Fyzikální zákony Aneb To se tam nevejde

1. října 2014 v 22:36 | Vyděšená prvorodička
Už na střední jsem na tom s fyzikou byla dost na štíru. Vůbec mi nevadilo, že podle výsledků v písemce mi auta jezdí nadzvukovou rychlostí, nebo se led po přidání studené vody ohřeje na 180°C.
Postupem času se mé výpočty vlivem zkušenosti (zkušenosti, jak nacpat všechny vzorečky na zadní stranu kalkulačky, a taky zkušenosti, že ne vždycky, když příklad vyjde v kladných hodnotách, a nebo v celých číslech, je výsledek správně) už dost často netrefily úplně mimo mísu.


Proto bych neměla být překvapená, když moje zvětšující se proměnná (rozuměj panděro) stále mění výsledky mých výpočtů.
Čili, kam jsem se vešla včera (ano, dámy, platí i do čeho jsem se vešla včera), tam už se dneska vejít nemusím.

S Babetou už jsme si to nějak vyříkaly.
Jakože když máma veze v tramvaji na klíně břicho a pugét, už se tam nevejde ani sebemenší Babetka.
A nebo že nosit Babetu jo, ale tak dlouho už zase ne. (Protože když už teď vláčím deset kilo navíc jen tak sama se sebou, po přidání třináctikilového prcka do náruče už prostě nemám takovou výdrž, jako jsem kdysi zamlada a netěhotná mívala.)

Sem tam ještě válčíme s logistikou.
Breberka odmítá připustit, že pokud maminka vleče tašku na kolečkách s nákupem do bytu, nemá žádné dítě nárok na to sednout si a vyzouvat se hned za dveřmi bytu.
Protože mamka už se tam prostě nevejde.
A taky že asistence při vyměňování bot (říká se u vás "mít kozí nohy"? Babička dáma tohle třeba vůbec nezná...) se nemůže odehrávát v nejužším místě bytu, neboť když druhočekatelka dřepne, spotřebuje daleko větší objem prostoru než dříve. A nebo se tam prostě nevejde.

Když už jsme u těch fyzikálních zákonů, zjistila jsem, že ne všechny platí.
Zajímalo by mě třeba, jak je to s těmi energiemi. Jakože energie přijatá se rovná energii vydané.
Vysvětlete někdo ženě, u které se přijatá energie počítá na palety čokolády, role olomouckých tvarůžků a kilometry uheráku (ano, moje těhotenské chutě se napodruhé smrskly na chleba s tvarůžky a uherákem. Každý den. Nejlépe v několika exemplářích.), kam se pak poděje?
Rozhodně ji nevydávám. Místo extatického pobíhání po obchodech a vybírání výbavičky v modrém, místo horečnatého pucování hnízdečka lásky (za pár měsíců už čtyřmi lidmi přecpaného k prasknutí), a nebo alespoň žehlení megahromad prádla (kde se to pořád bere?), pravidelně ve chvílích Babetího odpočinku i já uléhám ke knížce (rekord je dvě stránky na jeden zátah), abych se zmatená probouzela o tři hodiny později, vyvedená z míry děckovou otázkou: "Tak co, maminko, budeme už vstávat?"

Kdyby někdo z vás znal návod na to, jak potravu přeměnit efektivně na matčí palivo, budu vám vděčná.
Jinak mi nevyžehlené prádlo jednou ukáže ono fyzikální pravidlo a prostě se už k nám nevejde...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 2. října 2014 v 12:35 | Reagovat

:D Poslední pasáž mi připomíná moji tříletou sestru :D S bráchou přijedeme na víkend domů, samozřejmě po obědu zalehneme k pohádce všichni tři (já i ke knize, brácha k učení) a potom se budíme buď pusinkama nebo rachotem z koupelny, kde ségra trénuje malování obličeje, aby byla jako maminka :D A nebo umývá zubní pastou záchod...

2 Lady I. Lady I. | Web | 2. října 2014 v 14:19 | Reagovat

Na "kozí nohy" už jsem za ta léta úspěšně zapomněla, ale ano, u nás se to za mého dětství používalo. :D Díky za připomenutí. :)

3 renuška renuška | E-mail | Web | 2. října 2014 v 14:37 | Reagovat

Jojo, kozí nohy známe i u nás :-)
A jen tak zajímavost - mám pocit, že u mě to bylo obráceně, kam jsem se netěhotná nevešla, tam mi to jako těhotné šlo. Protože jsem totiž hubla. A hodně. Jenže jen co jsem porodila a začala kojit, hned se to zasraně fyzikálně vracelo tam, odkud jsem před devíti měsíci začala pěkně zvolna utíkat. :-)

4 Kika Kika | E-mail | Web | 2. října 2014 v 21:21 | Reagovat

Já jsem nikdy nechápala, že když to bylo tak rozšířené (psát si vzorečky na kalkulačku), nikdy nám na to žádný učitel nepřišel :-)

No a jak měnit potravu na palivo nevím.. Jenom myslím, že brát si rovnou palivo není dobrý nápad.. Jen kdyby náhodou to někdo někdy chtěl zkoušet..

5 Vyděšená prvorodička Vyděšená prvorodička | Web | 2. října 2014 v 23:42 | Reagovat

[4]: Já myslím, že zrovna v mým případě to byla oboustranná hra. Asi se se mnou paní profesorka nechtěla trápit ještě jednou, když by mě nechala propadnout.

6 Čerf Čerf | E-mail | Web | 3. října 2014 v 8:06 | Reagovat

Zákon zachování energie platí. Jen se její část mění na tak pěkné články :-).

7 Vyděšená prvorodička Vyděšená prvorodička | Web | 3. října 2014 v 8:57 | Reagovat

[6]: Argument invalid. Kdyby to tak bylo, chrlila bych tři články týdně (v případě špatného počasí denně), ale jak dělám všechno hlemýždím tempem (po několika neúspěšných odkladech a pár urgencích), už se mi blog tak často do časového plánu prostě nevejde...

8 Kika Kika | E-mail | Web | 3. října 2014 v 12:33 | Reagovat

[5]: Tak to bylo od paní učitelky velmi šlechetné ;)

9 Lenin Lenin | Web | 13. října 2014 v 16:43 | Reagovat

Hehe, dneska jsem snědla tři talíře vývaru, dva kousky lososa s bramborem, dvě mističky musli s mlékem a jednu Deli. Vstávala jsem v jedenáct, i tak jsem k tomu všemu stihla jednoho hodinovýho šlofíčka. Tímto ti vyjadřuji můj obdiv - nevím, co bych dělala, kdybych už jedno dítko měla. (Péči vyžaduje jen kočka s ježkem, oba mi v chrápání rádi sekundují, Muž je v zahraničí, bordel ignoruju. Dobrou noc!)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama