Čím míň, tím víc Aneb Mami, pomock!

2. dubna 2014 v 9:25 | Vyděšená prvorodička
Tempo Breberčina vývoje se mi definitivně vymklo kontrole. Ano, prostě nestíhám, každý den se objeví něco nového, co mě překvapí, s čím nepočítám.
Babeta je samostatná jednotka. Většinu věcí chce zvládnout sama. A zatím ne vždycky se jí to podaří, ale pokroky dělá mílovými skoky.


Přivedlo mě to k myšlence, proč nám trvá příprava na prochajdu místo patnácti minut víc než půl hodiny?
Protože čím míň mě dítko potřebuje, tím víc mě potřebuje.

Že to nedává smysl?
Dokud bylo mimino ležící placaté, oblékání trvalo chvilku. Stačilo jen správně natáhnout, ohnout, rozepnout, otočit (oblečení i dítě) tak, aby obě části do sebe hladce zapadaly, a bylo hotovo.
Deset minut i s maminkou, a vyrážíme.
Pak nastalo období mimina přesunového, takže zkrotit pytlík blech bylo o něco složitější, ale s použitím správných chvatů a přesvědčovacích technik se doba oblékání protáhla jen asi o deset minut.
Pak se zase zkrátila, když prcek přestal zdrhat, ale naopak začal spolupracovat. Alespoň vytrčením správné končetiny při ukázání rukávu nebo nohavice.
No, a prodloužená fáze, kdy jsme teď.
Princezna se rozhodla, že ponožky prostě obléká a svléká sama. Oukej, říkala si prvorodička, já si aspoň mezitím vyčistím zuby. Ale za pár desítek vteřin marného boje fňuká dítě, že to nejde. Fajn, mamka tě obleče. "Ne, jenom pomock maminko, ty nedělej, já můžu sama." Takže jenom ukázat správný směr, napchat do té jediné díry od ponožky všechny prstíky. A pak, dělej si co chceš.
A za půl minuty totéž s tou zbývající nohou.
Suma sumárum, pět minut v tahu, maminka stále s kartáčkem v pěnivých ústech, běhá mezi pokojem a koupelnou. A dítě má pořád jen ty ponožky.
Tutéž nezábavnou historku pak ještě pro velký úspěch opakujeme s kalhotkama (ty mají totiž děr o poznání víc než ponožky, a taky se musí dávat pozor na obrázek, aby byl na správné straně, no zkrátka, zlatý plenky...), kalhotama, košilkou a tričkem. Mikina je na zip, takže tam hledání správný díry odpadá. Navíc už je to vidina toho, že za chvíli bude hotovo, takže maminka ze samé radosti nechává dítko, aby zkoušelo zapnout zip, i několik minut.

A nové pravidlo čím míň mě potřebuje, tím víc mě potřebuje, se nevztahuje jen k oblékání. Ale funguje pořád. A u všeho.

Holt do svojí výchovy už začíná Babetka pěkně kecat. A za pár desítek let se už bude vychovávat úplně sama. Už se nemůžu dočkat.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 necroparanoia necroparanoia | E-mail | Web | 2. dubna 2014 v 16:18 | Reagovat

Breberka prostě válí! :D

2 Alinka Alinka | E-mail | Web | 2. dubna 2014 v 22:13 | Reagovat

Ano, ano ... s Barunkou se momentalne dostavame do stejne faze. Napred mi vsechno rve z ruky, ze "Baboa!", cimz mysli, ze to udela sama. Chvili se snazi, nacez se zacne vztekat a kricet "Pomoooooc!!", ale kdyz prijdu pomahat, zase mi to rve z ruky a jeci "Baboaaaaa!" ... priznavam, je to o nervy. Ale pri cteni jsem se moc pobavila :). Aspon, ze v tom nejsem sama ...

3 máteř máteř | E-mail | 3. dubna 2014 v 11:23 | Reagovat

Jo oblíkání :D Jedna se oblíkne sama, jednomu pomůžu, další se umí jenom svlíkat - ale to během tech 3,5 vteřin než těm ostatním zavážu tkaničky nebo upravim čepice. Zatím co hledám ponožku (ne, nežere je jenom pračka), vzdávám to a jdu pro nový pár, si některý z již připravených vzpomene, že chce čůrat, nebo se svlíkne taky, protože je mu horko, nebo vůbec nikam jít nechce!
Už aby bylo léto - triko, sukně, kraťasy, sandály si zapnou sami a mrňavce do kočáru pořídím slušivou kazaječku- nebo ne, plena a triko snad bude stačit :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama