Lenivá Aneb Prázdniny v proudu času

23. července 2014 v 14:21 | Vyděšená prvorodička
Poslední dobou jsem si dost vyčítala svou lenivost.
Chápejte, jako dokonalá matka mám se svým dítkem (i mužem, v ideálním případě) během léta podnikat výlety, objevovat zajímavá místa, chodit se koupat, okopávat bylinky, abych měla co sušit na zimu, konečně se dát do odkládaných restů (umýt okna je zářným příkladem dlouho odkládaného, a věřte, že teď, jak pere sluníčko přímo do skel, je to dost, ale dost vidět), navíc dělat běžné práce, třeba prát (když to v těch hicech tak pěkně schne), vytírat alespoň jednou denně (jednak to v těch hicech tak pěkně schne, a jednak se muž doma prochází v botách z venku...), ale....



Nevařím pořádná jídla, neboť už jen pokrájet maso na guláš je v tomhle vedru nadlidská, a relativně zbytečná činnost, protoře to pak stejně nikdo nechce jíst.

Nepodnikám výlety, protože má rozmilá odmítá v horku fungovat a hned po obědě (ideálně kus kus, co se jen zalije horkou vodou, do toho pesto, rajče a času) usne zpoceným spánkem na tři čtyři hodiny.

Prát se mi nechce (to mě donutí až hromada Babetiných triček s flekem od zmrzky, co se nenápadně, místo do koše s prádlem, stěhuje do truhly s čistým, a já pak nemám co dítku obléct), jelikož kdo by se s tím pak věšel...

Vytáhnout vysavač? Ani za nic, těžký to je, hluk to dělá, a ještě to ohřívá vzduch.

Takže jsem si takhle pro sebe lamentovala, jak jsem líná a nic nedělám, a od toho, abychom shnili ve špíně, nás dělí jen moje občasné pozdně noční nálety na kuchyňskou linku, ledničku, pračku, kdy dávám dohromady to, co už týden odkládám. Ale nemůžu usnout strachy z toho, že to prkýnko s přischlou cibulí mě přijde v noci vzbudit samo...

Jenže pak jsem si uvědomila, že od začátku prázdnin jsem vlastně stihla docela dost věcí.

Být na chatičce.
Několik týdnů po sobě alespoň na dvě noci. A ostříhala jsem břečťan, aby bylo vidět z okna, což je činnost namáhavá a záslužná. A zalívala jsem, a pumpovala vodu, abych napustila bazének pro Babetu. A taky jsem vydrhla kartáčem podlahy.

Zvládnout několik koncertů v hospůdce mého muže.
Ačkoli fyzicky nenáročná práce, mýt sklo, když obsluha nestíhá, nosit další a další lahve alkoholu, vynášet popelníky, vybírat vstupné do klobouku a tak nějak celkově být k ruce.
Když se ale v jednom týdnu potká kulturních akcí několik a ze žádné se neodchází před druhou ranní, člověku to na vitalitě zrovna nepřidá.

Potkat několik kamarádů.
A jejich dětí. Nebo jen kamarádů bez dětí. Podělit se o radost nad nově narozeným potomkem. Jednomu z těch čerstvých mimin uháčkovat deku do postýlky.

Přečíst několik knih.
Ačkoli léto svádí k lehkému čtení, a já se dlouho nemohla odtrhnout od Jamese Rollinse (mimochodem doporučuju všem, kdo by si v létě k vodě chtěli vzít telku s Jamesem Bondem kříženým s Jurským parkem a čelistmi. Tohle čtení splní vaše požadavky, a nebudete u rybníka vypadat jak exot.), začala jsem číst Dunu. A celou sérii.
No, začala. S mým tempem jsem od začátku prázdnin u knihy číslo pět.

A jak víte, léto ještě nekončí, takže to hektické teprve přichází.
Až dneska si začínám uvědomovat, že jakékoli moje plánovaní je platné do pátku, pak víc než dva týdny vakua, a pak teprv mi volejte, jestli piknik na Kampě platí.

Jedu na týden na festival (kde jsem se před dvěma lety dozvěděla, že jsem těhotná) jako organizátor (kdybyste náhodou jeli taky na nějaký festival, a někdo vám vařil kafe, máte velkou šanci, že to budu já...), Babetku hlídá Velká medvědice. V den odjezdu jsem objednaná k doktorovi, takže jsem zvědavá, jak zvládnu najezdit během 12 hodin asi 200 km. Všechno MHD. Nebo dálkovou HD.

Jelikož nechávám muže týden doma samotného, a on má práce až nad hlavu (pamatuje to rčení Velké medvědice? Když se má jeden posrat, i hajzl na něj spadne? Jo? Tak to je přesně ono.) a doma se zřídkakdy dostane před půlnocí, rozhodla jsem se mu navařit do lednice a do mrazáku.
Během jednoho dne jsem tedy stihla cuketovou polívku, pečený kuře, borůvkový koláč, quiche, a ještě mě čeká houbový rizoto. Jehněčí klobásku si snad rozmrazí sám.
Do toho jsem stihla vyzásobit domácnost šamponem, mýdlem, máslem, mlékem a toaletním papírem, poněvadž jsou to propriety, které zásadně dochází v mojí nepřítomnosti.
Vyžehlila jsem tři pračky prádla a dvě mě čekají večer, aby byl můj nejdražší stále jako ze škatulky.

Jen co se vrátíme z Vysočiny, ve stejný den přebírá štafetu Babička dáma, aby se maminka mohla přesunout do jižních Čech, kde bude čekat muž s kamarády a loděmi. A jdem se plavit.
Načasování tohoto přesunu je klíčové, protože jen v jediný den je jisté, kde budou kotvit, čili jsem schopná je z Prahy dohonit a najít.

A pak? Leháro, cider, opalovačka na palubě, běhání pro benzin, chemická toaleta, spacáky v kajutě, léto.....
Jo, a taky stýskání po Bambulce, to zcela jistě.

Tak v půlce srpna zase tady!!!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliška Eliška | E-mail | Web | 25. července 2014 v 11:01 | Reagovat

Jo, to znám... :-(. Mám mnohem radši zimu - před tou se dá schovat :-). Když já nám zima, ohřejeme se  topení nebo u krbu, vezmeme si teplé věci... Zato před horkem se nechováš, je VŠUDE! :D :D.
Já čtu pořád - v zimě, v létě... Od čtení mě neodradí ani 50° Celsia :D.
A co je to za festival - Colours of Ostrava? :-D.
Jasně - v půlce srpna zase tady! :D.

2 Janička Janička | Web | 26. července 2014 v 5:19 | Reagovat

Užívejte léto! :)

3 aves passeri aves passeri | Web | 9. srpna 2014 v 18:26 | Reagovat

No a pak že jste nic neudělala :) Já třeba umyla asi tak 2,5 oken. Než se spustila bouřka :-)

4 Klára Šircová Klára Šircová | E-mail | 12. srpna 2014 v 16:24 | Reagovat

Hezký den,

Velmi nás zaujal váš blog. Chtěli bychom vám nabídnout zda byste neměla zájem vyzkoušet ekologickou a hypoalergení dětskou kosmetiku naší společnosti: http://www.zepterclub.cz/katalog/swiss-nature-baby.

Budeme se těšit na odpověď.

S přáním krásného dne

Klára Šircová

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama