Jsem hérečka Aneb Hysterka hadr

19. března 2014 v 10:03 | Vyděšená prvorodička
Má předrahá je dítko veselé, usměvavé, upovídané, hravé a....hysterické.

Ano, už pár měsíců zkouší novou pozici, a z jejího prostého ne! se stala dokonalá herecká etuda.


Jakmile si totiž prvorodička dovolí byť jen malinko odmítnout její požadavek (Třeba: "Maminko, dej mi bobónek, jeden jenom, jo?" ve chvíli, kdy mám ruce zabořené do kuřecích jater a snažím se z nich spáchat nějakou mňamku. Ideálně když rozpálená pánev už začíná prskat, takže nějaké mytí a sušení rukou, následované vytáhnutím titěrného bonbonku z pytlíku a podání dítěti se prostě do časového plánu nevejde. Takže jen vysvětlím, co dělám, a že až to bude nějak únosné, bonbon jí ráda dám, ale musí počkat a být trpělivá.), a malinká spustí.

Nejdřív se jí nakrčí nosík, pak vyšpulí pusinku a vydá dvoučárkované cé. Když tento první pokus nepomáhá, komicky pomalu se sesune k zemi, aby mi oznámila, že "hapaa jsem, plakám ploto". A nastává několikaminutové kňourání (při kterém většinou zapomene důvod svého pláče).

Situace, které způsobují Babetce tenhle diskomfort, jsou různorodé a naprosto neočekávatelné. Že tatínek donese pribiňáka, až přijde z práce, že půjdem nakoupit až odpoledne, že by se měla Babetka jít vyčůrat. Že má špinavou pusu, takže si ji má jít umýt. Že nemá ponožky. Že má jenom ponožky. Že si obula bačkorky naopak. Že jí nejdou progresky uklidit do zásobníku. Že nedostane třetí nášup pasty na kartáček. Že maminka zpívá místo Halí, belí Prší, prší. Že skončila Kouzelná školka, a ona na ni vůbec nekoukala, protože měla jinou starost. Třeba viset mamince na noze. A kolikrát je to jenom tak.

Když Breberka vyslovila první souvislou větu (a tou bylo: "Tatínek půjde tudy!"), naučila jsem ji veledůležité spojení, které je při současných výlevech hysterie hojně užíváno: "Já jsem hérečka!"

Kdysi jsme obdobu říkali na gymplu, znáte to z toho filmu z Bolkem Polívkou? Jo? No tak přesně tohle.

A víte co? Pomáhá to. Když Babeta spustí svoje kňourání, stačí se jen zmínit, a dítko hned potvrzuje: "Jo, jsem héečka jenom."

A pak prvorodička ví, že se nic zásadního neděje, že není třeba rychle zachraňovat. (jako když si drahá přivřela kamsi prstík, a než to přišlo k sobě a začala téct krev, přišla za mnou s "hereckým" kňouráním a já jí nevěřila, že se něco stalo, dokud neměla ruku celou červenou)

Na kňourání máme vynalezené různé léky. Někdy je to čajík, ten skoro vždycky pomůže, jindy zase najít dudlík a někam zalézt. Dlouhou dobu fungovala její oblíbená krabice. Když se vztekla, našla si dudlíka, a šla se do ní na chvíli zavřít a uklidnit se.
Jenže pak to přestalo být jejím nejoblíbenějším místem, a když se maminka ptala: "A co ti pomůže, abys neplakala?", automaticky odpovídala: "Já neci kabice, maminko!"
Slyšet nás baba sociálka, tak mi dítě odebere s konečnou platností. To jsem si vážně připadala jako matka tyranka, co zavírá své dítě za trest do krabice.

A nikomu bych asi nevysvětlila, že si to vymyslela sama....
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 renuška renuška | Web | 19. března 2014 v 10:29 | Reagovat

Dnes bych moc chtěla poděkovat - kluky už mám oba starší jak deset let a tyhle radosti jsou dávno za námi a já mám pocit, že si VŮBEC nic nepamatuji právě z dob, kdy byli hééérci a zkoušeli. I když to s nimi docela šlo a zas až tak nevyšilovali. Teď to na mě hrajou taky, ale úplně jinak :-D

2 signoraa signoraa | Web | 19. března 2014 v 11:19 | Reagovat

Děti to zkoušejí všemi možnými způsoby. Pamatuji si to u svých dětí i vnoučat. Místa na trucování bývají různá, můj syn chodil s oblibou trucovat do vany, samozřejmě bez vody :-D a synovec vylézal po nábytkové sestavě až úplně nahoru, možná proto, že jeho otec byl horolezec. A sestra pak opatrně navigovala: "Tomášku, ted' dej nožičku sem a támhle se chyt', ano dobře a ted' nožičku tam".. Nahoře býval vždy v mžiku, dolů to trvalo podstatně déle. Sestra pak preventivně zamykala obývák, aby nemusela se svým juniorem absolvovat další sestup. To by teprve sociálka koukala. :-D

3 yuripovidky yuripovidky | Web | 19. března 2014 v 13:40 | Reagovat

Fůj, nejhorší blog na světě!!!
P.S.: Píšu líp!!!
P.P.S.: Otřesný dess!!!

4 Iris Iris | E-mail | Web | 19. března 2014 v 20:02 | Reagovat

taky znám :D taky říkám synátorovi že je hééééérec :D
a z pláče je najednou smích

5 Verča Verča | E-mail | 19. března 2014 v 23:37 | Reagovat

V minulém článku cirkusačka, teď hérečka... Musíš se hold smířit s tím, že máš doma vše stranně nadanou umělkyni.:-)
Články opět pobavily, díky.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama