Než začnou pohromy, které se neodmyslielně vážou k Vánocům (jako nenalezené dárky, nesvítící světýlka na stromku, na uhel spálený kapr, rozbité baňky a tvrdé cukroví), musím si zrekapitulovat, jak se mi zadařilo nepodcenit adventní přípravu.
Letos jsem obzvlášť úspěšná. Mám vydrhnuté kachličky v koupelně i na záchodě, zazimované letní (!) oblečení, skříň na ložní prádlo v příslibu (víte, jak můj muž nemá rád skříně? Tak už jsem ho přesvědčila, že mít povlečení v krabicích, když se nikam nestěhujeme, je lehce kontraproduktivní. Kdo by to furt v těch bednách hledal.), lednici umytou, koberec z obýváku schovaný v dílně - aby se nemuselo jehličí vysávat a stačilo ho jen zamést, když se ta naše vysavače bojí...
Naučila jsem se plést vánočku ze šesti pramenů. A nerozjela se. A nedrobí se. A vůbec, je tak dobrá, že ani nevadí, že jsem zase usušila perníčky na kámen.
A Babeta? Ta se taky činila. Umí zpívat hajdom, hajdom a Ježíšku, panáčku a uklízet hračky. Obuje si boty a svlékne punčochy. A zapne si čepici. A najde ovladače pod postelí. Když má hlad, housku si přinese sama. Řekne, na co má chuť. Naučila se pít antibiotika bez pláče a dávení. Odnáší drobky, co najde, do koše. Který za sebou zase zavře. Hlásí, že je unavená, najde dudlíky a odchází k postýlce bez brblání. Sní sama jogurt a začala používat vidličku. Nepíchá se s ní do oka.
Značka ideál, a mně nezbývá než se jen těšit, jak se letos určitě nic nepokazí, a když se náhodou něco rozbije, Breberka to uklidí za maminku.
Takže o Vánocích budu sedět u pohádek, pít svařák, a úkolovat dítě.
Přeju vám, ať jsou vaše Vánoce taky plné takových malých radostí!
(to si pak i Ježíšek s bačkorama a deodorantem může trhnout nohou!)
Obvykle tvé články čtu bez komentáře. Jako bezdětná a žijící u rodičů jaksi nemám co dodávat :D
Ale takové dítě, jako máš ty, by si přála snad každá :D Uklízející a poslušně spinkající dítě jsem ještě nepotkala :D