Filozofování o mateřství Aneb Nic jsem se nenaučila

16. října 2013 v 14:00 | Vyděšená prvorodička
Včera jsem měla jakousi filozofickou náladu. A začala jsem se šťourat ve svém současném povolání. Tedy dovolené. Vlastně, práci na plný úvazek.
Mateřství, chápejte.
A zjistila jsem, že za víc než rok a půl jsem se nic nového nenaučila.


Abyste rozuměli, není to o článek o tom, kterak si neporadím s podělanou plenou nebo pliváním jogurtu.
Přemýšlela jsem v širších kontextech.

Už kdesi v hlubokých prvopočátcích blogu jsem psala o tom, že není nic přirozenějšího než mateřství. Ačkoli slovo přirozený se mi v téhle souvislosti troschu příčí, neb zavání věcmi jako přirozený porod a podobně.
Spíš bych měla říct Normální.

Když se v rodině má objevit dítko, řešíme, kam umístit postýlku, kde schovat vaničku a velehromadu plenek. A zdá se to jako problém.
O to víc jsme vyděšení, když pomyslíme na péči o dítko. Jaké bude přijít o všechen volný čas? Zvládneme přizpůsobit denní režim potřebám bábetka? Budeme dělat všechno správně nebo způsobíme drobečkovi nějakou celoživotní újmičku nevhodnou manipulací, nebo nějakými prasáckými návyky? Nebude nás za to dítě jednou nenávidět?

No, a pak to přijde. To, jako to dítě.
A najednou je všechno jinak. Vstáváme, když se vstává. Převařujeme vodu, aby byla převařená. Přebalujeme, protože robátko smrdí.
Tak nějak automaticky. A nenastavujeme si budíka, abychom nezapomněli vyměnit plenku nebo uložit špunta.
Stejně tak necpeme dvouměsíční nemluvně párkem, protože je přece jasné, že taková mrňata uzeniny nejí.

To všechno přijde úplně samo. Přirozeně. Normálně.

Neznám matku, která by googlila návod na to, jak zapnout pásky plenky, aby nepřeštípla dítě vejpůl.
A taky žádnou, která by nechala prcka vyřvat do bezvědomí, protože by prostě netušila, co s ním má dělat. (ano, samozřejmě, že i já jsem jednou nebo dvakrát byla donucená použít taktiku úplného vyčerpání z pláče, ale proto, že cokoli jiného se v tu chvíli míjelo účinkem.)

Netvrdím, že toto je absolutní pravda, protože existují ženy, které výchovu svých dětí nezvládají a péči o ně pak přebírá stát, ale je to tak mizivé procento matek, že obavy nerodiček z mateřství, jsou dost přitažené za vlasy.

Sdílení zkušeností a informací je jiná věc, a tu plně podporuji, protože třeba taková Velká Medvědice má na každý problém v rukávu minimálně tři způsoby, jakým ho řešit.
Ale nevěřím, že matky potřebují v porodnici k dítěti i manuál.

Namítáte, že novorozeně není kojenec, a kojenec není batole? Že se pak výchova a péče o dítko dost liší? Naprostá pravda a nelze než souhlasit.
Nicméně všechny změny ve vývoji se dějí tak pomalu a postupně, že si jich ani nevšimnete. Teď mi přijde naprosto absurdní, že byly doby, kdy Breberka nechodila, nejedla nic jiného než mléko. Nebo si neřekla, co chce, nebo nechce.

Všechno jde za sebou pěkně hladce v průběhu času, že pokud jsem se kdy v mateřství musela naučit něco nového, přišlo to samo, bez toho, abych musela denně trénovat a kontrolovat zda nedělám chybu.

Pamatujete si první třídu? Dlouho se nic neděje, samá legrace, a najednou prásk. Muset si zapamatovat písmenko po písmenku, než dokážete přečíst první slovo? A pak trénovat na nablblých větách, dokud se vám to zatracené b nepřestalo plést s d? Tak přesně to je to učení, o kterém mluvím.

To, o kterém mateřství vůbec není...
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 karlaprazakova karlaprazakova | Web | 16. října 2013 v 17:05 | Reagovat

Moc pěkně napsané.
Máš pravdu, všechno tak jaksi přišlo samo, kdy to bylo potřeba, ale zjišťuji, že něco zase odešlo, protože na některé otázky kamarádek, které ještě mají malé děti, už já matka odrostlých dětí nedokáži odpovědět :-)

2 LoveShy LoveShy | E-mail | Web | 16. října 2013 v 20:58 | Reagovat

To je moc hezké a věřím, že tomu tak je i když mě - co tohle všechno ještě čeká - se to může zdát těžké. Na to si každá maminka musí přijít sama. U svého prvního dítěte budu asi ze začátku ostražitější a budu si hodně věcí zjišťovat jak co má být a co mám udělat, ale tím se řídit nebudu, jen se o to opřu a sama si na všechno přijdu po svém.

Přijde mi, že dnešní doba všechno zároveň usnadňuje, ale tím komplikuje. Je tolik vymožeností a pomůcek, že si člověk neumí vybrat a ani to nepotřebuje. Vždyť naše babičky, prababičky a tak dále taky zvládly vypiplat a vychovat děti bez čehokoliv dnešní doby. A bez internetu. Nedávno jsem byla na návštěvě u kamarádky a její mamka má miminko. A byla celá nesvá, že miminku neroste pátý zoubek KDYŽ V TÉ PŘÍRUČCE PÍŠOU, ŽE TO MĚLO BÝT UŽ MINULÝ  TÝDEN! To jsem myslela, že mě klepne :)

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 18. října 2013 v 18:07 | Reagovat

Ono asi nebude náhodou, že existuje právě slovo "při-rozené" :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama