Dej si pivo Aneb Babetiny prsky III.

13. října 2014 v 15:50 | Vyděšená prvorodička
Existují výmluvy a výmluvy. Jedna skupina se váže k určité okolnosti, která nám ztěžuje vykonání vymlouvané činnosti, a druhá část výmluv je prostě blbá.
Do teď jsem používala spíš to druhé.

Tedy, v hlavě jsem si omluvenku samozřejmě napsala ("To víte, já jsem těhotná".), ale co si budem říkat, těhotenství není nemoc.

Minulý pátek byl den blbec (nicméně, poskytl mi nakonec opravdovou výmluvu...).
Objednaná k doktorce přes půl města jsem byla neprozřetelně na osmou ráno. Tedy, zdálo se to jako dobrý nápad, protože po vyšetření zbývalo móóóře času na zabalení smečky k víkendovému útěku z metropole.

Abych nezaspala, jak je mým zvykem, nastavila jsem si budík na šestou. Probudila se v půl čtvrté. V půl páté jsem měla přečtené zprávy, vypitou kávu (objem hrnku čtyři deci), snědené dva balíčky sušenek, vyklizenou myčku a puštěnou pračku.

Nachystané oblečení pro spící dítko, připravený čaj i snídani, aby moje drahá polovička nemusela tápat, čím nakrmit dítě, až matinka odejde z domu.

Ale netušila jsem, že muž přijde z práce o osm hodin později, než mu skončí šichta. Rozuměj v sedm ráno. A ve stavu, který odporoval hlídání malovací Babety. (omalovánky vyskládány v dosahu, papíry připraveny, ale zaboha jsem nemohla najít červenou lihovku. Přesně tu, co minule skončila na koberci, na stole a nakonec vyteklá na kanapi. Stupeň nebezpečí 5.)
I oblékla jsem chvatně polospící robátko (pospíchala jsem proto, že čas drahouškova příchodu se plus mínus kryl s mým plánovaným odchodem), vytrpěla si přesvědčování o nutnosti čůrání před odchodem z bytu, a s nas*aným výrazem (který byl kupodivu mým milým, i přes jeho povznesenou náladu, správně interpretován) jsem vyběhla kachním sprintem z bytu pohánějíc kočár.
První autobus jsem překvapivě chytla včas. Nicméně nejel tam, kam jsem potřebovala. Ano, přesně ve čtvrt na osm se mu totiž změnil jízdní řád (doteď jsem nepochopila, jakouže trasu ta linka obsluhuje).
Patnáct minut nato mě na nouzově vyhledané (ne že by se tedy jízdní řády v telefonu nějak bleskurychle pokoušely vyhledat alternativní spojení...) přestupní zastávce nepřejelo žádné auto, ačkoli pár pokusů při přebíhání silnice jsem zaznamenala.
O další dvě minutky později jsem vypráskala dva školáky z místa určeného pro kočárky a vyhádala si i místo k sednutí. (nechápu, že je to při pohledu na lehce rozcuchanou, udýchanou a rudou těhuli s kočárem nenapadlo samotné, ale nešť...)
Babetka se mnou nemluvila. Vzbudila jsem si v nekřesťanskou hodinu, místo teplýho čaje dala studenou šťávu a vůbec, dejte mi všichni pokoj.

K poliklinice jsem doběhla s krásným pětiminutovým zpožděním. A zasekla se na schodech na šikmině pro kočárky. Rozchod koleček byl totiž asi o 2 cm menší, než jsem potřebovala. Nemohla jsem ani tam, ani ven.
Díky bohu za šarmantní učitele mateřských školek s celou smečkou dětí na procházce. Jinak bych se asi na místě samým stresem rozbrečela.

Tak takhle rozpoložená jsem dorazila do ordinace, ještě udýchaná vrazila ruku do límce tlakoměru a doktorka povídá: "Máte 70/47, je vám dobře? Neztrácíte třeba občas vědomí?"
Ani jsem jí pro jistotu neřekla, že jsem právě absolvovala dosti strastiplnou cestu a tlak mi musel ještě vyskočit nahoru, a jinak ho mám níž. To by mě taky rovnou mohla odvézt na pitevnu.

Takže jsem si mohla vytořit alternativu k výmluvě o těhotenství. To víte, my tlakaři....

Takhle jsem dostala jen za úkol pít kafe, a prý si sem tam mám dát i skleničku něčeho lepšího, pokud mi to dělá dobře.
(však su holka z Moravy, ne? Jak jinak by mi decka vína asi mohla dělat?)


A dneska ráno, sotva mě probudilo Babetčino obligátní: "Tak, co? Budeme už vstávat? Dneska je hezký den!", postěžovala jsem si muži, že jsem nějaká vyřízená, a ještě bych spala.

Malinká na to z postýlky hbitě zareagovala: "Tak já ti uvažím malý pivo. To ti pomůže."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sedmi Sedmi | 13. října 2014 v 19:03 | Reagovat

jo, tyhle dny znam...

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 14. října 2014 v 8:37 | Reagovat

Takový "malý pivo" bych právě potřeboval :-).

3 Verča Verča | E-mail | 20. října 2014 v 16:39 | Reagovat

Taky znám... a to cestuji zatím jen se psem, čili bez dítěte. Jsem na sebe zvědavá, až na zádech budu tahat krosničku s miminem, v jedné ruce postroj s čmuchajícím vodícím psem, ve druhé hůl, ve třetí tašku s nákupem a čtvrtou se budu přidržovat madla v rychlíkotramvaji.:-D A co se tlakové níže týče: i u mne se kontinuálně vyskytuje, naštěstí však v hodnotách 95 na 70, což se dá. Jako výmluva na zdůvodnění si dlouhého časového úseku mezi probuzením a zvednutím se z postele, je to navíc moc fajn.:-)

4 Verča Verča | E-mail | 20. října 2014 v 16:42 | Reagovat

P.S Až Babetka bude chtít vařit malý kafe, (rozuměj kvalitní espresso z čerstvě upražené kávy s hutnou cremou), ráda ti ji pohlídám.:-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama