Jak málo stačí Aneb Osvěživá

15. července 2014 v 10:48 | Vyděšená prvorodička
Posaď dítě s hrnkem vody do zahrady a máš půl dne klid.
Amen.
Tohle je absolutní a univerzální pravda.


Jak se dny proclužovaly a oteplovaly, a naše rodinka trávila víc a víc času někde, kde roste tráva místo elektrického vedení, a šinou se slimáci místo kolon automobilů, dopřávala jsem Babetce její díl vodní extáze.

Když je vedro, dostaneš pět čísel vody do bazénku.
Když není vedro, ale pořád příjemné teplo, dostaneš lavor a konvičku na zalévání.
A pokud se zrovna stane, že je zima a po dešti, stačí louže, holínky a klacík.

A když je nejhůř, padají kroupy, větve a trakaře, postačí hrnek vody a lžička.

Ačkoli se může zdát, že je mé robátko vodomil, musím podotknout, že má k vodě tak trochu ambivalentní vztah.
Dlouhodobým pozorováním jsem zjistila, že B. razí názor, že voda nepatří na hlavu. (aspoň se tedy v poloprázdném bazénu neutopí, jelikož si hladinu prostě nenechá vystoupat tak vysoko)

Nenávidí mytí vlásků. O "blbých knížkách" jsem se už zmiňovala. V jedné z nich si Ivanka myje vlásky. Tak tedy než naložím drahouška do vany, nalistuju dvojstránku s mytím vlasů, přečtem je, prohlédnem obrázky, a pak při akci zdůrazňuju řvoucímu dítěti, že knížková postavička taky nebrečí, a když bude hodná, ukážu jí v zrcátku, jak má pěnu na vlasech. Jako ta Ivanka.
Od totálního hysterického pláče spojeného s pokusy o vyskočení z vany (výsledkem je kýbl šamponu v očích, neumyté vlasy a naprosto zmáchaná maminka) jsme se už dostaly do fáze škytání a slzavému opakováním: "Nic to nebyo..., nic to nebyo..."

Babetka též těžce nese déšť. Jakmile na ni dopadne první kapička, dostane maličká neodbytnou představu, že musím odněkud vytáhnout pláštěnku a deštník a holínky, jinak přijde asi konec světa.
A nic na tom nemění fakt, že jsme padesát metrů od domu a kapka to byla opravdu jen jedna.

Zkrátka, i pro vodní hrátky platí, že není voda jako voda!
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Schmetti Schmetti | E-mail | Web | 15. července 2014 v 12:29 | Reagovat

Jojo, voda děti zabaví :D Taky jsem taková bývala, nejraději jsem se máchala, hrála si s mýdlem, myla panenkám hlavy... :D

2 mengano mengano | E-mail | Web | 15. července 2014 v 12:38 | Reagovat

Je zcela evidentní, že existuje diametrální rozdíl mezi tím mít mokrou hlavu a být zráchaná od kotníků do pasu. Naše Cibule klidně posedí v louži, ale odmítá, aby jí deštík zmáčel ofinku.

3 Verča Verča | E-mail | Web | 17. července 2014 v 2:12 | Reagovat

Tu ambivalenci k vodě naprosto chápu. Já déšť miluji, pod sprchou bych mohla stát hodiny, ale jakmile se octnu v hloubce přesahující 150 cm, začíná se přede mnou rýsovat onen pověstný tunel se světlem na konci. Na základce se učitelé sice pokoušeli udělat ze mne tvora obojživelného, avšak docílili toho, že se umím přímo ukázkově a velmi rychle potápět... škoda jen, že na lekci o vynořování se jsem zrovna chyběla.:-D

4 Andrea Andrea | Web | 17. července 2014 v 8:52 | Reagovat

Zdravím,

tak toto je naprosto úžasná stránka, kterou hodlám i nadále navštěvovat. Četla jsem Tvůj úplně první příspěvek, a já prahnu po dítěti asi od osmnácti, nicméně ještě ty hodiny netikají tak usilovně, protože pořád si přeju vystudovat vysokou. Ale kdo ví, možná se plány změní.
Každopádně k článku - mytí vlásků mám vyzkoušeno u mého malého bratrance, to bylo křiku, a ve finále - jak Ty píšeš, jsem byla umytá spíš já než dítě.
Hodně dalších zdarů :).

S pozdravem Andrea

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama