Bacha na to, co si přejete Aneb Kouzla Vánoc

30. prosince 2014 v 8:00 | Vyděšená prvorodička
Udělali jsme si z toho takovou hezkou vánoční "ob"roční tradici.
O čem mluvím? Přece o chřipce.

Předminulý rok jsme svorně na etapy uléhali s virózou (není to v souvislosti s hlavou státu už sprosté slovo?) během svátků.
Letos jsme termín krapet předsunuli.
Muž zvracel o posledním Adventu, Babetka až na Boží hod. A prvorodička? Ta má tuhý kořínek.

Mezi posledním sebevražedném gruntování, pečením zbývajících druhů cukroví (proč já to v týtroubě vždycky usuším až k smrti, vysvětlí mi to někdo?) a sepisováním náhle došlých železných zásob ve spižírně (jako, Velká medvědice se svým zavařeninovým rájem nás obdarovává pravidelně a ve velkém, ale objasní mi někdo, jak může poslední sklenice okurek šetřená do bramborového salátu zmizet těsně před Vánoci, když celý rok mám v zásobě minimálně tři piksle?), jsem vařila čajíčky a zázvorové odvary pro mého nebohého a smrkajícího, nacházela kapesníčky v různých časech na různých místech, a čím se svátky víc blížily, tím nepravděpodobnější ta místa byla, a snažila se omezit Babetčin pohyb v infikovaných mužových peřinách.
Většinou pouze s malým úspěchem.
Jen tak mimochodem jsem zatoužila, aby se někdo staral taky o mě.

Přesto jsem byla rozhodnutá si Vánoce užít. Těšila jsem se jako malé děcko, co mi bude naděleno už od té doby, co jsem odeslala vánoční e-mail Ježíškovi.
Jako abych odpomohla drahému od složitého vybírání a pobíhání po obchodech. Takhle dostal přímo linky na zboží v internetových obchodech.
Starost na jeden klik.
A?
Dostala jsem vytoužené botičky. Bohužel v popelčí velikosti. (V tomto jediném obchodě to totiž byla kliknutí dvě. A nenapadlo mě, že muže nenapadne mrknout mi na podrážku bačkorek, aby si číslo ověřil.)
A taky kulturní diář. Ten mi hodná paní pošťačka donesla až do bytu. Drahý byl zaměstnán, tak jsem balík přijala, zaplatila a zabalila já. No co, stejně bych si ho koupila.
A nakonec příslib pánve. Ani sklady v e-shopech nejsou nevyčerpatelné.

Štědrý den proběhl nečekaně dobře. Jen tak mimochodem jsem zatoužila, abychom všechno logisticky zvládli, nepohádali se a byli aspoň chvilku spolu.
Můj předrahý dopoledne věnoval krátké pracovní pochůzce.
Jako klíšťata jsme se s Breberkou nalepily na něj a prohlásily, že ho doprovodíme, a budem tomu říkat štědrodenní procházka.
Tak jsme společně vymrzli, a pak jsme pouze v dámském složení prošly staroměstský trh, jak se na Vánoce sluší, a nakrmily racky a holuby na nábřeží, jako výraz dobré vůle a soucitu se zvířátky.
A ani nám nevadilo, že s náma táta není.

Večer jsme se nepřežrali. Babetce jsme nedopřáli salát s kaprem, neboť jsme přišli na to, že polévka úplně stačí a než do sebe cpát další porci, budem radši čekat na Ježíška. Druhý chod proběhl na gauči u Pelíšků někdy v deset večer, až nám slehlo...

Motýlí křídla a sovičkový polštář Babetce bohatě stačil a já tak přesvědčila muže, že není hanba, že maličké nic nekoupil.
Vyzobkala pak ještě linecká kolečka z tácu, prohlásila, že je unavená, dostala horečku a šla spát.

A já měla i přesto radost, že jsme spolu doma, a stromeček svítí a máme se krásně.
Jenže bacha na to, co si přejeme. Čím usilovnější je vánoční přání, tím menší je pravděpodobnost, že se vyplní. Moc jsem chtěla hodinky. Dokonce reklama na ně na mě vyskakovala na každé druhé stránce. Jasné znamení. Musím mít hodinky. Přišlo mi to jako potvrzení toho, že jsem velká holka. A místo toho jsem vybalila pyžamo. Fňuk. (Pak mi drahý oznámil, že z e-shopu nedostal žádnou odpověď, takže tam není ani ten příslib jako u pánve...)

Čím víc "mimochodem" jsem si něco přála, tím dřív se to vyplnilo.
Pamatujete, jak jsem chtěla, aby se taky někdo staral o mě? No tak jsem tu virózu taky chytla.
Prolévala jsem se hektolitry čaje, až mi z něj bylo šoufl a na moment mi blesklo hlavou, že bych radši pila něco, v čem neucítím med a citron, nebo se z toho zblázním.

Druhý den jsem přišla o chuť.
Zajímavá zkušenost. Nepoznáte česnek od jablka, každý čaj chutná jako horká voda, a pokud si dáte jar místo sirupu proti kašli (mimochodem, než můj chuťový útlum nastal, našla jsem jeden, co chutná jako bonbony Slavie, včetně toho divnýho ocasu na konci, dobrý ne?), vůbec vám to nepřijde zvláštní.
A ústní voda přestane vyvolávat dávicí reflex. Taky voda.

Blbý je, že takhle nemůžu vařit. Dobrý je, že vaří muž. Blbý je, že si to nevychutnám, naopak, přijde mi škoda jíst nějaký mňamky, když úplně stejně by mě (ne)uspokojil chleba s máslem. Vlastně i bez másla.
Jo, a ještě blbější jsou pozdně-těhotenský chutě.
(To je asi z toho, že jsem si letmo přála, abych už měla dost cukroví a nemusela pořád ujídat, protože mě z toho pak v noci pálí žáha a nemůžu spát...)
Když mám chuť na čokoládovou kouli, můžu si klidně dát vanilkovej rohlíček a nepoznám rozdíl. A nebo třeba jablko (což tedy většinou taky dělám, protože vitamíny jsou potřeba a aspoň se na mě zužitkujou ty scvrklý moučnatý chudáci, co zbyly v míse.)

Sumasumárum, ačkoli se Vánoce dělají hlavně pro děti, po letošku jsem ochotná věřit, že to nejsou jen obyčejně svátky, ale něco tajemného se přece jen děje...

Takže zbývá jen dodat, že vám všem přeji kouzelný konec roku a ještě kouzelnější rok příští!
(jen dejte pozor na to, co si přejete...)
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 30. prosince 2014 v 8:21 | Reagovat

Já jsem sice nejkrásnější dárek dostal už drahně před Vánoci, ale i tak to stačilo, abych byl se Štědrým dnem vrcholně spokojený. Virózy si tentokrát nechám až jako počinek do nového roku :-). Tak ať jste všichni co nejdřív zdrávi!

2 Jana Jana | E-mail | Web | 30. prosince 2014 v 8:58 | Reagovat

Má drahá polovicka nechala dárek pro mne v práci, takzebna Štědrý den jsem byla nejennja v práci, ale i chlap :D každopádně virozu jsem si vybrala pekelnou bolesti :-)

3 Van Vendy Van Vendy | Web | 30. prosince 2014 v 10:03 | Reagovat

Hezky řečeno. Taky se říká, odříkaného chleba největší krajíc. A taky, po všeckém je hovno, enem po včelách med :-)
Snad se ti chutě už vrátily, ani ta chřipajzna přece netrvá věčně...

4 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 30. prosince 2014 v 10:39 | Reagovat

To muselo být bublinek!:) Tak ať ti to kouzlí i příští rok :)

5 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 30. prosince 2014 v 13:23 | Reagovat

Smutné i úsměvné zároveň.  Do nového roku přeji hodně zdraví a štěstí,  hlavně, aby se virózy odstěhovaly někam jinam.

6 WhitEvil/taková normální ještěrka WhitEvil/taková normální ještěrka | 30. prosince 2014 v 15:07 | Reagovat

Páni, koukám, že jste letos měli doma opravdu co dělat. Důležité je, že jste vcelku všichni spokojení. :)
Moc vám přeju, aby se vás nemoci pustili a vy jste si vychutnali aspoň Silvestr.
Dono nového roku vám přeju hodně štěstí, zdraví a spoustu krásných nových zážitků. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama