Pískovací Aneb Dovolenka

7. července 2013 v 12:39 | Vyděšená prvorodička
Jsme zpět z jediné dovolené, kterou si můj muž zatím může dovolit. Trvala celé tři dny (!) a bylo nám nádherně.

Navázali jsme na úspěšný nultý ročník miminčího nájezdu na Orlické hory, a i letos jsme v počtu +- 5 dětí a přibližně dvojnásobek rodičů zakempili u kamarádky v obří horské chatě.



Jo, loni jsme si říkali, jaká je to paráda, děti od tří měsíců po necelý rok, kam to postavíš, tam to později najdeš, žádné hlaholení, pobíhání, pořád to spí, labůžo.
Letošek nám připravil děti běhající (i když některé tento způsob přepravy začali praktikovat až na místě, když se jim začal jevit jako praktičtější vzhledem k tempu vrstevníků) a štěbetající (ačkoli v pánské konkurenci Babeta jako nejmladší jednoznačně vedla).
Trošku jsem se toho obávala. Ono skloubit dovolenkování s hlídáním smečky takových capartů není úplně jednoduché.

O to víc jsem byla překvapená skutečností.
Po dvou a půl hodinách v autě (kdy první část B. prospala, a celou druhou se dožadovala opuštění vozidla) jsme dojeli na louku před chatou, dítko zahlédlo provizorní pískoviště (asi tři kýble písku nasypané na zemi), zasedlo k ostatním prckům, a bylo vymalováno.

Za tři hodiny jsme si ji vyzvedli, nakrmili, umyli, uspali, po probuzení vypustili na písek, večer vyzvedli, nakrmili, umyli, uspali...
Mimo výjimečných případů, že nás přišla zkontrolovat na terasu, nebo nahlásit bóbí jsme o ní prakticky nevěděli.

Mezi hochy si vydobila své místo, mohli na ní oči nechat, a lopatičku si taky vždycky vyhádala zpátky.

A tak rodičové posedávali na terásce, pili kávičku, klábosili s těmi méně šťastnými, kterým se jejich mamánek pořád pletl pod nohama, kochali se výhledem, chodili bosky, a střídavě dobíjeli energii odpoledním spánkem.

Těch několik dnů v zeleni korunovalo mužovo povolení, že můžu řídit domů. Poprvé s dítětem. A po dálnici. A přes Hradec Králové, a po horských serpentinách.
A hádejte, zvládla jsem svou řidičskou úlohu líp, než on tu dítě-zabavovačskou. Takže Breberka celou cestu nadávala, škaredila se, kňourala a vůbec, ale vůbec nebyla nadšená, že se na ni máma ani jednou neotočila.
Kdyby se mi nechtělo čůrat, a 40 kilometrů před Prahou můj stresující se muž nepřevzal řízení (jako, říkal, že jedu krásně, ale že on je zbytečnej nervák, tak si to radši odšoféruje domů on, čistě pro svůj klid. Navíc se nemohl za jízdy ohnout pod sedadlo pro upadnutých pět dudlíků, zatímco já jsem toho schopná, čímž přispívám zásadně k pohodě dítěte), asi by Babeta nadávala dodnes.

Dlužno dodat, že i po mojí předpisové jízdě nám cesta zpátky trvala dokonce o 4 minuty méně než cesta tam.

Cha, už se těším, až s Babetou vyrazím příští týden na další část našich prázdninových toulek autem sama!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 7. července 2013 v 15:53 | Reagovat

Perfektní dovolená. Ještě že má Babeta pochopení a spolupracuje :-)

2 userka userka | E-mail | Web | 7. července 2013 v 22:54 | Reagovat

Když o tom maminkovství píšeš ty, vypadá to tak pohodově! :))

3 mengano mengano | E-mail | Web | 8. července 2013 v 8:07 | Reagovat

Kýblem písku dítě nikdy neurazíš. Pokud přidáš kýbl s vodou, je dítě v dokonalé extázi.

4 La Petite Anne La Petite Anne | 8. července 2013 v 14:32 | Reagovat

:)) Jen by mě zajímalo, co asi dělali celou dobu rodičové? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama