Natěšená Aneb Slintající placka

23. dubna 2013 v 14:27 | Vyděšená prvorodička
Už od té doby, co jsem zjistila, že jsem těhotná, objevují se ve mně periodicky záchvaty dětských červnových nálad. Abych vám to vysvětlila, jediné, co v červnu dítě zajímá, je to, že brzy budou prázdniny a kolikrát po škole může skoro puknout samým těšením.


No, a já mám totéž i v dospělosti. Nejdřív jsem se těšila, jak mi bude růst břicho (to už mě pak nebavilo, když jsem ten ranec vláčela skoro třičtvrtě roku s sebou), potom zase na to, až to dítko vystrčím na boží svět.
To bylo docela dobrý, ale příval těšení se nezastavil.

Těšení šlo po sobě zhruba takhle: těším se, až začne pít, až se začne usmívat, až bude sledovat hračky, až pozná mámu, a pak tátu, až se překulí na bříško, až se bude plazit, až bude lézt, až bude chodit...

Jamile byla některá z mých tužeb naplněna, byla jsem nejšťastnější prvorodička. Nadšení ale vždycky brzy opadne. Koho by taky bavilo radovat se po čtrnácti dnech, že drobeček konečně sedí? Naopak, občas musím skoro zatlačit slzu nad vzpomínkou, jaká to byla pohoda, když byla Bambule ještě slintající placka, nikam nezdrhala, necpala se slupkami od cibule, co najde u koše, neschovávala tatínkovi ponožky a nesnažila se oběsit na pentli od kalhot.

Když tedy skončí fáze radostného halekání nad dalším pokrokem, nastane opět období těšení.

Momentálně se nacházím přesně na rozhraní těchto dvou situací. Babeta chodí držíc se jen za jednu ruku, to je skvělé, báječné a úžasné, ale taky je to jen krůček od toho, aby to zvládla úplně sama.

A až bude běhat po parku, najdu si zase jiné těšení.

A v tom mě to mateřství vážně baví. I kdyby trakaře padaly, politici nám utahovali opasky, autobusy nejezdily na čas a paní za přepážkami by byly ještě nepříjemnější, než jsou teď, i tak mám spoustu důvodů se na něco nebo z něčeho těšit.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 mengano mengano | E-mail | Web | 24. dubna 2013 v 9:10 | Reagovat

Toho těšení máš naštěstí před sebou ještě spoustu:)

2 userka userka | E-mail | Web | 24. dubna 2013 v 21:53 | Reagovat

„slintající placka“ :D :D :D To je moc! :) Já už se těším, až se taky budu moct těšit na takovýhle záležitosti, zatím si vystačím s jinou sortou ;)

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 26. dubna 2013 v 12:06 | Reagovat

Moc pěkně a pozitivně napsané. Tvoje články mě vážně těší! :-)

4 adaluter adaluter | E-mail | Web | 28. dubna 2013 v 13:37 | Reagovat

Je to fakt, i když má každá nová dovednost i svůj maličký, nepatrný háček, je to témeř bezedná studna nejrozmanitějších těšení.
Jen při pohledu zpátky ten čas nějak moc rychle letí, je to jak bouřlivé jaro, než člověk stihne obhlédnout a "očuchat" všechny kytky, odkvetou.

5 eraminka eraminka | 29. dubna 2013 v 23:20 | Reagovat

Tohle fakt hezký blog... je dobře že se stal blogem dne

6 Nicolas Nicolas | Web | 21. května 2013 v 12:20 | Reagovat

Užij si těšení první dva roky. Uteče to rychleji než zahláskuješ Babetka. První pokroky jsou šíleně rychlé a všechny jsou důležité a zaznamenáníhodné. A najednou to bude pryč. Od pěti let jsou děti už schopny pracovat, na což se těším také.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama