Hlavně rovně Aneb Velká holka

12. února 2013 v 21:07 | Vyděšená prvorodička
Úplně na prvním místě se chci omluvit všem, kdo klikají a klikají, a nové články nejsou a nejsou. Ale kdo by to byl řekl, únor je docela vytížený měsíc.
Navíc, jeden článek mám rozepsaný už třetí týden, ale mrcha mrchovatá se mi nikdy neuloží tolik, kolik napíšu, a nic nevezme bloggerovi náladu víc, než když jeho třeskutě humorné postřehy skončí ve virtuálním vzduchoprázdnu.
Takže čekám na svou múzu, a mezitím si poslechněte nejnovější události.


Jsem velká holka.
Jo. Definitivně. Za poslední rok jsem učinila několik zásadních kroků (jako třeba přivedení dítěte na svět), které mě katapultovaly mezi dospělé.

Mezi poslední patří tyto:

Upekla jsem domácí chleba. Styl šumavský bochník, bez pekárny, bez pece, jen tak v troubě. Recept skoro nezkazitelný, fígl je jen v polití trouby vodou, než tam strčíte pecen. Napoprvé byl chlebík mkrásný, vysoký, kulaťoučký, jen lehce tužší a brzy se začal drobit. Již pokus číslo dvě měl střídku identickou s kupovaným chlebem, kůrku zlatozlatou a křupavou.....no, a zmizel za dva dny.
Než mi došla chlebová žitná mouka, jedli jsme jen domácí pečivo. Teď máme kupované a čekáme, kdo si první v obchodě vzpomene na tu mouku...

Ušila jsem si šaty. K Vánocům jsem byla obdarována šicím strojem, a pokus o potah na mantinel do postýlky (kdo neví, ať si vygooglí) dopadl uspokojivě, i jala jsem se vymýšlet, co dalšího bych rozstříhala a sešila. Naštěstí se tenhle můj nový koníček potkal s maminčiným útokem na zrušený sklad látek.
Takže mi při návštěvě nacpala óbrpytel textilu (sama jsem ho ani nemohla odnést do auta, ještě že mám chlapa), a čau, dělej si s tím, co chceš.
Jednou večer jsem si nakreslila obrázek, jak budou šaty vypadat. Pak jsem vzala (chápejte, krejčovinou nepolíbená) kus novin, namalovala, jak by asi tak mohl být střih, polovinu zahodila, druhou zrcadlově okopírovala, nanesla na látku, ustřihla a sešila.
No, a co myslíte? Až na absenci prsních záševek dopadl můj zkušební model docela nositelně. Finální model z jiné látky se mu ovšem zas až tolik nepodobá, ale nosit se taky dá.

Když se mě můj muž zeptal, jak se mi na novém stroji šije, odpověděla jsem, že je to jako jet autem. Šlapete na pedál, a koukáte, abyste jeli rovně.
(doufám, že se to jednou bude tesat do kamene na krejčovských školách....a nebo autoškolách pro krejčové)

Když už jsme u těch aut, další z věcí, co dělají jen dospělí, je řízení auta. Ano, vážené dámy, kdo do toho ještě nepraštil, přihlaste se do autoškoly, jsem živoucím příkladem toho, že se správným přístupem (já vím, že řídím dobře, už se mi o tom zdálo, tak jsem tady, jen abych se ujistila, že to tak opravdu je) je možné nejen nikoho po celou dobu výcviku nezranit, ale dokonce i složit závěrečné zkoušky napoprvé.
Pravda, abych se zase nepřechválila, skutečně jsem neblikala v obytné zóně, když jsem objížděla chodce, ale zaprvé jsem ho neobjížděla, protože mi nijak nepřekážel (ačkoli formálně je to překážka na vozovce), a za druhé, myslím, že jsem byla jediná, kdo tudy ten den vůbec projížděl, tak proč hned po ránu děsit chudáka chodce nějakým blikáním ne?
Pokud by ovšem komisař trval na tom, že je to hrubé porušení bezpečnosti provozu (jak se mi snažil namluvit), přijala bych i potupu opakování zkoušek (Já bych vám to slečno nedal, kdybysme se tady s panem instruktorem neznali tolik let. Tak ať si vás za to zabije sám. Nashledanou.)
Takhle ovšem, jako velká holka, stačí, když vystojím frontu na magistrátu (v pohodě, přede mnou jenom 45 čísel, a přepážek bylo otevřených dost, takže jsme s Breberkou odcházeli ani ne za hodinu), hodím po nich žádostí a za tři týdny tramtadadáááá, bude první výlet.

Tak. Tolik dnes, sice trošku telegraficky, ale to, jak jsem si zkusila být matkou samoživitelkou, a jak je z Babety potápka, si nechám na příště!
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 userka userka | E-mail | Web | 12. února 2013 v 21:14 | Reagovat

Já místo "neblikala" četla "neblinkala" a fakt mi to nedávalo smysl :D
Tvoje "třeskutě humorné postřehy" mě fakt baví, tak se těším zase příště ;))

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 12. února 2013 v 22:19 | Reagovat

Gratuluji k mnohačetným úspěchům na širých a rozličných polích. A na samoživenou potápku se fakt těším :-).

3 adaluter adaluter | E-mail | Web | 14. února 2013 v 22:14 | Reagovat

Nikdy tedy nebudu velká holka, chleba kupuju, šaty nešiju a jezdím jen tramvají, ach jo. Kdybych aspoň mohla být malá holka, ale já zjevně uvízla někde mezi. :-)

4 mengano mengano | E-mail | Web | 16. února 2013 v 8:00 | Reagovat

Řídím blbě, chleba upéct umím a na šicím stroji jsem už zapomněla šít. Tak nevím:)

5 Kosma Kosma | 18. února 2013 v 23:57 | Reagovat

Moje malá se bojí tmy. Já se bojím pořád miliónu věcí, takže ze mě nikdy velká holka nebude. Ale jak je vidno - i z malých holek můžou být mámy a podle toho to taky pak vypadá! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama