Rodná hrouda Aneb Hlídač krav

18. února 2014 v 21:08 | Vyděšená prvorodička
Hledáte na blogu nový článek a on jako Godot stále nepřichází?
Omluvou mi budiž, že jsem poslední dva týdny trávila na rodné hroudě hlídáním stařenek, dětí a psů. Tedy od všeho v počtu jeden kus.
A při tom jsem se zaobírala myšlenkou, jak je báječné, že si někdo vybere takové povolání, při kterém vytahuje lidem z těla věci, které tam nepatří, aby vás dal zase dokupy. Jako opravář. Tedy o chirurgovi mluvím, abyste pochopili.


Velká medvědice potřebovala píchnout se zaléváním kytek, venčením jorkšíra a bavením Matky rodu po dobu svého pobytu v nemocnici.
I sbalila jsem Babetu, prázdné zavařovačky (abych si je na podzim zase odvezla plné) a vyrazila za sněhem a ledovkou.

Jako správná matka jsem nezapomněla vzít dvoje sněhule pro prcka (protože jedny jsou vždycky promáčené od pobíhání v závějích, tudíž schnou na topení), ale jako krapet vyděšená prvorodička z toho velkého přesouvání jsem si nechala doma čepici.
Já, která vytahuju pokrývky hlavy, kdykoli je venku míň jak deset stupňů, jinak mi mé hurvínčí uši začínají umrzat až k upadnutí.

To mě ovšem dohnalo k dávno zapomenuté kratochvíli. Za deset dní jsem upletla dvě čepice pro sebe (ani jedna ovšem neprošla konečným sítem, takže skončily obě rozklubíčkované zpátky v krabici s přízí), jednu pro Babetu - i s bambulkou, ačkoli je to věc nepraktická, protože se nevejde pod kapucku, palčáky a nákrčník. Všechno zdobené vkusným norským vzorem - růžovou hvězdičkou, Babeta říká kytičkou.
A jsem na sebe fakt hrdá, protože, mimo pruhů na hladkém úpletu, to bylo moje první vícebarevné pletení, a všechno jsem dotáhla do zdárného konce. Pravda, neobešlo se to bez kapky toho párání, a ani pro populárních "kurevsedum" jsem nešla daleko.
(Asi budu muset vlézt do komory a ty jediné dvě pletací jehlice, které se mi podařilo štípnout v nestřeženém okamžiku Velké medvědici, budu muset někde vylovit. Jo, a na seznam připsat - nakrást si při další návštěvě ještě nějakou vlnu....)

Mimo téhle zásadní a téměř bohulibé záležitosti jsem přišla ještě na pár věcí:

1. Fakt nejsem skřivan.
Řídký špinavý vzduch metropole, když se vymění za čistý vysočinský, působí na dítě velmi. Místo běžného vstávání v osm mě B. budila před sedmou, v malinké ručce plecháček, přejíždějíc po mřížích své cely, dožadovala se mléka.
Dobře, místo hrnku dudlík, místo mříží sí'ťka cestovní postýlky, ale jinak to víceméně sedí.
A pak, frajerka, mě nutí obědvat před dvanáctou, protože je unavená, a do poledne to prostě nevydrží.
A večer totéž v bleděmodrém. V půl sedmé zaleze na gauč, někde schrastí polštářek, dečku a zahlásí, že jde spát.
No na pěst.
Doma přitom běžně chodí spát v půl deváté, a na nějaké výkřiky o únavě si ani nevzpomene.
Asi si chtěla prázdnin u babiček pořádně užít.

2. Nečinnost jiných mě dohání k nečinnosti.
V životem tepající Praze by mě nenapadlo jít si odpoledne zdřímnout s malou (v poslední době tu tey především životem tepají dělníci, co zbíječkují stoupačky v domě, takže se to dá celkem pochopit...), ale na rodné hroudě, jakmile Matka rodu zasedla po poobědní kávě ke křížovkám, se mi začala klížit víčka, a nedalo se jinak.
Na druhou stranu jsem trošku pochopila Babetu, která se na odpolední spánek tak těšila. Protože dát si párkrát v týdnu přes den dvacet, to je lepší než pár hodin v posteli navíc o víkendu.

3. Musím rozšířit Babetin repertoár.
Dítko mé rozmilé je totiž veliká zpěvandule. Ale když arzenál pěti nejoblíbenějších písniček vystřílíte hned zkraje, jejich šestnácté opakování už vás dost štve.
Breberka vyžaduje totiž jen ty, u kterých zná slova, občas se dokonce zasekne jen na určité sloce, a to je, vážení, konečná.
(A nebo já jsem ještě málo "vypatlaná" z mateřské, že mi to ještě pořád vadí?)

Tímto prosím čtenáře blogu o kompletní soupis dětských písniček, ideálně takových, které B. ještě nezná.

Za tým Prvorodička and Co.
děkuje Prvorodička

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 renuška renuška | Web | 19. února 2014 v 10:33 | Reagovat

Výborné :-). Zvyklá na silný venkovský vzduch od malička až dosud si občas těch odpoledních dvacet dopřeju, i když moji obří kluci už dávno spát nepotřebují.
Písničkovali jsme taky, hodně rádi měli třeba:
* Když jsem šel z hub, ztratil jsem zub ...
* Ó hřebíčku zahradnický, ó růžičko voňavá ...
* Žežuličko, kde jsi byla, žes tak dlouho nekukala ...
* Medvědi nevědí, že turisti nemaj zbraně ...
* Zavři svoje oči, Anno, povolilo se Ti lano ...
* Když jsem já sloužil to první léto ...

No bylo by toho požehnaně. A moc rádi jsme zpívali Svěrákovy a Uhlířovy hitovky.

2 La Petite Anne La Petite Anne | 19. února 2014 v 18:55 | Reagovat

Na písničky je nejlepčí pořídit nějaký cédéčko třeba Skoumala, Když jde malý bobr spát a další vypalovačky jako Mám rád jízdu na velbloudu pokud možno v levém proudu si zpívám doteď :))
<b><a href="http://lapetiteanne.blogspot.cz/">La Petite Anne</a></b>

3 La Petite Anne La Petite Anne | 19. února 2014 v 18:57 | Reagovat

Nějak se mi tu zkonil odkaz nejde to smazat, pardóón!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama