Milovnice fast foodů Aneb Namáčka nade vše

12. června 2014 v 11:15 | Vyděšená prvorodička
Nebojte. Nekmím své robě mekáčem. Zatím se mi daří tajit, k čemu že ten obchod vlastně slouží.
Nicméně se v poslední době ukazuje stará pravda, že kdekoli jinde než doma chutná líp.
Obě babičky si pochvalují, kolik toho Babeta zdlábne, a já mám doma problém do ní nacpat i jenom polívku (i když je od babičky, kde jí spapá kýbl, a pak to zakončí celým kuřecím stehnem).


Nedávno jsme vyšly na dlouhou procházku s kočárem (ano, sem tam ho přece jen vytáhnem) , Breberka vybavená pitíčkem a sušenkou a jablkem a pribiňákem. Maminka naprázdno.
Stavila jsem se tedy v pekárně v ulici pro obloženou housku a minerálku.
A dítko, jak spatřilo, že máma něco kupuje, spustilo: "Dej mi housku maminko, posím. Jenom housku mi dej. Já bych ochutnala housku. Dás mi kousnout do housky aspoň?"
Vydržela to čtvrt hodiny, než jsme tramvají dojely na místo určení.
Pak mi zbagrovala mou sváču, než bys řekl -mám dítě, co nechce papat. Kousla dokonce i do ubrousku, jak jí šmakovalo, a nezůstal ani drobek na tričku. Do posledního si je vysbírala oslintaným prstíkem.
Takže matinka odpoledne pojedla pribiňák a jablko. O sušenky jsme se nakonec podělily.

Prvorodiččí dušička zajásala, že potomek jí aspoň něco a druhý den se jala k snídani připravovat housku, přesně jako z pekárny.
Rajče bylo, okurka byla, sýr byl, dokonce i ten salát kudrnatej jsem kvůli tomu koupila.
No, a co myslíte? Během deseti minut drahá vypreparovala z pečiva všechno, v čem není mouka. Dokonce i máslo.

Pak se přišourala s odrbanou houskou se slovy, že chce nášup.

S obědy to máme stejně.
Breberka mi při vaření zpod nože vyšťourává syrovou mrkev, syrovou brokolici, ba i tu cibuli už vyzkoušela. Haleká: "Já mám háda mekevičku, ona mi moc chutná, já ju všechnu spapám..." (všimli jste si nenápadného vysočinismu, který jsem propašovala do její normální mluvy? Ve středu Čech jsem na to opravdu hrdá...)
A pak, když je dílo hotovo, se ušklíbne, a vybere z polévky jenom brambory.

Už mám za sebou pár taktik, jak do dítěte procpat, pokud možno bez nátlaku, nějaké ty živiny. Se střídavým úspěchem.
Posledním hitem jsou namáčky.
Ideálně ke každému jídlu (ovšem, musí se napichovat vidličkou, jinak to neplatí) servíruju namáčku. Někdy je to troška hořčice, jindy kečup od maminky, ale většinou obyčejný bílý jogurt.
A milá namáčí, a je v sedmém nebi.

O to větší zklamáním je, když jí řeknu, že namáčka je už součástí jídla. Třeba těstovinového salátu. To mi pak řekne, že rajčátka jsou smutný, že nemají omáčku. A že ona teda žádný smutný rajčata jíst nebude.

Když pár dní v týdnu zopakuju svou chybu s bezomáčkovým obědem, jsem pak přešťastná, že si rozmilou odveze na víkend babička, protože je mi jasné, že tam se dítko "dojí".

Ještě, že ty babičky máme, jinak by nám potomek pošel hlady...
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 necroparanoia necroparanoia | E-mail | Web | 12. června 2014 v 15:04 | Reagovat

Pamatuju si, že když jsem byla malá, tak jsem taky raději jedla jinde, než doma :D nevím proč :D ale u babičky jsem vždycky snědla všechno a ještě si přidala :D

2 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 12. června 2014 v 15:24 | Reagovat

[1]: PŘESNĚ MOJE SLOVA! Nepochopitelné...

3 Anchor Anchor | E-mail | Web | 12. června 2014 v 15:55 | Reagovat

Já zase jedla zásadně od mamky a u babičky mi nechutnalo :D Jen řízky :D

4 bowlerhat bowlerhat | Web | 12. června 2014 v 17:04 | Reagovat

jako s malou se mnou rodiče museli mít peklo, jsem dost vybíravá a tvrdohlavá a nikdy mi nedělalo problém chodit spát "ohladu". Do takového dítěte potom něco nasoukejte :D

5 Neriah Neriah | E-mail | Web | 12. června 2014 v 21:10 | Reagovat

Já byla jako dítě asi tak stokrát horší případ. :D Pamatuju si, jak jsem chtěla neustále jíst ty stejné věci, nejlíp každý den pořád to samé a běda, když tomu tak nebylo. :D Nehledě na to, že třeba zelenina nesměla být na pečivu, ta patřila a stále patří vedle na talíř. Obecně míchat např. chleba se sýrem a na to papriku/cokoliv jiného mi přijde vážně nepochopitelné. Jo a pro změnu jsem zase jedla pouze doma, někdy v restauraci, ale tam jsem taky opakovala to stejné jídlo, u kterého jsem měla jistotu, že mi z něj nebude zle... U dalšího příbuzenstva to bylo horší, každé jídlo pro mě byl děsný stres. Upřímně doufám, že tyhle stravovací návyky jednou nezdědí i moje děti, to bych si fakt užila :D

6 Taychi Taychi | E-mail | Web | 12. června 2014 v 22:24 | Reagovat

U babičky mi chutnalo jen pár jídel, některá jsem si zprotivila, aneb půlnoční zvracení rýže a rajské polévky nebo srpnový průjem z koprovky. Největší nechuť byla to, že se u babičky zabíjela zviřátka , která člověk měl rád. Ať už se vyjídal mozeček toho krásnýho sousedovic kohouta, nebo králík, se kterým mám fotku, skončil na pekáči... A těch několik kaprů od souseda, kteří plavali v mé dětské vaničce a já se s nimi div necvachtala. Jako dívat se na to brutální zabíjení mi nedělalo od malička problém, ale sníst to. Ach ta blaženost dítěte z města, kde neví, co jí. No a u příbuzných mi dělá problém jíst celkově. Pravděpodobně jsem si zvykla na nic moc verze jídel mojí mámy, takže ty verze kuchtiček z příbuzenstva mi jsou proti srsti. Doma jsem ale spapala vše, co mi dali(kromě vánočního filé). Fastfoody se mi vyhnuly a vyhýbají dodnes. :-D
Namáčka zní roztomile :D

7 mamanebojezibaba mamanebojezibaba | 16. června 2014 v 16:53 | Reagovat

Já mám dva kluky (7, 10) a je to stejné, u babiček, popř. v restauraci toho spořádají cca 3x více než doma. Kolikrát s mužem naštvaně prohlásíme, že končíme s vařením, pač to nikdo neocení :) Namáčka, je fakt dobrá, jestli můžu, půjčím si ji a použiji doma :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama