Smýkání Aneb Hnízdečko lásky XXL

30. října 2014 v 9:45 | Vyděšená prvorodička
Velká medvědice si odvlekla dítko s sebou do divočiny Vysočiny a Prvorodičku posedla těhotenská obsese. Hnízdění.
Je to prostě instinkt a nic s ním neudělám. Kdybych byla sýkorka, taky prvně začnu stavět hnízdo, než vyprdnu potomka.


Možná namítnete, že máme kde bydlet. To sice jo, a ke změně lokality se (zatím!) nechystáme, nicméně každodenní představování si dalšího roběte v lokálu jsme nebyli ušetřeni.

No, a i nového potomka musíme v interiéru nějak umístit. Nejlépe trvale a neprovizorně (ačkoli B. na chatě taky spávala v korbičce kočáru postavené na židli asi tři čtvrtě roku, koupala se v kýblu a místo hrací deky měla vytaženou peřinu před dům. A žádné následky to na ní nezanechalo.)

Jako nezaměstnaná (chacha) žena na mateřské jsem tedy měla dost času na imaginární přestavbu 1+1 na apartmán pro čtyřčlennou rodinu.
Postupně jsem se se svými návrhy pokoušela seznámit muže.
Dokonce jsem si i narýsovala (!) pokoje v měřítku (!) a vystříhala z barevného papíru nábytek, kterým je třeba pohnout, aby moje vize byla naplněna.
Večery jsem trávila posunováním barevných čtverců a obdélníků po nákresu, vyměřováním průchozí šířky mezi postelemi a googlováním správného odstínu bevy na zeď.

První impuls k nábytkové rošádě dal překvapivě můj muž, který mě jednoho dne uvítal v bytě vypadajícím, jako by se tudy přehnalo stádo nosorožců. A snad se někde i vyváleli.
Po úvodním šoku jsem bystrým zrakem usoudila, že ten nepořádek není a priori bodel, ale mezistupeň k naprostému pořádku.
Ano, můj drahý se jal třídit a vyhazovat nepotřebné a nepoužívané z naší domácnosti. Celkem vytřídil asi pět krabic na pozdější použití (rozuměj, odvézt na chaloupku do garáže a tam na to zapomenout) a nepočítaně pytlů a pytlíků na vyhození. Tedy z předvánočního úklidu na mě zbylo jen umytí oken...
Další den k mému nadšení nechal odvézt (tamtéž) nábytek, co se nám prostě už domů nevejde (jako, jedno kanape fajn, ale dvě kanape, to už je krapet naddimenzovaný, no uznejte...), aby vzápětí přivezl jinou sadu nábytku, kterou nutně potřebujem.

Tak se stalo, že Breberka dostala dospěláckou postel. Tedy zatím v poloviční úpravě, ale prostě bez šprušlí. Takže dospělácká.
Prvorodička se nemusí kroutit u sekretáře místo pracovního stolu. Ačkoli nový kousek je stolek na kytky, nebo kýho šlaka, a neškodilo by ho zvednout tak o deset čísel, jeho nedostatky ovšem naprosto vyrovnává báječné křesílko od TON, které jako jediné nenese stopy snahy babičky udělat z něj taky květinový stolek. Ostatní dvě, co nám zbyly v garáži, už takové štěstí neměly a jsou bohužel krabatá a s vyžraným obrysem květináče.

Že nám místo proutěného kanapátka zeje prázdná díra, jsem nemohla nechat jen tak. Pokoutně jsem čekala, až drahý
vyrazí do práce (předtím mi heroicky sestavil Babetčinu novou postel, kterou jsem pak zase musela rozebrat, abych se dostala aspoň na záchod) a dala jsem se do stěhování.

Jako....s pupkem, ačkoli těhotenství není nemoc, jste krapet invalidní. Leckams se s ním nevejdete, taky toho tolik neunesete a vůbec veškerá manipulace (jak s nábytkem, tak s břichem) je náročnější.
Ale jde to.
Výsledkem jednodenního smýkání nábytku po podlaze a přes prahy (nebojte, měla jsem pod nohama skříněk i postelí běhoun, a smýkala jím, přece si nedám ještě předporodní broušení parket...), vytáčení se ve dveřích a vůbec překonávání záludností v uspořádání našeho bytečku, se mi podařilo dostat manželskou postel z jednoho pokoje do druhého, sekretář, komodu a stůl (kdo by řek, že masiv je tak těžkej?) z druhého do prvního, nerozbít žádné vybavení ani sebe při stěhování obrmatrace, převézt tiskárnu velikost menší skříně a váhy většího chlapa (na to se hodí rudl, ale ten jsme doma neměli, takže stačila taška na kolečkách) a vůbec, stvořit ze spacího obýváku pracovní obývák a z pracovny ložnici.

Sice nastal drobný error, kdy jsem si pečlivě narýsovaný nákres nějak blbě vyměřila a nábytek do ložnice nemá šanci se vejít tak, jak potřebuju, ale na drobné přesuny je ještě čas, neb stejně se bude malovat a pokládat koberec (hmmmm....další moje oblíbená část hnízdění), ale hlavní část práce můžu považovat za splněnou.

Za odměnu jsem si pak dala kyblík zmrzky, velký kafe a slaný buráky s citronovou vodou u všech blbých filmů, co večer v telce dávají.

A až bude hotovo, vymalováno, vytřeno, uklizeno a protříděno, možná dokopu milého, aby konečně koupil kachlíky za linku, neb kuchyně čeká na finální dokončení od doby, kdy jsem nosila v břiše Babetu.
Takže mi držte palce, ať to tentokrát nedopadne podobně, a nebude nám v ložnici do konce života strašit nástěnka s pozvánkami k lékaři a zaplacenými fakturami za plyn...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lenin Lenin | Web | 30. října 2014 v 12:49 | Reagovat

Máš můj obdiv. Já kolikrát neunesu ani sebe samu, natož pak abych si hrála na stěhováka. :)

U nás doma takhle hnízdící mánie postihla Muže. A protože je to puntičkář a vše potřebuje do detailů promyslet, hnízdí v podstatě od července a neustále něco mění. Už ani nevěřím tomu, že se někdy dočkám zase ucelenýho bytu. :) Možná proto jsem si hnízdící touhy (prozatím, člověk neví dne ani hodiny :D) odpustila, protože to bychom se tu zbláznili.

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 30. října 2014 v 19:30 | Reagovat

Třídění věcí a přenášení nepotřebného harampádí jinam dobře znám. Poslední štace pro ně býval sklep, který v roce 2002 vypláchla povodeň a pak teprve bylo uklizeno.

3 Nikola Nikola | 2. listopadu 2014 v 19:22 | Reagovat

Krásný článek, pravidelně všechny čtu. Ale nějak se neorientuju ve velikosti Vašeho bytu :D mám pocit, že Vám tam místnosti přibývají a naopak. Pokud jsem nepozorný čtenář, tak se omlouvám.

4 Ela Ela | Web | 18. listopadu 2014 v 12:47 | Reagovat

Holt my ženy to máme v sobě. To stejné, když mi přijdou kamarádky na návštěvu, to je hned: a tohle bych dala tam, tady bych to udělala jinak. Hned trousí z rukávu designerské nápady. Ale je to přirozené a je to dobře.

5 Vyděšená prvorodička Vyděšená prvorodička | Web | 19. listopadu 2014 v 6:30 | Reagovat

[3]: Ničeho se nelekej, náš byt je nafukovací. Pořád platí dva pokoje a tedy 1+1 a kuchyň v předsíni. Tedy v hale, nebo jak mám říkat tomu velikýmu pokoji, co není pokoj, ale předsíň, vlastně teď už kuchyně, a to ani nemluvím o dílně, jinak zvané též pokojík pro služky, prostě kumbál jakejsi. Zkrátka náš byt se pohybuje v rozmezí 1+1 až k loveckému zámečku...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama