Výroční zpráva Aneb Bilancuju

18. března 2013 v 0:28 | Vyděšená prvorodička
Předloni touhle dobou jsem stále ještě nevzdávala studium na vysoké škole (vystřízlivění a následné ukončení studia přišlo až tak zhruba v dubnu...), chodila si hrát za dětmi do školky, uklízela u amerických manželů, prodávala náboženské suvenýry, sem tam umyla nádobí v nedaleké kavárně, po večerech topila žal i radost v alkoholu, nebo trápila tělo v rytmu hudby.
Nosila jsem oblečení XS/S, vydělala si na nájem a zajímalo mě, čím budu, až budu velká.


Loni touhle dobou jsem se pokoušela vařit na plotýnce z chaty, postavené na konferenčním stolku v pracovně. Přesunovala jsem krabice s nádobím a věděla, že worchester je až v té poslední úplně dole vzadu. Nosila jsem dvacet kilo navíc a konečně přišla na způsob, jak vylézt z vany, aniž bych potřebovala asistenci (pro těhotné - pokročilé: pokud se zvládnete ze sedu ve vaně dostat na čtyři, máte vyhráno). Přemlouvala jsem ten uzlíček ve mně, že je dobrý nápad trochu ten pobyt v břiše zkrátit. Montovala jsem postýlku, a když se nikdo nedíval, skládala jsem oblečky do komínků.
Nevydělávala jsem ani korunu, ujížděla si na pečení cheesecaků a zajímalo mě, čím budu, až budu velká.


Letos touhle dobou bilancuju, opět montuju postýlku, tentokrát aby Babeta nevyskočila ven, nosím oblečení velikosti S, pomoct z vany nepotřebuju, ačkoli sem tam pochybuju, že mám dost energie vylézt sama, zjistila jsem, že nemusím spát (skoro vůbec), po večerech peru, žehlím, nebo trápím šicí stroj. Schovávám dárek zabalený do barevného papíru, zvu příbuzenstvo a rozhoduju se, jestli mrkvový dort nebo cheesecake. Ujíždím si na pečení chleba, hrát si chodím každý den a našla jsem si úžasnou školu. Jmenuje se dítě.
Teď už mě totiž nezajímá, čím budu, až budu velká. Teď jsem máma.


P.S.
Moje maličká B.,
jsem s tebou každý den tvého života, přesto se sem tam zastavím, a skutečnost, že tě máme, že jsi tu, mě zaskočí.
Jsi úplně jiná, než jakou jsem si tě představovala, když jsi mě okopávala v bříšku.
Jsi úplně jiná, než jakou jsme si tě dovezli z porodnice.
Jsi jiná než před půlrokem, než předevčírem.
Někdy si přeju, abys zůstávala pořád stejná, ale vždycky mám radost, když mi ukážeš něco nového.
Přeju ti, abys každý den našla něco, co pro tebe bude poprvé, co tě potěší, pobaví nebo tě něčemu naučí.
A když se budeš bát těch nových věcí, přijď za mnou, já tady pro tebe vždycky budu. Tak jako minulý týden, jako včera a jako každý jiný den.
Na tom stejném místě. Na koberci, mezi Hajánkem, míčem, a krabicí s hračkami...

máma
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 18. března 2013 v 0:41 | Reagovat

Moc hezky napsáno, s kouzelným citem. Držím moc palce a trochu závidím. Vlastně dost :-).

2 userka userka | E-mail | Web | 18. března 2013 v 7:50 | Reagovat

Jéé, to je moc krásný a dojemný... ;))

3 Vyděšená prvorodička Vyděšená prvorodička | 19. března 2013 v 0:14 | Reagovat

Userko, diky, taky se mi drala slzicka. Ach ten zatracenej sentiment takhle v prejari...

4 mengano mengano | E-mail | Web | 20. března 2013 v 14:04 | Reagovat

Krásně napsané a nad PS se mi téměř drala slza do oka.

5 adaluter adaluter | E-mail | Web | 21. března 2013 v 17:52 | Reagovat

To je překrásně vyznání.
Život je vážně změna, co?

6 Radka Radka | E-mail | Web | 23. března 2013 v 22:38 | Reagovat

To PS mě vrátilo dvacet let zpět. Hezky jsem se zasnila :-)

7 La Petite Anne La Petite Anne | 5. dubna 2013 v 0:34 | Reagovat

Též jsem se trochu dojala... Právě se nacházím v tom stavu "co ze mě bude, až budu velká"....a nevím a nevím a nevím. Achjo, kéž bych ten smysl taky našla jako ty, spíš mám pocit, že se mi začal úplně ztrácet. Tak jsem si postěžovala a jdu zas hnípat nad nesmrtelností chrousta:)

8 Kosma Kosma | 8. května 2013 v 13:44 | Reagovat

Krásný a dojemný! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama