Máma míní, dítě mění Aneb Plánovačka

27. ledna 2014 v 15:42 | Vyděšená prvorodička
Asi bych měla přehodnotit svoje priority nebo tak něco.
Poslední dobou se moje plánovací obsese ocitá dost v troskách a mě to celkem ničí.


Babetka si za svůj nepříliš dlouhý život uvykla na určité rituály. Nemá toho moc, na čem je závislá, proto jí to dopřávám, seč mohu.
Jednou z věcí je mlíko ráno a večer. Ráno pěkně do postýlky, ano, obě máme pomalé starty. A večer se bez mlíka prostě nejde spát.
Budiž, je to zdravý, dá se to sehnat v různém složení pro konkrétní věk.

Tou druhou nezbytností je odpolední spánek (a hodlám se mu podřizovat kldině až do nástupu povinné školní docházky. Však mám taky dojem, že mě za to tety ve školce budou milovat).

Ale právě holččino poobědní hajání mě v několika minulých týdnech dost potrápilo.
Breberka je zlatá, protože si většinou sama řekne, že je unavená, a že jde spát (tímto zdravím matky nespících dětí a dušuju se, že se nechlubím, jenom konstatuju fakt).

Blbý je, že mi to ohlásí třeba v okamžiku, kdy dokončuju nákupní seznam, který hodlám využít ještě během dopoledne. Nebo nebude žádnej oběd, tak.
Ale jít nakoupit i přes Babetiny výhružky, že je k smrti unavená, to je skoro tak bezpečné, jako strkat medvědovi hlavu do tlamy, lechtat ho na břiše a prozpěvovat: Že mě nekousneš, že mě nekousneš.....
Zkusila jsem to jednou, hrdinně zvládla cestu do krámu, abych z něj vzápětí vystřelila s pěti rohlíky a hysterkou na krku.

Takže dítko raději v těch jedenáct uložím (ačkoli jsem si jistá, že v posledním měsíci neuléhala dřív než v jednu odpoledne).

A nebo naopak. Naplánuju si odpoledne, jak si něco s B. užijeme, a koukám, a je půl třetí, dítko už hodinu v postýlce, prozpěvuje, vykládá, přemisťuje hračky z jedné strany postýlky na druhou, zouvá a obouvá ponožky, dožaduje se upadnutého dudlíku a nepůjde spát a nepůjde a nepůjde.
Bohužel, varianta uskutečnit zábavný plán hned, a dítě dát dospat později, je taky k ničemu.
Jednak už cestou na bazén začne být drahá mrzutá, pak s ní není řeč a nechce do plavek, a ve finále mi ještě usne cestou domů na rameni, aby se dosyta a dorůžova vyhajala, a vstávala úderem sedmé, kdy má zasedat k večeři, aby stihla koupání, a v osm už zase hurá do postele.
Jenže pokud se posune odpolední chrupkání, tak osm není osm, ale půl dvanácté, no a mámo snaž se, jak chceš.

Dnešek je typickým příkladem. Nákup dopoledne jsme nestihly, neboť dáma byla unavená, v postýlce pronadávala dvě hodiny, aby pak usnula blaženým spánkem, teď máme skoro 4 hodiny a sůl z krámu potřebujem jako sůl.
A to jsem ještě dneska chtěla stihnout koulovačku a poštu.

Jenže než se rozmilá vyhajá, začne se smrákat, zavřou nám hřiště a já budu v šeru tahat po nákupech dítě s koláčkem v ruce (abychom doma ušetřily čas za svačinu), o koulování si budem jen povídat a poštu odložím na další den (tak jako dělám poslední týden).

Asi bych měla změnit priority nebo co. Buď nebudu brát ohled na spaní dítka, nebo naopak, všechno podřídím jemu, a rezignuju na třídění odpadků, nákupy a výlety za kulturou.
A nebo už nevím. Začnu psát blog.


P.S. Jedna věc naprosto mimo téma. Rok 2013 byl pěkně na pytel, a já prorokuji, že 2014 bude rokem velkých změn. Tak.
To jen abych vám pak později mohla říkat: Vidíte, já to říkala!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Verča Verča | E-mail | 27. ledna 2014 v 21:18 | Reagovat

Jé, plánování!
Činnost v naší společnosti tolik potřebná, činnost, kterou absolutně nezvládám a to i bez dítěte.:D
Někdy je plánování velmi potřeba, (vždyť jak bychom si domluvili třeba schůzku), ale já osobně když nemusím, neplánuji... anebo jo, ale moc na tom nelpím, takže když se to změní, lépe se pak přizpůsobuji.
Někdy je to ale těžké. Třeba když máš v 15 hod. zkoušku a ty ještě v 7 ráno umíš jen úvod... anebo když jdeš celá natěšená za přáteli do čajovny, (mobil v reklamačním řízení), a posléze zjistíš, že odešli jen pár minut před tebou.
Těch příkladů je spousta, dneškem nevyjímaje.
Na druhou stranu musím říci, že to hlavní co vyjít má, vždy nějak vyjde.

2 máteř máteř | E-mail | 27. ledna 2014 v 21:53 | Reagovat

Já si můžu naplánovat co chci, protože máme děti z opačného spektra - přes den nespí od roka a půl. Ráno se divíme že všechny pohádky začínají až v 6 (díky, díky díky můj milovaný DVD přehrávači, ty který mi umožníš upadnou do komatu třeba až do páté hodiny). Večer pomýšlím na stěhování na velmi odlehlé místo, protože kolem 10 klidně přijdou s tím,že si budou hrát na rytíře na koni, skákat na míči, nebo vysypou krabici dupla (proč je to, sakra, takovej rachot?Kdo to vymyslel?).
Přes den stíháme cokoli, ona i školka začíná až v 6 takže ráno žádné honičky :D

Doufám, že s rokem 2014 máš pravdu, jsi už 3. člověk co ho prorokuje velmi pozitivně :)

3 mengano mengano | E-mail | Web | 28. ledna 2014 v 9:26 | Reagovat

[2]: Taky by to proroctví mohlo znamenat, že 2014 bude pro změnu ještě krapet horší:) Ale nebuďme bubáci, že:)

4 renuška renuška | Web | 28. ledna 2014 v 10:25 | Reagovat

Nu, musím říci, že moji kluci spali každý jinak, ale ten první - na toho jsem asi byla nejtvrdší - byl přímo ukázkový. Ten druhý je aktivnější pořád, stačilo mu půlhodinky, hodinka, do toho pořád měl hlad ... ale všechno se dalo. A jak to, mrcha, rychle uteklo ...

PS: Mohu se spoléhat na Tvé PS? :-)

5 Vyděšená prvorodička Vyděšená prvorodička | Web | 28. ledna 2014 v 20:28 | Reagovat

[4]: Jednoznačně. A jakmile to nastane, budu informovat, jako že se prvorodička jmenuju!

6 piuPIU piuPIU | Web | 20. února 2014 v 1:20 | Reagovat

Já jsem sice jako malá spát nechtěla (a ne a ne!), zato teď, když chodím na VŠ, jsem odpolední hajání obnovila a nikdo mě dokonce ani nemusí nutit. Bohužel, už se mi od maminky nedostává za poslušný hajání žádný chvály, jen výčitky za neumytý nádobí... Člověk se nezavděčí :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama