Předloni touhle dobou jsem stále ještě nevzdávala studium na vysoké škole (vystřízlivění a následné ukončení studia přišlo až tak zhruba v dubnu...), chodila si hrát za dětmi do školky, uklízela u amerických manželů, prodávala náboženské suvenýry, sem tam umyla nádobí v nedaleké kavárně, po večerech topila žal i radost v alkoholu, nebo trápila tělo v rytmu hudby.
Nosila jsem oblečení XS/S, vydělala si na nájem a zajímalo mě, čím budu, až budu velká.
Loni touhle dobou jsem se pokoušela vařit na plotýnce z chaty, postavené na konferenčním stolku v pracovně. Přesunovala jsem krabice s nádobím a věděla, že worchester je až v té poslední úplně dole vzadu. Nosila jsem dvacet kilo navíc a konečně přišla na způsob, jak vylézt z vany, aniž bych potřebovala asistenci (pro těhotné - pokročilé: pokud se zvládnete ze sedu ve vaně dostat na čtyři, máte vyhráno). Přemlouvala jsem ten uzlíček ve mně, že je dobrý nápad trochu ten pobyt v břiše zkrátit. Montovala jsem postýlku, a když se nikdo nedíval, skládala jsem oblečky do komínků.
Nevydělávala jsem ani korunu, ujížděla si na pečení cheesecaků a zajímalo mě, čím budu, až budu velká.
Letos touhle dobou bilancuju, opět montuju postýlku, tentokrát aby Babeta nevyskočila ven, nosím oblečení velikosti S, pomoct z vany nepotřebuju, ačkoli sem tam pochybuju, že mám dost energie vylézt sama, zjistila jsem, že nemusím spát (skoro vůbec), po večerech peru, žehlím, nebo trápím šicí stroj. Schovávám dárek zabalený do barevného papíru, zvu příbuzenstvo a rozhoduju se, jestli mrkvový dort nebo cheesecake. Ujíždím si na pečení chleba, hrát si chodím každý den a našla jsem si úžasnou školu. Jmenuje se dítě.
Teď už mě totiž nezajímá, čím budu, až budu velká. Teď jsem máma.
P.S.
Moje maličká B.,
jsem s tebou každý den tvého života, přesto se sem tam zastavím, a skutečnost, že tě máme, že jsi tu, mě zaskočí.
Jsi úplně jiná, než jakou jsem si tě představovala, když jsi mě okopávala v bříšku.
Jsi úplně jiná, než jakou jsme si tě dovezli z porodnice.
Jsi jiná než před půlrokem, než předevčírem.
Někdy si přeju, abys zůstávala pořád stejná, ale vždycky mám radost, když mi ukážeš něco nového.
Přeju ti, abys každý den našla něco, co pro tebe bude poprvé, co tě potěší, pobaví nebo tě něčemu naučí.
A když se budeš bát těch nových věcí, přijď za mnou, já tady pro tebe vždycky budu. Tak jako minulý týden, jako včera a jako každý jiný den.
Na tom stejném místě. Na koberci, mezi Hajánkem, míčem, a krabicí s hračkami...
máma
Moc hezky napsáno, s kouzelným citem. Držím moc palce a trochu závidím. Vlastně dost :-).