtěla jsem zjistit, jaké to je mít dlouhé vlasy.

A teď, po roce a půl nestříhání (ne že by byla délka nějak extrémní, ale nasposled jsem se lechtala vlasy nad lopatkami někdy ve třinácti), a tři čtvrtě roce s dítětem, můžu zodpovědně říct, že bolestivé.
Po několika málo pokusech, vytvořit si na hlavě něco rozverného, vlajícího...a lákavého pro dětské pěstičky, jsem zakotvila u drdolu. Říká se parádo trp, ale jako čeho je moc, toho je příliš.
A potomkovi to prostě nevysvětlíte, že mě má nechat na pokoji, protože maminka teď chce být chvilku krásná.


Miluju brouzdání po sekáčích. Jednak, protože je ve mně žena, tudíž jsem straka a mám ráda hezké věci. A ano, v second handech se dají najít úžasné kousky.
Zároveň jsem hamižná, a přijde mi líto dávat stokoruny za něco, co jinde pořídím za desetikoruny (ježíši, teď mi hlavou problesklo, že asi budu taková ta seniorka zavalená stohy reklamních letáků, s tímhle přístupem)
Jenže od té doby, co mám Breberku, jsem v sekáči byla jednou (slovy jednou), protože mě nebaví, že to tam maličkou nebaví, navíc se leckam s kočárkem nedostanu, když mám drobečka pověšeného na břiše, tak se zas nedostanu ke stojanům, a ani v jednom případě nemám šanci si vyhlédnutou věc vyzkoušet. A s tím, jak se mi zdeformovalo a posléze zformovalo tělo, nemám nárok trefit se do velikosti pouhým okem.
A v tom jediném případu jsem stejně koupila jen šatičky pro tu svoji princeznu.


Chci nosit podpatky. (Ačkoli muž se nedávno nechal slyšet, že nezná ženskou, který to v nich sluší. Ale věřte chlapovi, že jo?) Ale pořídila jsem si terénní kočár. A k terénnímu kočáru jedině terénní obutí.
V centru velkoměsta (heh!) na kočičích hlavách a jiných nástrahách pozemních komunikací prostě dvouhodinovou procházku na jehlách nezvládnu. Navíc bych asi s tím tankem, co tlačím před sebou, vypadala dost zvláštně. Na druhou stranu, proč pořizovat drahý designový a s botami na podpatku ladící kočár, když se s ním pak nedá jezdit jinde než v nákupních centrech a na kolonádách, že?
Možná namítnete, že nějaké střevíčky přece užiju, když náhodou nemám dítě v péči. Jenže tady se zase ozývá ta držgrešlě ve mně. Užiju spíš kvalitní kecky ke kočárku než lodičky, tak proč plýtvat penězi. Vždycky si najdu něco, co potřebuju víc, než mít nohy až do nebes.
Ale jako štve mě to, to ne že ne.


Miluju bižu.
Nejsem úplně levá, a velká část mojí sbírky (na kterou se teď práší, fňuk) pochází z mých rukou. Naušnice, náhrdelníky, náramky, prsteny...mmmm.
A pak přijde dítě a je se vším ámen. V zájmu zachování velikosti a celistvosti svých dírek v uších jsem byla nucena vyměnit i visací stříbro se safírem (dárek ze Srí Lanky od mého muže k loňským Vánocům, které jsem opravdu, ale opravdu chtěla nosit) za stříbrné pecky s moon stonem (druhá část dárku, z téže lokality, od stejného člověka), které jsou sice krásné a miloučké, ale už hodně hodně okoukané.
Jinak moje sbírka naušnic je opravdu rozsáhlá, a v minulých letech se prakticky nestalo, že bych dva dny po sobě nosila tytéž.

A v noci, když je tma a ticho, a nic, mimo těch dvou rozmilých kolem mě, nedýchá, tajně v duchu oplakávám ty desítky šmuků i šprků, které ještě dlouho nevytáhnu na světlo boží...
(konec poetické vsuvky)


K tomu všemu jsem měla i období ďábelky rudých nebo jinak rozveselených nehtů. Dost to tedy bylo jejich (ne)kvalitou, protože jsem je potřebovala nějak zvenčí zpevnit, aby měly alespoň malou šanci o trošku poporůst.
To se v těhotenství změnilo, nehty se uzdravily nejspíš vlivem hormonů či kýho šlaka, a nepřešlo je to ani teď, takže bych si konečně mohla dovolit dlouhé kočičí drápky, abych mohla muže po nocích škrabkat po zádech.

Jenže nejpraktičtější je mít sestřh ála zdravotní sestřička, to znamená nehty co nejkratší.
Ať se totiž snažím sebevíc, vždycky se mi podaří někde Babetu škrábnout. Jako, krev neteče, dítě nebrečí, ale přece jen ten pocit, že jsem možná malé udělala nějaké to au, je dost nepříjemný. Navíc si pokaždé nehet zatrhnu o nějakou její hračku (ano, taky nechápu, jak je to možné), nehledě na to, že sem tam hrábnu do plné plenky (opět, záhada, jak to zvládnu) a dostávat zpod nehtů její e-e mi taky moc nevoní.


Takže pomalu rezignuju na touhy vypadat k světu, těším se, až z toho všeho maličká vyroste, a nechá mě nosit účesy a singrlátka rudou rtěnku a podpatky, a hlavně mě v duši hřeje vědomí, že pro Babetku jsem stejně nejkrásnejší na světě.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 14. ledna 2013 v 23:15 | Reagovat

Však všechno má svůj čas a podpatky ti neutečou, protože samy na sobě neumějí chodit :-).

2 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 14. ledna 2013 v 23:46 | Reagovat

Nepřibyde pak malej Babeťák?:)

Ale jsi žena, je to evidentně v tobě a to je hlavní :)

3 cheap informal wedding dresses cheap informal wedding dresses | E-mail | Web | 18. ledna 2013 v 12:16 | Reagovat

I will not debate with your closings because I think you're exact on the money! You have put together a reasoned case for your views and now I know more about this particular topic. Gives Thanks for this outstanding post and i will come back for more.
http://www.movedress.com

4 Ess Ess | 23. ledna 2013 v 8:06 | Reagovat

Dočteno, teď už jen čekat na další zajímavé postřehy.
A víš za co můžeš? Vyděsila jsi mi přítele! :D Chudák mi posílal nějaké roztomilé video s tak čtyřletým dítětem, takže jsme se kolektivně rozplývali, a ještě jsem u toho četla tvůj blog. No, začala jsem si připadat zvláštně a přirozeně jsem se mu s tím divným pocitem z toho, že se rozplývám nad dětma a ještě čtu blog matky na plný úvazek, svěřila. Následovala krátká debata "Zlato, ty chceš v dohledné době dítě?" "Ne! Proboha, neděs mě!" "Ty neděs mě," a vysvětlování, že v šestnácti opravdu dítě nechci a navíc se to musí naplánovat a nemůžu se rozhodnout, kterou etapu s ním přeruším /no... důchod to asi nebude, co? :D/

A obdivuju tvůj přístup k dítěti, jak to tak popisuješ, asi bych do toho nešla. Řekla bych, že podpatky pak můžeš nosit  do aleluja, ale co je to platné, když je chceš nosit teď. A takhle je to se vším. Sice si těch věcí pak užiješ,  ale nemůžeš si je užít teď a to je značně nepříjemné.
Držím palce ať zvládneš choutky/přesvědčíš babetku, že vlasy na hraní nejsou, mohla by už začít chodit pěšo (ale to si ještě počkáš...) :)
BTW: přesvědčila jsem pár přátel o tom, jak jsi úžasná, báječná a vtipná. Souhlasili bez mučení :D

5 yavvie yavvie | 3. února 2014 v 10:03 | Reagovat

Super blog :) akurat mi teda nesedi tento clanok so starsim, kde sa pohorsujes nad neupravenymi matkami ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama