Báječné "blbé" knihy Aneb Jak je to s tím náchmatem?

25. února 2014 v 12:58 | Vyděšená prvorodička
Dnes o tom, jak pro rodiče nenáviděné hračky mohou být zatraceně dobrým společníkem pro prcka. A nebojte, ani o dešifrování slovníku nepřijdete! Aneb Ochopody a kemílky nástup!



Babeta dostává dárky od rodičů, příbuzenstva, kamarádů, známých i relativně neznámých lidí. (Taky bych se tak někdy chtěla mít...)
I stalo se jednou, že muž dotáhl domů tašku dětských knížek.
Mezi nimi i sada 4 obrázkovek, které jsem okamžitě zamýšlela poslat dál. Hlavní hrdinkou je holčička Ivanka, která dělá různé věci. Třeba se koupe. Nebo jí. Nebo je nemocná.
Zkrátka činnosti ne úplně zajímavé. Abych krátce zrecenzovala, děj to nemá extra poutavý (Ušiní se, pak se svlékne, vleze do vany, zase vyleze, utře se a oblékne do pyžamka. Žádný drámo.), textu pomálu, a ještě blbě přeložený (s mužem se smějeme větě "Těsto mocně kyne."), nakreslená Ivanka je křivonohá, plešatá, ušatá, zubatá a hubatá. A taky většinou nějakým způsobem ušmudlaná.
Ale co naplat, naší Breberkou milovaná.

Dokonce ji ze své knihovničky vatáhla snad dřív než krtečka,
jedna z knížek prošla koupelí,
druhá je ozdobená malůvkami (jako vysvětlete mi někdo, jak se nepozorovaně dostane dítěti do postýlky kniha a fixa v jeden okamžik. A to přesně v půl desáté večer? Maminka v blahé nevědomosti myslíc, že dítko je dávno v říši snů, a ta malá čarodějnice zatím pečlivě vybarvuje jednu stránku za druhou, a přitom se ani jednou nedotkne povlečení, ani pyžamka, ani obličeje....a to celé potmě!),
pravidelně cestují k babičkám (a maminka se modlí, aby se při přesunech záhadně objevily na úplně jiném místě, než je prvorodička. - Jako, ty knihy, ne babičky. Ale to se nikdy nestalo, protože B. si je střeží jako oko v hlavě, i kdyby je měla držet celou cestu na klíně a ani oka nezamhouřit.)
a už jsem se smířila s tím, že s námi prostě budou bydlet.

Při prvním Babetině krvácivém zranění, ano, řízla se o papír, se mé drahé potomče po zběžném ošetření dožadovalo, že chce náchmat.
A maminka vyjmenovala snad všechny podobně znějící slova, ale výsledkem bylo jen Breberčino zuření: "Maminko, ty mi zumíš ne!", až byla Prvorodička potupně odvedena ke knihovně, kde mi maličká demonstrativně vytáhla knížku Ivanka lepí NÁPLASTI.
Ano, Ivanka si totiž ukopla palec, a pomohla jí náplast. A jelikož je to velká legranda, ke konci knížky byla postavička oblepená úplně všude, kam její dlouhé špagetovité ruce dosáhly. Včetně všech hraček a vybavení pokoje.
A maminka pochopila, ustřihla kus té medvídkové věci z lékarničky a polepila dítě.

Babeta pak celý den hrdě chodila se vztyčeným omedvídkovaným prstíkem, ukazovala ho každému na potkání (namátkou: seniorka v parku, pokladní v supermarketu, sousedovic prckové, včetně paní sousedky, asijský prodavač, a nakonec i tatínek) a vůbec byla celá pyšná na svoje první zranění.

To jsem si tedy myslela já. Jenže začal kolotoč vydírání. "Mám žížu, dej mi náchmat. To pomůže." "Maníáček má au, dej náchmat maminko, plaká pokože." "Nemám náchmat. Dej mi. Maminko posíííím....."

Tady se tedy tužily prvorodí nervy, kdy jsem dokola vysvětlovala, k čemu náplast slouží, a kdy je její použití neúčelné.
O to větší byla pak Babetina radost z odběru krve nebo očkování, kdy na místo vpichu dostala svou oblíbenou náchmat!

Pak chodila s nosem nahoru a neustále opakovala: "Mám náchmat Ivanka jako jsem, vidíš? Koukni maminko, mám náchmat jako Ivanka."

Takže sumasumárum, kromě epizody s náplastmi, se díky knihám o Ivance maličká nebojí fénu (tedy spíš se statečně drží, protože Ivanka si vlásky taky fénuje), nezlobí u jídla (protože Ivanka ráda jí), a nevzteká se, že chce jít ven málo oblečená (protože Ivanka sundala šálu a čepici a skočila na ni nemoc Baziliška). Maminka tedy uděluje této sadě knih výsostné místo v knihovně a omlouvá se nakladateli za tajný nápad zatopit jednou Ivankami v kamnech.

P.S. Jste zvědaví na řešení kvízu z minula?
Překvapivě žamíčko jste dešifrovali jako pyžamko bez problémů (narozdíl od maminky),
kofonónem v naší rodině rozumíme mikrofon (tedy ona je to nabíječka k telefonu, ale Babeta ho používá při obývákových pěveckých vystoupeních) a tefonon je jednoduše a správně telefon.
Naše oblíbené (a nyní již napříč příbuzenstvem hojně užívané) akafkaf je ovladač, myšleno ovladač k televizi. Holt se spuštěním televize Déčko nedílná součást vstávání.
Náchmat jsme si vysvětlili (a před několika dny i toto zmizelo v propadlišti dějin, neboť drahá už říká nápast, takže legrace je konec)
Maníáček byl trošku chyták, je to Bramboráček. A jmenuje se tak jeden z Babetiných medvědů. Fakt, Bramboráček.
A posledním slovem byly hamky, což si můžete zapsat do slovníčku jako náramky. Mé dítko obecně považuje konec slova za významově důležitější než jeho začátek, takže zvlášť u delších slov předpony nebo první slabiky prostě vypouští...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 renuška renuška | Web | 25. února 2014 v 13:21 | Reagovat

No, že jsem se pobavila :-). Tak náchmat je náplast. No prosím, proč ne?
Taky jsme s ní léčili kdejakou bolístku, jeden čas byla spotřeba nadprůměrná, teď však stačí opláchnout studenou vodou, nechat zbytky krve vsáknout do kapesníku a je po všem. Už mám totiž doma drsňáky :-).

PS: Naučná literatura o Ivance je best of! To jen my velcí jsme zkažení vlivem konzumu :-D

2 userka userka | E-mail | Web | 25. února 2014 v 22:25 | Reagovat

Aha, tak aspoň něco jsem tipla dobře :D Těším se na další článek ;)

3 Verča Verča | E-mail | 25. února 2014 v 23:18 | Reagovat

Babetka je hotový lingvista. Já jsem neuhodla nic.:D
Jo, on si člověk řekne, že je knížka nezajímavá, ale co zajímavějšího může pro malé dítko být, než zcela běžné činnosti? To jen my jsme zhýčkaní a chtěli bychom na Kanáry. Dítěti stačí náchmat.:D

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 27. února 2014 v 7:02 | Reagovat

Taky bych dnes potřeboval náchmat - proti nepříjemným jednáním. Myslíš, že pomůže, Ivanko? :-)

5 Vyděšená prvorodička Vyděšená prvorodička | Web | 27. února 2014 v 8:36 | Reagovat

[4]: Buď náchmat, když není po ruce, tak čajík. A nebo ovečka. To je kombinace, která pomůže vždycky. Empiricky potvrzeno.

6 mengano mengano | E-mail | Web | 27. února 2014 v 8:54 | Reagovat

Můj vysokoškolsky vzdělaný bratr do tří let odmítal komunikovat s okolím. Zřejmě jsme mu nestáli za nějaké to slovo. Když se rozhodl konečně promluvit, dost dlouho používal výrazy jako fébák (šroubovák), faka (moucha), ekaka (elektrika). Máti propadala depresím a zoufala si, že z toho kluka nikdy nic nebude:)

7 Verča Verča | E-mail | 27. února 2014 v 18:12 | Reagovat

[6]:Můj někdejší přítel do tří let vůbec, nebo téměř vůbec nemluvil. O pár let později si z tábora přivezl dyplom za nejukecanějšího táborníka.:D

8 Lenin Lenin | Web | 27. února 2014 v 21:53 | Reagovat

Všechny děti jsou v začátcích jazykových projevů tak krásně roztomilý s těma jejich vejmyslama, až by člověk plakal dojetím, rodičstvo si pak vzájemně doplňuje slovníky a chlubí se, co zas dítko řeklo špatně, postupem času z toho vzniknou veselé rodinné histroky a vzrostlý jedinec se může bavit tím, co kdysi vymýšlel, jenom já jsem samozřejmě musela říkat všechno super správně, a tak když po matce škemrám vtipná slůvka, odbyde mě vždycky slovy: "milionkrát jsem ti říkala, že jediný slovo, který si říkala špatně, byl HOVEN (oheň)". Ach jo. :D

Moje mladší sestra říkala rantěnka (rtěnka), ratuťovej teploměr (rtuťovej teploměr), žifara (žirafa), škotrdle (štokrdle), vlice a vlíče (lvice a lvíče) a spoustu dalších nesmyslů. Dneska jí je čtrnáct, někdejší nedostatky opravila, za to mám dojem, že vymyslela nový. A nebo nerozumím slovníku dnešní mládeže? :D

9 VavaVeve VavaVeve | 30. listopadu 2014 v 15:24 | Reagovat

Mým oblíbeným slovem byl prej DIDILOR.. asi se ptáte co to je? To je jasný, že přece televize :-D (říkám si asi od slova televizor? ale zas je fakt, že takhle se u nás telce nikdy neříkalo, takže netuším, jak jsem přišla zrovna ke slovu didilor) :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama