Plánovací Aneb Zase spíš?

7. července 2013 v 12:02 | Vyděšená prvorodička
--článek napsán 1. července, zapomenut ve složce, a publikován s křížkem po funuse--



Tak prázdniny se nám rozběhly (ne, že by to pro batole, ženu na mateřské a podnikatele mělo nějak zásadní váhu, ale zdá se, že se tomu přizpůsobil zbytek světa.) Takže chtě nechtě, i my jsme najeli na prázdninový režim.
To znamená zaplněný kalendář, plánování, balení, vybalování a ladění časových posloupností.


Od té doby, co jsem na mateřské, jsem si úplně odvykla klasickému dělení týdne na pracovní část a víkend. Moje dny se odvíjí podle toho, kdy muž pracuje hodně, kdy míň, kdy odpočívá a kdy místo odpočinku dohání resty.

Takže každé ráno koukám do kalendáře jak husa do flašky (říká se to u vás taky?) a snažím se dopočítat správného data. A taky času, který zbývá na přípravu té které akce, odjezdu někam a tak podobně.
A upřímně, hlava mi to nebere.

Sem tam se přistihnu, jak v hlavě balím na cestu, která mě čeká za dva tři týdny, ale že už ve čtvrtek odjíždíme úplně někam jinam, mě nechává úplně klidnou.
Jojo, chělo by se říct, že středa je taky dobrý den na to sehnat všechny ty dětské proprietky na dalekou cestu do divočiny. Ale středu máme plnou. A úterý taky. A v pondělí je dneska, a už pomalu končí.
A čekám návštěvu maminky, takže hlavním cílem tohoto dne je uvést naše obydlí do reprezentativního stavu (Jako by na tom Velké Medvědici záleželo, když se mnou sdílela domácnost celou pubertu a zažila lecos...).

Babeta mi dost pomáhá. Ne sice s úklidem, ale tím, že spí. Vážení, ona teď spí pořád.
Vinou dešťů a veder se jí nějak posunul denní režim do módu....no, žádný režim. Takže snídá třeba kolem sedmé, obědvá v pět, mezitím se nacpe piškotama, místo večeře spí a pak se v deset dožaduje mlíka.

Od té doby, co běhá sama (jako, že nevyžaduje držení za ručičku než se odhodlá k samostatnému výkonu), bývá po pobytu venku, ale i doma tak unavená (to byste nevěřili, co všechno je dítě schopné během relativně krátké doby prošmejdit), že spí TŘIKRÁT přes den.
Jako, zasloužilé matky, řekněte, kolik patnáctiměsíčních dětí tohle dělá?

Už jsem se pomalu psychicky připravovala na to, že klid od dítěte budu mít maximálně na hoďku denně po svačině (Velká Medvědice tvrdí: "Žádné dítě ti později nebude spát několikrát denně, užívej si, že spí dvakrát, už to dlouho nevydrží...) a najednou bác, Babeta odpadne před dopolední sváčou, před obědem, a pak ještě jednou během odpoledne.
Pravda, dává si načas, takže se sem tam probudí ve chvíli, kdy má mít po večeři a pomalu se chystat zase na kutě, ale na druhou stranu, dokud je venku dlouho světlo, tak mě to nějak neirituje, že se mnou dítě kouká večer na televizi.

Tedy, máma kouká a dítko projíždí šuplíky tatínkovy komody a pak hrdě pobíhá po bytě v jeho trenkách.

Je pravda, že obyčejné večerní koukání na telku mi dost chybělo.
Obývací část je totiž spojená s ložnicí (2+1 s luxusem pracovny - dokud Breberka nedoroste vlastnímu pokoji - ani nedovolí jiné řešení), takže zapnout televizi se dalo až ve chvíli, kdy Babeta tvrdě spala. A to už chtěla většinou tvrdě spát i maminka, takže z nějakého toho kriminálního thrilleru na dobrou noc vždycky sešlo.

Takže teď si dáme obě veget, Babeta si na pyžamko obléká tu šatičky, tu přidá čepičku, občas přijde v tatínkových botách, mamka pololeží na kanapi, sundává děcku špinavé kecky, dává si pozdní večeři (kterou mi drahoušek navzdory nacpanému bříšku do půlky sežere) a koukáme na Dr. House nebo Hru o trůny.

A když je dítko přemoženo módní policií, násilně zavlečeno do hajan (aby během dvou minut, kdy mi vysvětluje, že není unaveno, usnulo), matinka se dává do balení na cesty.

No, řekněte, kdy jindy se dá stihnout tolik věcí, jako mezi půlnocí a druhou ranní?

O mé úchylce na třídění věcí do krabic a zasedacím pořádku v myčce jste už slyšeli. S balením to mám podobně (dřív jsem jakýkoli systém ignorovala a vymstilo se mi to. Klidně jsem odjela na týden pryč bez ručníku, nebo bez druhého páru bot, a pak běhala po horách v balerínách. A několikrát jsem jsem zapomněla i celou tašku!).
Nejdřív promyslet, pak napsat seznam (který se během balení stále rozrůstá), jednotlivé položky balit a odškrtávat, co ještě chybí a musí se dokoupit, to přijde na zvláštní seznam na dveře a na stůl umístit tabuli popsanou úkony, které musí být provedeny těsně před odjezdem. (Jako nezapomenout vytáhnout tašku s jídlem z lednice, zalít kytky, vynést koš, zkontrolovat klíče, doklady a dítě)


A když je všechno hotovo, dítko oblečené, maminka vyčůraná a obutá, tašky zapnuté a přichystané u dveří, klíče srovnané podle použití a velikosti na stole, zeptá se mě můj muž nevinně, kolik máme času do odjezdu, že by si ještě zabalil!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 userka userka | E-mail | Web | 7. července 2013 v 12:25 | Reagovat

Jak „husa do flašky“ se u nás teda neříká :) Spíš „čumíš jak tele na nový vrata“.
Jinak pěknej článek, to je dobře, že sis na něj nakonec vzpomněla.

2 Vyděšená prvorodička Vyděšená prvorodička | 7. července 2013 v 12:41 | Reagovat

[1]: U nás se říká obojí, ale každé má specifický význam.
Tele na nový vrata totiž kouká úplně jinak než husa do flašky :o)

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 7. července 2013 v 15:50 | Reagovat

A co teprve jak kouká husa na nový vrata :-)

4 mengano mengano | E-mail | Web | 8. července 2013 v 8:01 | Reagovat

"Husa do flašky" je u nás taky oblíbená. Pravda, tele kouká úplně jinak než husa. Ta by se dala úspěšně přirovnat snad jenom k tydýtovi. I když ten občas kouká jako puk:)

5 Vyděšená prvorodička Vyděšená prvorodička | 8. července 2013 v 9:12 | Reagovat

Hm, já myslím, že je v tom drobný stylistický rozdíl.
Tele kouká jinak než husa, ta kouká jinak než tydýt. O záměně tydýta s pukem jsem ochotná diskutovat, ale jinak jsou to úplně jiné dimenze zírání. :o)

6 Růže Růže | Web | 8. července 2013 v 14:15 | Reagovat

[4]: A když né jako puk, rozhodně jako bluma!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama