30. prosince 2013 v 11:52 | Vyděšená prvorodička
Trošku morbidní název článku, nemyslíte?
Ale nebojte, hned vám to vysvětlím. "Rakev" totiž přezdívám nejoblíbenějšímu Breberčinýmu vánočnímu dárku.
Tedy, nebyl to až tak úplně dárek, a ani nebyl pro ni.
Tatínek se letos opět vytáhl (i přes mou averzi k nahrazování funkčních spotřebičům novými, většími, designovějšími a šikovnějšími) a nechal Ježíška pořídit mi kuchyňský robot. Se spoustou nástavců, mlýnků, řezadel, šlehadel a hnětačů.
Výhodou je, že už v klidu můžeme hnětat maso na šunku a výsledek bude vždycky parádní, na druhé straně jsem strávila Boží hod přesunováním vybavení kuchyně tak, aby bylo nového mazlíka kam uložit.
Babetku jsme moc neřešili, neb nám už pár týdnů před Vánoci strašil doma velepytel hraček po dětech kamarádů.
Jako, abyste si nemysleli, já nejsem až taková krkavčí matka, abych dítku nedopřála, ale dokud nemá svůj pokoj, nebo aspoň kout na uklízení hraček, musím množství jejího majetku držet na uzdě.
I vybrala jsem pár favoritů z pytle, zabalila a nadílka vyřešena. Dokoupila jsem jeden měkký dárek. (to abych maličkou připravila na to, že Ježíšek nenosí jen hračky...)
A musím uznat, že dítko ve dvaceti měsících je stejně nadšené z panenky jako z ponožek. To je výhoda Vánoc v tomhle věku.
(Ale myslím si, že B. by se bez traumíčka obešla i bez nadílky.)
Nejlepším dárkem pro ni totiž byla krabice od mého robotu. Krásná, pevná, zavírací a přesně velká na polštář a všechny plyšáky.
Po nadílce, kdy si tatínek s maminkou hráli na zemi s novým spotřebičem, odnesla rozmilá hračky spinkat do krabice, přikryla je dekou a zavřela rakvičku.
My dospělí, zaujatí montováním příslušenství, jsme si po chvíli všimli nebývalého ticha v pokoji, které bylo přerušováno pouze vykřiky jakési princezny v televizi.
Vyděšeně koukám, kam zmizel potomek. A co myslíte, B. vytahala hračky z krabice, našla dudlík a zalezla do rakve sama. Zavřela víko, přikryla se, a na můj dotaz, co tam dělá, lakonicky odpověděla :"Spinkám."
A vězte, že během svátků se její pobyt ve tmě v krabici pohyboval v desítkách minut.
Zkrátka našla si svůj pelíšek, kam se může schovat, a být chvilku jen tak sama, aby vstřebala všechny dojmy z Vánoc.
A maminka si tak může v klidu udělat kávu, sednout s nohama nahoře a být tak trochu líná...
Všem rodičům (i těm nastávajícím nebo potenciálním) doporučuju kupovat dětem místo hraček krabice!
(Zachráníme planetu, nebudeme uklízet rozsypané hračky a rozsypané nervy a dítku dopřejeme vlastní kvartýr. A budeme moci být líní!)
Tak to je ovšem dobré... není nad tento věk, kdy se radují i z ponožek. Dcerka dostala u druhé babičky jen různé (krásné) trika a byla viditelně zklamaná. Čekala dotykáč (na krmení Furbyho), co kdyby ten Ježíšek dodal něco, co rodiče kupovat odmítají, že? :-) A to jí je 7 let! :-) Není nad věk, kdy se dítě raduje i z krabice :-))