Co žíká chapeček Aneb Trable mluvícího dítěte

2. června 2014 v 13:56 | Vyděšená prvorodička
Mít dvouletého prcka, co má slovní zásobu školkáčka, je potíž.

Tedy, řekne si, co potřebuje, prvorodička netrpí sociální izolací, protože vést diskuse o globálním nedostatku vody se dá i doma po obědě.
A veselé povídání s babkama na zastávce (Jé, to je krásný dítě, jak se jmenuje, kolik tomu je...) už taky obstará sama.

V kavárně si objedná sama. ("Dás mi džusíka, posím? S bečkem? Pomačnovej. Nemáš bečko? A koupíš píště, jo? Posím.")

Tragédie nastane, když se Babeta střetne s dětmi jejího věku.

Starší exempláře jsou totiž rychlejší a tak nějak celkově hbitější, takže je rozmilá na hřišti dost často nedožene.
Zbývají tedy předškolkáci. Ti mají navíc často pískové hračky, a sedí někde na zemi jako pecky. Pro Babetku ideální cíl.
Chvíli se snaží navázat kontakt, trpělivě ukazuje, jak si hrát s tou kterou bábovkou (pokud je kámoš ochoten ji pustit z ruky), ale pak většinou rezignuje, a jde se ptát maminky: "Co to žíká chapeček?", protože jeho svahilštině nerozumí.

Prvorodička taky ne. A leckdy ani rodičovstvo (nebo chůva) dotčeného dítka.

Navíc chodíme nejčastěji na hřiště, kam se seskupují různí cizinci se svými ratolestmi. Netuším proč. Poloha není nijak strategická, hřiště není ničím vyhlášené, v obchodech v okolí taky slyším jen češtinu, zkrátka nechápu, kde se tam ti ne-česky mluvící berou.

Nicméně dopoledne abys někoho na pokec pohledal. (na druhou stranu, absenci Čechů vyvažuje množství koukatelných tatínků. I když na zapředení rozhovoru to není, aspoň se matka pokochá....)

Dost často se tam stávají pro mě absurdní situace, kdy prcek na písku si žvatlá španělsky, na chůvu pak mluví anglicky, a ta sama do telefonu štěbetá rusky. A za ukradenou lopatku se pak omlouvá česky.

Začínáme tedy pátrat po vhodných kámoškách (nebo kámoších), se kterými by drahá na hřišti vydržela alespoň na jednu kapitolu v mámině knížce.

Třeba babička dáma, jako by to tušila, vybavila bytovku za Prahou rodinami s dětmi, takže B. má za parťáka Fabiána, (co čůrá, když stojí, má bagr a modrý bačkorky, jak jsem se dozvěděla), ke kterému chodí na návštěvu i do pokoje.
A tak má o důvod víc každý týden mrčet, že chce na výlet k babičce.

A pak v Praze mrčet, že nerozumí kámojdám na hřišti.

Ty mluvící děti maj zkrátka taky svoje trable.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 K. K. | Web | 2. června 2014 v 16:14 | Reagovat

Komunikační problémy - další z důkazů, že děti se od dospělých v určitých věcech zas tak moc neliší. :-D

2 Sarinka Sarinka | Web | 2. června 2014 v 18:09 | Reagovat

:D Zasmiala som sa :D Objednávanie v kaviarni (y) :D

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 2. června 2014 v 18:58 | Reagovat

S dětmi hovořícími cizími jazyky mám problém i já. Například arabskému dítěti se špatně vysvětluje, že netuším, co mi říká, byť mluví nahlas, dobře artikuluje a do tónu hlasu se postupně vkrádá naléhající výčitka.

4 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 2. června 2014 v 19:43 | Reagovat

Skvělý článek :-))

5 Taychi Taychi | E-mail | Web | 2. června 2014 v 20:58 | Reagovat

A s přibývajícím věkem si bude rozumět víc a víc a v pubertě to zase přejde :-D

6 Verča Verča | Web | 3. června 2014 v 1:46 | Reagovat

Babetka není jediná, která cizincům nerozumí. Ačkoliv ji osobně neznám, troufám si tvrdit, že jsem na tom ještě daleko hůř... a to nás dělí dvacet let, z čehož je sedmnáct věnovaných angličtině a čtyři ruštině.:-)

7 Vyděšená prvorodička Vyděšená prvorodička | Web | 3. června 2014 v 9:11 | Reagovat

[6]: Když ono navíc u takových prcků mám pocit, že jsou to cizinci, a oni nejsou, jen prostě zatím ještě žvatlají. A na to Babeta není ani trošku zvědavá. S odpovědí, že maminka neví, co chlapeček říká, protože mluví cizí řečí, se spokojí. Ale když nerozumí Čechovi, to je ten pravej dětskej trabl.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama