Léto Aneb Pádící

23. června 2013 v 22:05 | Vyděšená prvorodička
Já se normálně stydím, ale pod přívalem vody, horka, opruzenin, vykradenin, říznutin, zlomenin, bebíček a jiných vylomenin nestíhám psát články tak, jak se mi derou v hlavě na pomyslnou klávesnici, a to dokonce ani v počtu jeden kus.

Jak se únor a březen táhnul jak týden před mateřskou, tak červen pádí jak jamajský sprinter (i opálení dělníků natírajících fasádu domu na rohu tomu odpovídá).

A ano, nestíháme, stalo a děje se toho pořád tolik, že pořádně nevím, kde začít.


Předně. Babeta už není dítko chodící ostýchavé, ale samostatně pádivé. Už ji nemusím ponoukat, aby se pustila mého prstu, nebo ji zabavit natolik, že zapomene, že se nedrží.
Což přináší mamince úlevu, že ji za sebou nemusí po bytě vláčet jako tahací kačenku, na druhou stranu způsobuje i četná zděšení, že se dítko pět minut spořádaně potuluje kolem židle a za půl vteřiny (fakt, asi tak jedno mrknutí) je v tahu.

Zároveň začínám mít problém s kočárkem, protože jakmile z něj dítě jednou vytáhnu, už prostě zpátky nejde. A znáte to, dítě utíká do kopce, kočár jede z kopce, a teď matko, co dřív.

Zkusila jsem kočár vynechat a pro případ nouze používat jen nosítko, ale Breberka zase potřebuje tolik věcí, že mi pak chybí asi tak tři ruce na přenášení té bagáže.

Všechny tyhle eskapády vyvažuje ale svým řečnickým uměním. Nechápu maminku tříletého Honzíka, jehož slovník se omezuje na "ne" a "jéjej" (to má asi z Krtečka), jak s ním dovede komunikovat.
Breberka mě spolehlivě umlátí buď pláčem nebo argumentama. A v poslední době spíš tím druhým. Proto si večer ani nezapínám chůvičku, abych se náhodou něco nedozvěděla.
(o Babetině slovníku jsem psala minule, a musím podotknout, že se rozrůstá každým dnem. Dokonce přešla od čtyřpísmenného označování všeho -mami, táta, ale i koko - rozuměj oko, k šestipísmennému. Takže boty už nejsou bopy, ale bopyty, máma zase mámity...)

Vedeme spolu závažné intelektuální diskuse o výtvarném umění. Její oblíbený obraz nad postelí znázorňující návrat rybářů za soumraku k břehům srí lanské pláže podle ní obsahuje i rybu. Když rybářská loď, tak ryba, to je jasný. Nicméně proti zapadajícímu slunci se žádná ze siluet rybě ani v nejmenším nepodobá. A to je jádro našeho sporu. Bára mi tvrdí, že tam je, já že ne. Asi mám hranice fantazie už značně posunuté...

Taky o módě má jasno. Je schopná mi jasně vysvětlit, že prostě chce šatičky a ne nabízené kraťásky a vzdoruje mým argumentům, že v kalhotkách se jí líp poleze po zemi. V případě nouze je ochotná si je obléknout i sama, mně navzdory.
Tedy, obléknout, její dovednost končí někde mezi koleny a plenkou, ale ve většině případů trefí alespoň správný otvor v oděvu.
Jo, a boty si taky zvládne obout sama. Občas. Ve chvíli kdy se nikam, ale vůbec nikam nechystáme.
Takže nastávají bizarní situace, kterak dítě pobíhá po bytě v rozvázaných keckách nahaté, zatímco se napouští vana.

A opět diskuse o vhodnosti terénního obutí při koupání. (Zatím vyhrává maminka)

Tak nic, právě jsem přes zavřené dveře zaslechla něco o urgentním nástupu maminky. A to jsem doufala, že horko už to batole zmohlo.
Tak mi držte palce, jdu si připravit řeč o důležitosti pravidelného spánku pro rozvoj psychomotorických funkcí a celkového duševního vývoje dětí do 15 měsíců života...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 mengano mengano | E-mail | Web | 24. června 2013 v 6:31 | Reagovat

I když si přpravíš ty nejlepší argumenty, stejně nemůžeš vyhrát:)

2 Kosma Kosma | 3. července 2013 v 22:35 | Reagovat

Ty holčičky jsou všechny stejné! :-) Taky tě čekají sluneční brýle, které si prostě v interiéru nezdělá a nezdělá a taky nové o číslo větší papučky, se kterými jedinými je ochotná jít na procházku (a na boso!), takže po zbytek léta léčíme sedřené patičky! Trpělivosti zdar! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama