Ach, jak ten čas letí Aneb Zpátky v kole

31. července 2013 v 23:24 | Vyděšená prvorodička
Krátce ke zdravotnímu stavu:
Maminka - poslech čistý, rtg čistý, takže můžeme pnemonii udělat pápá.
Babeta - noční kašel, léčba medem a jitrocelovým sirupem, po předchozích vedrech potničky tam, kde končí tričko
Tatínek - na pokraji vyčerpání

Modří tedy už tuší, že jsem po nekonečných třech (!) týdnech dostala zpátky do rukou své rozmilé Bábetko.
Cestou k babičce jsem si vyděšeně a katastroficky představovala, jak se rozpláče, až mě uvidí a schová se za Medvědí sukně, jak se po mně bude zlostně ohánět, abych se nemohla přiblížit, a jak odmítne nastoupit do auta směrem domů...


A málem jsem padla do mdlob, když se moje vize začaly naplňovat. Naštěstí jen na deset vteřin. Když mě rozmilá zmerčila ve dveřích, protáhla koutky dolů a pevněji sevřela krk Velké Medvědice. Hlavou mi blesklo:"Je to tady. Vlastní dítě mě nepoznalo, už pro ni nejsem máma!"
Ale za dvě minuty jsem dostala pusu, a pak Breberka přesunula pevné krční sevření směrem ke mně. To mi spadl kámen ze srdce.

Řeknu vám, už chápu ty výkřiky babiček a jiné pokrevně spřízněné zvěře: "Ježkovy voči, ta ale vyrostla!" "Ta je veliká!" "To je úplně jiný dítě než minule!"
Přesně tak mi to totiž připadalo. Kolem krku mi viselo těžké, baculaté a vlasaté (!) dítko. Ačkoli můžu odpřísáhnout, i při čtyřicítkové horečce, že muž z domu odvážel nohaté, rukaté, téměř plešaté mimino s velikýma očima.

Zkrátka Babeta je teď ve fázi jakéhosi růstového (a verbálního) spurtu. A to už asi dva měsíce v kuse. Každý týden jsem vyřazovala oblečení, ze kterého přes noc vyrostla, každé ráno na mě čekala sprška nových slov (nebo spíš pokusů o ně).

No, a ty tři týdny mé absence ve výchově prostě byly setsakra vidět.

Ale netrvalo ani 24 hodin, a naše hodiny se vyrovnaly, Babetka vypadá, že u žádných babiček na dlouhých prázdninách ani nebyla, a já se též vracím do starých kolejí.

Tedy, spíš jsem teď v jednom kole.
Pár desítek dní, kdy jsem nebyla schopná ani vyklidit myčku, udělalo z našeho hnízdečka místo jaderné katastrofy.

Takže na napravení škod čeká pět praček prádla na vyžehlení, plus dvě další k vyprání, kuchyňská linka znásilňovaná mužovým "upadne to někam, tak to tam nechám přischnout" a "kvůli drobku se nemá cenu ohýbat" a "ten hrnec ještě není tak špinavej" a "odpadkový koš je daleko", podlahy volající "Kde je vysavač?" a "Máme ještě někde mop?", koupelna ve vedrech hojně užívaná, ale neudržovaná, a do toho všudypřítomné léčebné propriety typu paralen (ne, vážně jsem po požití pilule nešla vrátit zbytek balení do lékarničky), lahve od Vincetky i jiných značek minerálek, prázdné obaly od Mucosolvanů, Stodalů a jiných protikašlíků, lemované různými kusy oděvů, jak je dospělé osazenstvo bytu ztrácelo při překročení kritické teploty (jak vzduchu, tak těla).

Smůla je, že mi paní doktorka nenakázala žádný rekonvalescenční režim, takže teď omluvy z úklidu pro můj ponemocní stav nejsou žádné.

(Ačkoli si myslím, že pro nezúčastněného pozorovatele bych to uhádala ještě aspoň na týden klidu.
Holt, nemoc si vyžádala svoje. Ačkoli se mě muž pokoušel vykrmovat, moc mu to nešlo, a zhubla jsem minimálně čtyři kila. Takže teď vypadám jak reklama na hlad. Nové kalhoty velikosti 36 na mě nevisí. Ony se na mě totiž ani neudrží, aby si zavisely. V obličeji mi vystouply kosti jak modelce po zásahu grafika a ručičky mám jak dirigent mávací hůlku.
Takhle by přece Babetina máma vypadat neměla. Na to, aby jí kámoši říkali, že vypadám spíš jak její ségra, je ještě dost mladá.
To si představuju tak za patnáct let. Ale obávám se, že tak dlouho stávájící váhu 48 kilo neudržím.
Zvlášť pokud uvařím všechny ty mňamky, co jsem na ně měla během nemoci chuť, ale nebyla schopná je uvařit.
Takže koprovko, čokoládový koláči, třešňový táči a bůčku, těš se!)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 6. srpna 2013 v 20:00 | Reagovat

Ach, slint!
Přeju pěkné léto, když už vám konečně začalo :)

2 mengano mengano | E-mail | Web | 12. srpna 2013 v 9:11 | Reagovat

Je zajímavé, jak většina chlapů dokáže byt benevolentní k bordelu, který sami vyrobí.

3 Vyděšená prvorodička Vyděšená prvorodička | 4. září 2013 v 22:09 | Reagovat

Abych se ho zastala, celou dobu mi vařil a staral se. A většinu nepořádku jsem zvládla vyprodukovat sama. Protože namazat chleba jsem si zvládla, ale vyhodit pytlík od pečiva už bylo moc. A bylo to tak se vším. (Takže dobře mi tak!)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama