Bad hair day Aneb Frizůra

15. ledna 2014 v 13:20 | Vyděšená prvorodička
Vůči určitým druhům nepořádku nebo diletantství v rodině jsem už zcela imunní (mužova trička volně ztrácená v bytě po příchodu domů, prázdná krabice od mléka na lince přímo nad košem na plast, dva dny nevyskládaná myčka, která pomalu zeje prázdnotou, protože se skoro všechno nádobí z ní už spotřebovalo, ale špinavé se hromadí ve dřezu, aby se přece nepomíchalo s tím čistým, které ještě nikdo neuklidil), ale v jistých věcech jsem fakt pedant.



Jsem dost háklivá na nůžky. (Protože sehnat dobré nůžky, aby mi vyhovovaly tvarem, velikostí, kvalitou i cenou, to je, vážení, opravdu běh na dlouhou trať) Jedny kosmetické jsou na nehty, jedny na párání - a kdo je prohodí, dostane přes prsty a doživotní domácí vězení, a ještě na něj pošlu babu sociálku!
Speciální nůžky mám na otvírání mléka, jedny na stříhání látky - na ty mám spciální schovky, a dokonce několik, aby mi s nimi někdo v nestřeženém okamžiku neotvíral třeba to mléko. Dlužno dodat, že si je občas zastrčím někam tak šikovně, že je nenajdu ani já.
No a pak mám dětské nůžky na nehty se zaoblenou špičkou, ke kterým se chovám dost macešsky. Od otvírání krabic, přes dotahování povolených šroubků na pánvičkách. Jsou totiž jinak úplně na nic.

A běda, když o některé přijdu! Třeba ztrátu svých skvělých univerzálních kancelářských nůžek z papírnictví za 12 Káčé si budu vyčítat ještě dlouho. Zmizely mi někde mezi dvěma vrstvami izolace na střeše při rekonstrukci hospůdky.

A proč to všechno říkám?

Když Breberce vyrašilo na hlavě prvních pět vlasů, dohodli jsme se s tatínkem, že z maličké bude jednou dlouhovláska. Muž k nim tíhne, a já mám traumíčko z dětství, kdy mě Velká medvědice stříhala na kluka, a pozdějí podle hrnce, a nikdy mi nedopřála tu slast princezen odhazovat lokny, a noční můru rodičů, denodenně trápit prcky hřebenem.

Pravda, počet pět vlasů byl nakonec vývoj konečný, a ještě dlouho trvalo, než původní osídlení hlavy navštívili i kámoši a z našeho drobka se pomalu ale jistě začala stávat holčička rozpoznatelná i bez pohledu na naušničky.

Dlužno dodat, že ty první vlásky hlavě i tak kralovaly, prodlužovaly se a vůbec, dávaly o sobě znát. Asi v půl roce, kdy měla B. porost sotva znatelný, měla ofinu. Přesně těch pár vlasů jí padalo do očí.

Když už jsme začali používat kartáče a hřebínky na krocení toho chmýří, nastoupily i další propriety, Sponky a gumičky.

A najednou z toho byl každodenní maraton.

"Babetko, culíka nebo sponku?"
"Mmmmm....neci."
"Babetko, budou ti padat vlásky do očí a bude ti to vadit."
"Mmmm...jo. Vadit. Ponku. Ppnku ci ne. Cuíka."
"Tak drž."
"Eeeee, čo děáš? Boí!"
"Prd bolí, drž."
"Cuíka neci, sem pintezna, ponku ci."

A jednoho dne, kdy mamince došla trpělivost, neboť drahá měnila názory na svou frizůru častěji než politici po volbách, a kolečko ohledně culíku, copánku a sponky jsme prošly třikrát, nabídla jsem jí novou možnost.

Tak já ti ty vlásky ustřihnu a bude.
A prej: "Tak jo. Nůsky? De más?"
I vzala jsem své pečlivě střežené nůžky na látku (!) - neb kadeřnické zatím nevedeme, a zarovnala jí precizní ofinku. A malá? Nekonaly se žádné scény s vypíchnutýma očima, ani vystřiženým zubem ve vlasech. Seděla, koukala, a bylo jí to jedno.
A nakonec prohlásila: "Dobý je to. Pintezna sem už."

No, a máme klid. Už se nekoná žádný bad hair day, kdy krotit jemňoučké vlásky byl úkol složitější než krocení tygrů, skončily diskuse o vlasových doplňcích a Babeta nešílí, když jí vlasy lezou do očí...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Verča Verča | E-mail | 15. ledna 2014 v 13:47 | Reagovat

Dlouho, předlouho jsem hledala recept na to, jak se stát princeznou a konečně to vím. Jen si nejprve budu muset nechat narůst tu ofinu, abych měla co ustřihnout.
Teď mi ale došlo, že breberka říkala vlastně cosi o pintezně, ne princezně... Myslíš, že potenciální princ na bílém koni ten rozdíl pozná?

2 mengano mengano | E-mail | Web | 15. ledna 2014 v 17:53 | Reagovat

A počkej, jaké převeliké radosti si užiješ, až Babetka ze školky dotáhne vši. Když je hrdě přinesla naše malá, bylo o zábavu hned postaráno. V dlouhých vláscích se jim velmi dobře bydlelo.

3 Skříteček2 Skříteček2 | Web | 15. ledna 2014 v 18:09 | Reagovat

Je fakt, že když už si člověk jedny nůžky oblíbí, nedá na ně dopustit.

Tenhle článek mě donutil zavzpomínat na moje dětská léta, kdy jsem 'bad hair day' měla snad každý den bez výjimky. Jemné blonďaté vlásky, po kterých klouzaly veškeré sponky a dokonce už i gumičky, vlásky, které zelektrizovaly při sebenepatrnějším pohlazení, ... Kruté vzpomínky z dětství. :D

4 Taychi Taychi | E-mail | Web | 15. ledna 2014 v 21:31 | Reagovat

Já nosila jako malé vlasy pěkně na palmičku, sponky úplně po celé hlavě. Jemné vlasy no. A v první třídě přišly breberky a moje krásné husté vlasy zredukovaly svůj počet na pár. Díky bohu, těchto pár tisíc vlasů přežilo návrhy babičky na stříhání, aby mi nelezly do polívky. A taky stříhání ofiny tatínkem. Ofina měla mnohem více zubů než já v puse :-D

5 FloydNakew FloydNakew | E-mail | Web | 17. ledna 2017 v 3:05 | Reagovat

best prescription migraine medicine  <a href=http://www.stesolid.cybersite.nu/>kopa stesolid online</a>  buy real viagra no prescription

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama