Květen 2013

PoKROKOVÁ Aneb Hurá?

29. května 2013 v 21:05 | Vyděšená prvorodička
Místo abych se věnovala drobné administrativní činnosti, která mi byla mužem nabídnuta (a následně i finančně ohodnocena!), podělím se s vámi o novinku nejnovinkatější!

Haf haf Aneb Vzdělaná

26. května 2013 v 10:08 | Vyděšená prvorodička
To, že jsem od porodu zahrnovala dítě přívaly slov, začíná nést první ovoce. (Velká medvědice měla zase pravdu! Empiricky potvrzeno.)

Babeta je dítě sdílné, komunikativní, někdo by dokonce řekl, že ukecané.
Po období nesouvislého žvatlání, přes čas pouhého ukazování, jsme se dostali do fáze konkrétních slov.

Jsem přešťastná, že mi mé dítko rozumí, co říkám, když něco říkám (narozdíl od prvního půlroku jejího života).
Jsem potěšená, že umí některá slova obstojně reprodukovat, ale nejvíc, nejvíc jsem pyšná na to, že je i sama logicky skládá.

Ne tedy, že by dokázala odpovědět na otázku, co dneska celý den dělala nebo co si myslí o politické situaci v Súdánu.

Její slovník čítá:

Máma, táta - s odkazem na jednu konkrétní osobu (ačkoli u tatínka je to spekulativní, už tak označila i pár mužů v parku, pravda, jistá podobnost by se tam dala objevit), a to i na fotografiích

Mimi - jak ich-forma, tak zobecněno na všecky takovýdle trpaslíky

Hají - neplést si pouhé ležení nebo válení se skutečným spánkem, to je totiž pát!

Pipipi - jakýkoli pták s výjimkou slepice

Kyti - kdekterá haluz zelená, jakožto i květiny skutečně kvetoucí

Hač - pokyn k usednutí, ujištění, že opravdu sedí i název všeho, na co se dá sednout (židle, kanape, lavička v parku)

Čaj nebo ičí - podle toho, co maminka do té lahve nalije. Voda ani džus říct neumí, co není čaj, je prostě pití. Už jsem ji párkrát slyšela zřetelně vyartikulovat i pi-vo, ale nevěřím, že to mělo nějakou spojitost s jakoukoli konzumací tekutin.

Bopy - jsou vážení boty, a je naprosto zřejmě, že si je musí obout předtím, než bude dělat čap-čap

Bobí - neplést s botama, protože toto slovo většinou doprovází výmluvné poplácávání po zadní části plenek. A s vyměšováním souvisí i oblíbené čččččččč, které je jednak heslem pro proběhlou činnost, jednak pro sundanou mokrou plenku, záchod, nočník, i všlijaké zvuky tekoucí vody.

Koupi - souvisí s koupáním, maminka už ví, že nemá říkat, že půjde maličká do vany, s velkým předstihem, nebo jí odměnou bude dvacetiminutové opakování koupi, koupi, koupi....

Haló - s telefonem, dudlíkem nebo tkaničkou od boty přilepenou na ucho. Dokonce jsem ji několikrát přistihla, jak se dovolává hovoru s konkrétním člověkem ("Tátou, haló"). Dlužno dodat, že když maminka přání vyplní a zajistí spojení, drahoušek zapomene, proč chtěl tatínkovi zavolat a do telefonu už neříká nic. Mimo obligátního rozloučení pápá


Pak tu máme pár hopsacích slov, která mají ovšem svoje specifické použití:

Hópí - je houpačka, stejně jako jakýkoli kývavý pohyb a maminčino kolébání

Hop - komentář po sjetí kočárkem z obrubníku

Hopa - poskakování na místě (ideálně po obědě na tatínkově břiše)


A nesmíme zapomenout na zvířátkové zvuky, Babetin arzenál je zatím:

Haf, haf - děkuji sousedům se štěkotavým psem za každodenní trénink

maaaaa(u) je podobné muuuua - což ovšem není kočka, ale kráva z obalu na jogurtu

Brmm - může být jak medvěd, tak auto, záleží na lokaci našeho výskytu

Haha - kůň a zebra (šak zebra je pruhovanej kůň ne?)


Kokokoká - jasná slepice, kuře i kohout jsou zatím pipipi


Sssss - nedělá had, ale husa, vážení. Hada totiž v obrázkových knížkách nemáme, zato husí několik

Pak tu máme několik neidentifikovatelných mí - mí, což je jednak koza, občas i ovce, a vůbec leckteré zvíře, u kterého si není jistá. Ale nechce být za hlupačku.

Kapří otevírání pusinky zvládá bravurně, stejně jako králičí krčení nosíku.


Jejej, čekala jsem, že článek bude o dost kratší, a zatím neustále přicházím na nová slova, kterými mě moje roztomilá obšťastňuje.
Takže drahé čerstvé matky, pokud chcete mít také takový dlouhý seznam, nenechte si vymluvit, že máte pořád mluvit!

Módní ikona Aneb Špinavý kolena!

20. května 2013 v 17:54 | Vyděšená prvorodička
Závidím kamarádce s pětiletou dcerou. Hlavně dvě věci.
Jednak jsou si hrozně podobné. Prostě malá je jen zmenšená kopie té velké. A je to k sežrání, k zulíbání, nebo aspoň k dementnímu pousmání.
A pak taky to, že chodí obě stejně krásně oblečené (jako že spolu ladí, ne že by nafasovaly doma uniformu, jak občas vidím v ulicích a je mi z toho šoufl...).
Prý to dělají nezáměrně (tomu ale nevěřím ani za mák), ale minimálně v barvách se vždycky potkají.