Jablka u stromu Aneb Jaký otec

11. září 2013 v 9:20 | Vyděšená prvorodička
K sepsání tohoto článku mě inspirovala dnešní příhodička.
A že se fakt stala.


Vrátily jsme se s Babuškou z procházky, a že jsem rodič líný, a má dcera dítko šikovné, hned v zádveří jsem jí nakázala sundat boty.
Holka to bere z gruntu, to se musí nechat. Nejen že sundala boty, a odkopla je podle vzoru maminky k botníku, ale jala se bojovat i se svlékáním ponožek.
Když je měla po několika pokusech skutečně mimo chodidla, chvíli je žmoulala v ruce a pak je přepečlivě odložila na podlahu. A odešla.

Totéž se mi stalo několik set dní zpátky s jejím otcem.
Krátce po tom, co jsem se definitivně nastěhovala a stala se paní domu, můj drahý se musel učit ve svém staromládeneckém bytě novým dovednostem.
Třeba že prádlo se odkládá do koše k tomu určeného. A nevěší se přes židli, ani opěrku kanape, ani se neschovává pod stůl nebo kamkoli jinam.
Nejprve jsem po něm svršky (i spodky) trpělivě sbírala a nenápadně naznačovala, ale jednou jsem ho přistihla při činnosti shora uvedené.
V předsíni sundal ponožky, pečlivě je uhladil, rozhlédl se kolem po vhodném místě, pak neznatelně pokrčil rameny, a nechal je upadnout na zem.

Dneska se mi obě historky spojily v hlavě, a donutily mě přemýšlet, v čem se Babeta "potatila".
A opravdu jsem jisté paralely našla.

Nenadálé vstávání.
Otec: Třikrát vypne budíka, tváří se jako uprostřed snu, co si musí za každou cenu nechat dozdát, a najednou Hop! a už v posteli není.
Dcera: Prvorodička nikdy neví, jestli dítko bude vstávat nebo ne. Otevřené oči v postýlce ještě nic neznamenají. Klidně se může ještě propadnout do spánku na další hodinu. A nebo naopak. Spí, spí a během vteřiny stojí a dožaduje se pozornosti.

Dojíždění zbytků.
Otec: Zásadně po sobě nesklízí ze stolu. Naopak. K prázdnému talíři se ještě několikrát vrátí a vidličkou zkouší dostat přisychající fleky z porcelánu. Ačkoli tvrdí, že přidat nechce, že má dost (vždycky vařím porci navíc, kdyby náhodou...)
Dcera: Po dojedení zahlásí "Papaa." - Spapala. A odejde si hrát. A za tři minuty už stojí u talíře se lžičkou a šťouchá si na ni drobečky. Když dostane přidáno, přestane mít zájem. K jídlu se vrátí za několik hodin, kdy se pokouší dostat přisychající zbytek z porcelánu...

Pobíhání po bytě.
Otec: V návalu energie a úklízecí mánie (ano, i muži mají své dny) začne chodit po bytě za účelem debordelizace. Výsledkem patnáctiminutového snažení je jedna lžička ve dřezu a hromada papírů přenesená z kuchyně do pracovny. Zbytek času je vyhrazen pro bezcílné pošukávání a zmatené přecházení z místnosti do místnosti.
Dcera: V podstatě totéž, jen lžička je v odpadkovém koši a lejstra zaměňme za kousky oblečení ukradené z čerstvě vyžehleného komínku.

Bojkot odjezdu/odchodu.
Otec: Ve chvíli, kdy mám sbaleno, oblečené dítko a v ruce klíče od auta, že vyrážíme na výlet, muž si vzpomene, že musí zaplatit složenky (přehrát fotky do počítače, zavolat mamince, roztřídit špinavé prádlo, jít na půlhoďku na záchod, cokoli...) a časový plán prvorodičky se rozpadá.
Dcera: Kočár nastartovaný, maminka oblečená, čaj v tašce, a ratolest odmítá obout si botičky (nebo nechat si je obout) a jde schovávat ovladače k televizi (hledá dudlík, odnáší čaje z poličky do skříňky, vytahuje šatičky z truhly, nebo tatínkovy ponožky z šuplíku, staví z kostek, tančí a zpívá...) a časový plán je v pytli. Naštěstí u rozmilé s tím trošku počítám, takže odchod v jednu znamená začít s přípravami kolem poledne. I kdybychom šly jenom na nákup.

Záliba v elektronice.
Otec: Každý nový spotřebič do domácnosti je podroben důkladnému předvýběru včetně pročtení všech dostupných recenzí a názorů uživatelů. (ano, proto naše varná konvice umí i nastavit teplotu). Po jeho pořízení se na pár dní dostane žena na druhou kolej. Hlavní část mužovy zábavy totiž zabírá pračka (myčka, tablet, čistička vzduchu, mixer...)
Dcera: Ačkoli má své neoblíbené kousky, většina věcí do zásuvky jsou její kamarádi. Nově se naučila zapínat rádio. Prostě "piá" a "tanini" (zpívá a tanyny) a je vymalováno.
Další super věc jsou samozřejmě mobilní telefony a tablet, protože skrývají videoarchivy naší rozmilé. Není tedy dne, kdy by se zničehonic neobjevila s mobilem v ruce se slovy "Mimi", které značí, že nutně potřebuje vidět, jak se před půl rokem koupala, nebo jak si obouvá boty.

A jak nad tím tak přemýšlím, nacházím další a další podobnosti.
Všechno jsou to sice drobnosti, ale když se to poskládá dohromady, vidím v Brebeře přesnou polovinu jejího zploditele.
A ta druhá? Je to mámina půlka?
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 mengano mengano | E-mail | Web | 12. září 2013 v 9:37 | Reagovat

Sova nemůže mít kanárky:)

2 Alena Alena | 13. září 2013 v 22:31 | Reagovat

Super článek! :)

3 bludickka bludickka | E-mail | Web | 21. září 2013 v 17:21 | Reagovat

Hezké, jak je máš oba napozorované, a moc vtipně napsáno!

4 Agáta Agáta | 26. září 2013 v 20:24 | Reagovat

bezcílné POŠUKÁVÁNÍ a zmatené přecházení z místnosti do místnosti. :DD Malý detail, který pobaví :D

5 Maddean Maddean | 28. září 2013 v 11:12 | Reagovat

Odchody jsou u nás stejné drama a to ještě s přítelem nemáme děti. Řekne se v deset a v půl jedenácté ještě čekám v předsíni celá upocená z tlusté bundy až přítel (který běžně neuklízí) doutírá prach nebo podobně.

6 Vyděšená prvorodička Vyděšená prvorodička | Web | 28. září 2013 v 11:17 | Reagovat

[4]: Už jsem tu někde psala, že v kraji odkud pocházím, se šukat používá naprosto běžně. A nenašla jsem žádné jiné slovo, které by danou činnost přesně vystihovalo.
Než ho najdu, musíme si vystačit s pošukáváním.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama