Málo maštěný Aneb Adventní

5. prosince 2013 v 12:50 | Vyděšená prvorodička
Jako správná domácí tvořilka (fuj, to je ale slovo, úplně mi trnou zuby) jsem se pokusila zpříjemnit nám adventní čas výzdobou. Mužovi je to sice jedno, dítku taky, ale tak atmoška přece, ne?

Věnec - klasika. Kterou se ovšem nikdy nenaučím, a to už jsem pár let v zácviku.

Zkrátka, každý rok se mi na něm nepovede něco jiného. Jednou se mi odlepují blbůstky z větví, pak mám zas křivě svíčky (a ne a ne se s nimi domluvit na správném směru stání), a letos jsem byla poněkud megalomanská, takže z několika nakradených větví mám věnec sice obřích rozměrů, ale zato dost anorektický.
(Ale nechtějte po mně, abych ho rozvázala a zkusila to znovu. Já už ten bordel prostě podruhé uklízet nebudu!)

Dobrá, popojedem. Adventní kalendář mi visí, budiž to považováno za úspěch. Předcházelo tomu ale tříhodinové snažení a asi kilometr čtvereční zmuchlaného papíru, než jsem přišla na rozměr obálečky, do které se dá schovat kostička čokolády, aniž by se celá rozpatlala, nebo neustále nevykukovala na světlo Boží.

A protože jsem trochu masochista, a plastové baňky z Tesca se mi od loňska už zajedly, rozhodla jsem se, že nutně potřebuju 3D papírové hvězdičky, kterými obvěším všechno, co přede mnou neuteče.
V internetových vodách jsem si našla origami návod.
Při pokusu 1 jsem skončila u kroku 2.
Při pokusu 2 jsem to zvládla až na krok 3. A pak zapojila svůj intelekt, půl hodiny náhodně skládala, až jsem dospěla do stejného tvaru, jako byl na obrázku. Sestavila jsem tedy z pěti dílů finální hvězdičku a ona? Byla krásná, ale 2D. (To jsem si ji rovnou mohla vystřihnout z papíru a nemusela obětovat celé dvě volné hodiny odpoledního mrněcího spánku.)

Nechala jsem to dva dny uležet (proto píšu o adventní výzdobě s drobným zpožděním) a třetího dne jsem dospěla až na samý konec návodu a ze samé radosti do noci skládala blbý hvězdičky!

Já tyhle návody na rukodělky prostě nechápu. Origami, háčkování, pletení, šití.....španělská vesnice. A přitom bych tak ráda pokročila ve svém všeumětelství. Říkám si, že to asi souvisí s mou averzí k matematice. Jak se někde v návodu objeví číslo, nebo označení písmenem, jsem v háji. Pamatuju si, že jsem na střední při počítání tečen trojúhelníků říkávala, že jsem příliš velký bohém na to, aby mě zkrotily pravý úhly.

No, nakonec jsem z matiky nepropadla, ale bylo to o fous.

O to víc se divím, že naše rozmilá se v číslech úplně vyžívá. Pořád něco počítá. "Jena, dvě, či...sedum, pět...." a já koukám, jak kolektuje hračky nebo prstíky.
U Velké medvědice dostala na lednici číslové magnetky a za dva dny poznala jedničku a dvojku.
Její nadšení sice vítám, ale naprosto nechápu.
Proto se snažím najít v tom alespoň nějaké zalíbení, tudíž u nás teď letí počítací básničky. Znáte to, Jedna, dvě, Honza jde... a cos to Janku, cos to sněd. (Kdybyste znali nějaký další a parádní, sem s nimi, ráda rozšířím arzenál!)
Babeta z druhé jmenované akceptuje pouze číslice a sousloví "máo mačený!"


Ale co, zbytku slov se jednoho dne dočkám taky. Vždyť Halí, belí mi už odříká celé. (Ono to totiž není tak dávno, co z téhle písničky zpívala jen "Koně, koněěěě...Koně, koněěě...." Co si budem říkat, ta zpívánka nemá úplně duchaplnou melodii a když k tomu přidáte jen jednoslovný text a dvacetiminutový refrén při cestě z chalupy - v autě se totiž nejlíp zpívá, to víme všichni - je to i pro otrlou prvorodičku trošku na palici.)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 silnamadam silnamadam | E-mail | 5. prosince 2013 v 14:33 | Reagovat

hlavně no stress, já mám jen věnec z chvojí nade dveřmi, jmelí jsem leště nekoupila, nenazdobila byt Vánočně a nějak mi to žíly nerve.Stromek na koupi,mám takdy dost času. S 5 ti letým dítětem se mi fakt nechce bláznit a šaškovat kvůli vánocům. No a co ,je to den jako každý jiný. Jen se víc pije, jí a nejde se makat. Což je super. Jinak v tom nic extra nevidím. Máme tak jako většina ostatních k večeři bramborový salát a řízek ale ten si dáme i jindy, když máme chuť. Nejvíc se těší syn, na dárečky. Hlavně na to jak roztrhá papíry z balíčků a krabice bude tahat po bytě a dělat s nimi binec. No jako každý capart. Takže klídek,kafčo, nohy na stůl..nějaké cukroví mám objednané a zbytek tak 5 druhů upeču sama. Má to být o atmošce.vánoční punč,klídek vůně jehličí a ne o tom kdo koupí víc dárků,načančá byt nebo dům a lítat jak pako? Na to mě neužije. Tak hodně zdravíčka a klídek,nač se stresovat.

2 founovavanda founovavanda | 5. prosince 2013 v 14:42 | Reagovat

Je to velice povedené. Krásně píšeš.

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 5. prosince 2013 v 20:12 | Reagovat

Koně, koněěěě mě fakt dostaly. Báječnej minimalismus :-)

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 5. prosince 2013 v 20:15 | Reagovat

Nu, tihle koně se mi nejspíš zdají příliš neživotní, proto to obludné ypsilon. Řeknu tedy pro jistotu, že "koňové, koňovéééé" mě dostali, to je pak tutovka :-).

5 avespasseri avespasseri | E-mail | Web | 6. prosince 2013 v 9:06 | Reagovat

To není matikou. já měla u matury za jedna a stejně ty návody nechápu :-)))) Možná ale dcera jednou bude, tu už v první třídě učí v matice plány staveb a skládání papíru :-))))

6 mengano mengano | E-mail | Web | 7. prosince 2013 v 8:49 | Reagovat

Jsem velmi podobně matematicky a tvořivě nadaná, takže tě velmi chápu:)
Děti ovšem dokážou překvapit. Moje dcera je vyloženě technický typ, výborně řídí, zvládne obložit koupelnu. Až si tak někdy říkám - nedošlo v porodnici k nějaké záměně?:)

7 Vyděšená prvorodička Vyděšená prvorodička | Web | 12. prosince 2013 v 13:02 | Reagovat

[6]: Taky jsem na to myslela, ale jelikož jsem si z porodnice vezla miniaturu svého muže, na záměnu nevěřím. Tedy vlastně, otec jistý, matka nejistá....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama