Vo-do-uch! Aneb Voda do ucha!

12. dubna 2013 v 0:02 | Vyděšená prvorodička
Dlouho jsem si vyčítala, že jsem prvorodička sice vyděšená, ale tak pěkně líná. A vůbec špatná matka, protože s Breberkou nechodím cvičit, ani ji jinak systematicky, organizovaně a skupinově psychomotricky nerozvíjím, že jsem s ní začala chodit plavat.


Tedy, idea byla toršku jiná. Chtěla jsem, aby můj muž měl nějakou činnost, kterou bude s maličkou dělat jen on sám (takové jejich spiklenectví, chápejte), po tom, co se vzdal koupání a sušení mimina (nebo se na to spíš prostě vracel příliš pozdě z práce).
Zároveň se dušoval, že začne sportovat, "Protože todlectotady ani není možný," (ukazuje si na spokojeně napápnuté příško). A jediný sport, který je schopen a ochoten provozovat, je plavání.

Jééénže. Muž je člověk příliš vytížený na to, aby chodil do bazénu ještě po práci, a příliš nedospalý, aby vstával o dvě hodiny dřív, a plaval ráno.
Abych ho nějak namotivovala, a zároveň zabila dvě mouchy jednou ranou, dostal v zimě k narozeninám dárkový poukaz na hříšně drahé plavání kojenců. Dokonce jsem našla dětské centrum dvě ulice od nás, takže padla jeho vytáčka, že bude muset jezdit z práce dřív, aby se tam stačil s maličkou dopravit.

Ve své prozíravosti jsem mu zapsala i kurz tak, že sice vůbec nevyhovoval denním návykům našeho drobečka, ale pozorováním jsem zjistila, že je téměř stoprocentní šance, že bude muž doma.

Dokonce i ta motivace k vlastnímu sportu vypadala nadějně: "A to tam jako budu mezi cizíma ženskýma v plavkách, jo? No to se sebou musím něco dělat!"

Abych to zkrátila, byl tam s Babetou jednou. A to jsem mu ještě dělala garde a z břehu jsem ho podporovala.

Odradily ho tři věci (ačkoli mi stále tvrdí, že by rád chodil, ale zrovna jako na potvoru má teď každý týden zrovna ten jediný den nějakou práci navíc)

1. logistika svlékání, mytí a oblékání sebe a dítěte.
V tom jsem svoji první lekci plavala taky. Ono svléknout, umýt, utřít, a do plavek obléct dítě je jedna věc. Ale jak to poskládat, abyste byli v jednu chvíli oba oblečení, pak oba neoblečení (abyste mohli jít spolu do sprchy -protože, jak jsme byli poučeni, to je nejdůležitější, abychom do bazénu nenosili vlákna z oděvů, protože voda v bazénu se mění jen jedenkrát denně a je drahá!), pak oba usušení (nebo aspoň to dítko, jinak mu ty plavkovo-plenkové kalhotky prostě nenandáte) a v plavkách.
Jiné děti to snášejí celkem statečně, ale Babeta mi vždycky vyrobila ukrutnou scénu, když jsem jí zmizela za sprchovým závěsem, nebo když jsem se pokoušela přes mokré nohy obléknout suché kalhotky...

2. básničky.
Pro vás, co nemáte a nechystáte se mít v nejbližší době děti, to bude asi lehce nepředstavitelné, ale při cvicích s dětmi ve vodě nás paní lektorka ponouká k poezii a zpěvu pro nejmenší. Udržuje to rytmus, většinou se to ke cviku hodí, dítě vás slyší (pokud je obrácené čelem od vás, takže vás nevidí) a celkově si to tak nějak víc užívá.

Když jsme sledovali lekci končící před tou naší, muž se vyděsil, a do ucha mi šeptal: "Tady se říkaj nějaký básničky. Ale já nebudu říkat ŽÁDNÝ BÁSNIČKY!" Ujistila jsem ho, že nemusí.
A asi to bylo dobře. I když patřím do té skupiny lidí, kde se předpokládá, že se různé trdlovačky a infantilnosti dovolují, ne-li vyžadují, pohled na druhého muže v naší skupině, který vehementně hlaholil Kolo kolo mlýnský a urputně vozil své střapaté dítko po hladině, jako kdyby na tom závisel osud světa, nebyl ani trošku roztomilý, ba co víc, v jednu chvíli se mi z toho udělalo lehce šoufl.

3. ostatní rodičové.
Myslím, že se nejvíc vylekal toho tatínka. A taky faktu, že po plavání musí to dítě i sebe opět umýt, usušit, obléct, ale hlavně, vyčkat v herně ještě alespoň půl hodiny po skončení lekce (aby se děti doschly, aklimatizovaly a pak venku nedostaly hned zánět středního ucha). Ideální čas na krmení potomka banánem nebo jogurtem a klábosení s ostatními rodiči.
Opět šepot do ucha: "Ale nemusim si s nima povídat, že ne? Vždyť já je vůbec neznám a ty lidi mě vůbec nezajímaj. A ani jejich děti." Opět ujištění, že nemusí.
Ale byl zbabělý. Prchl hned, jak vytáhl dítě z bazénu. (Práce, chápejte.)

Od té doby chodím plavat já.

A co na to vlastně Babeta?
První hodinu se tvářila tak lhostejně, jak kdyby tam byla jen jako náš doprovod. Ostatní děti křičely, bály se vody a držely se maminek (a tatínka) jako pijavice. Ona nic.
Nechala si na obličej chrstnout vodu (tzv. abeceda potápění. Postupně přidáváte vodu, až najednou koukáte, a dítě je potopené), aniž by dala najevo nějaké překvapení.

Hračky, které slouží k odvedení pozornosti dítěte od toho, že je vlastně ve vodě, a že té se vlastně bojí (ty děti se tak snadno nechaj opít rohlíkem. Dostanou do ruky kachničku, tu si strčí do pusy a čau, dělejte si se mnou, co chcete) - nepotřebuje.

Říkačky, rýmovačky, písničky a básničky - ignoruje.

Ale abyste si nemysleli. Přijdem do centra, a jen dojdu k bazénu, dítě mi jako Kamikadze skáče z náruče, jen aby se dostala do vody. Výská a plácá ručičkama.
Nechá se potápět.

Dokonce jednou zadržela dech i doma v obýváku. Ale můžu za to já. Před potopením dítěte ho musíte upozornit, že k něčemu takovému dojde. Naše heslo je něco jako Babeto! Vodička! Načež se dítě nadechne a čeká, co bude.

To mi nedošlo v okamžiku, kdy jsem ji asi 15 minut přemlouvala, aby se napila. (chápejte, pitný režim, a navíc plná pusa piškotů)
Nosila jsem za ní hrneček, postavila jí ho na zem a opakovala, že se má napít. Vždycky na mě koukla, otočila se a frčela pryč.
Pak jsem si našla netřežený okamžik, kdy byla zaujatá televizí a u ucha jsem jí zaštěrchala (jak je to spisovný slovo?) lahví se slovy Babetko! Vodička!, jako aby otevřela pusu, že jí dám napít a ona místo toho zadrží dech, zavře oči, přikrčí se a čeká ponor.




Od té doby jí vařím čaj.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 userka userka | E-mail | Web | 12. dubna 2013 v 8:43 | Reagovat

:D dobře vycvičená.

2 nespres nespres | E-mail | Web | 12. dubna 2013 v 10:39 | Reagovat

Taky chodíme na plavání a koukám, že je to všude stejné :-) Pěkný článek.

3 mengano mengano | E-mail | Web | 13. dubna 2013 v 11:30 | Reagovat

Naše Cibulka "chodila" na plavání od 7 měsíců. Nějak jsem nemohla pobrat, že to dítě se vznáší pod hladinou, otevřené oči, nedrží si nos a neutopí se.

4 Lady I. Lady I. | Web | 15. dubna 2013 v 21:22 | Reagovat

[3]: To je přesně věc, kterou jsem nikdy nepochopila! JAK??! :O

Jinak koukám, že budu asi podobný typ jako tatínek. :D Konverzace s ostatními rodiči by mě odradila spolehlivě.

5 Alue Alue | E-mail | Web | 29. dubna 2013 v 11:06 | Reagovat

To je sranda :D

6 Mňoukla&vymňoukla Mňoukla&vymňoukla | Web | 22. července 2013 v 9:53 | Reagovat

Nelze jinak, než souhlasit s Alue. To je vážně sranda :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama